Otázka z titulku byla samozřejmě jen jednou z mnoha. Podstatnou tématikou rozpravy nyly letošní provolby a obecněji stav naší politické scény. Nejdůležitějším sdělením bylo patrně toto: V mediální teorii se velmi zásadně rozlišuje reprezentace a prezentace. Reprezentace nastává tehdy, když politik přednáší názory a myšlenky, na jejichž tvorbě se podílel a jsou tak de facto jeho. Prezentace nastává tehdy, když dotyčný pouze odříkává programy, teze a fráze, které vymyslel nějaký politický či marketingový tým. Mezi první bychom mohli zařadit třeba Winstona Churchilla, u nás Václava Klause či Miloše Zemana. K těm druhým patří celá plejáda světových i našich politiků – od J.F.Kennedyho přes Tonyho Blaira po Petra Fialu. To hlavní, co od politika chcete, je jeho absolutní ztotožnění se, a tedy garance za předložený program. A proto i naše politická scéna pokulhává, neboť právě tohoto se jí nedostává.

A propos – k té Kateřině Konečné. Upozornila na sebe v minulých dnech brilantním výkonem na předvolební „eurodebatě“ na CNN Prima News, kde naprosto zdecimovala prázdné mluvící hlavy, především Danuši Nerudovou. 

Úvaha s Ficem vznikla náhodou. P. Žantovský vypráví, jak odcházel z prezentace Zemanovy knihy Spiknutí a u vchodu se setkal s Janou Bobošíkovou. Chvíli hodnotili politickou situaci na Slovensku a nutně padlo srovnání: a co u nás? Nastane nějaká změna? A Bobošíková na to řekla: Copak my tu máme nějakého Fica? Snad Konečnou, za jistých okolností.