Dnes, kdy už se může o Kunderovi mluvit a psát bez hněvu a nenávisti, v hradních kuloárech by se snad opatrně mohlo vzpomínat na Pavla Buksu alias Karla Michala. Někdy se nám zdá, že jeho jméno je zapomenuto jen kvůli jeho odchodu do emigrace hned v roce 1968. Ale podle našeho názoru tomu tak není. Dnešní mladí nevzdělanci nebudou vědět, že do české literatury patří jeho povídka Jak Pupenec ke štěstí přišel (1965), která byla zahrnuta do jeho sbírky Bubáci pro všední den. Ta vyšla podle tvůrců naší novodobé historie za „hluboké totality“ už v roce 1961. A potom ještě devětkrát.

Karel Michal napsal také historickou prózu Čest a sláva (1966), kterou s Hynkem Bočanem převedl do filmového scénáře a tak byl natočen stejnojmenný film.  Ten byl dokončen v divokých letech 1968/1969. Potom uložen a širší česká veřejnost se s ním začala seznamovat až po roce 1990. Karel Michal v něm předvídal materiální i morální krizi, která přicházela v posrpnové době. Její historickou paralelu ilustroval a geniálně převedl do filmového provedení právě Hynek Bočan.

Toto Bočanovo dílo, připomínající historické filmy Františka Vláčila  a jeho zpracování textů Vladislava Vančury a Vladimíra Körnera,  se zdá být nejen stále se opakujícím a marným bojem o čest a slávu, který je v našem světě stále tak atraktivní téma. Kdo neumí lhát, nemůže dělat politiku – tvrdí nekatolický emigrant agitující ve prospěch cizího krále. Když argumentuje  Zimním králem Friedrichem Falckým, upozorní ho místní, že ten již dávno zemřel. Dostane se ji všem nadčasové odpovědi – to je jedno, kdo neumí lhát, nemůže dělat politiku!