Můžete nám k tomu něco říct pane Zbořile?
„Ano, ono to vlastně nebylo jenom na Valašsku, s postupující nebo s ustupující frontou. To přesvědčení některých částí německé armády do posledního dne, že se jim dostane zázračné zbraně, která změní výsledek války, vedlo k tomu, že se dost často odmítali vzdávat, urputně bojovali a bránili svoje pozice i v situacích, které byly beznadějné. A hlavně to bylo jako infekční nemoc, která se šířila po celé Evropě.
A vlastně se nemusíme příliš vzdalovat od současnosti, přece víme, že na konci každé války dochází k vyřizování účtů, ať už je to Vietnam, Afghánistán, Irák nebo bývalá rozpadlá Jugoslávie. Ty konflikty jsou nekonečné a dost často už ani nehraje roli, co kdo zavinil a kdo koho zavraždil.
To slovo zavraždit jsem použil záměrně, protože to nejsou padlí v nějakém rovném nebo nerovném boji, ale to byly skutečně surové vraždy civilního obyvatelstva, pro které se vymyslela záminka, že schovávali partyzány nebo účastníky odboje ve Francii. Zničení, vypálení a vyvraždění Oradour-sur-Glane je úplně ze stejného kadlubu nenávisti a zla, které se objevuje v určité vývojové fázi války,.
Prvnizpravy.cz - Zdeněk Zbořil: Někdy stačí jedno slovo…
Připomínáme tyto události jen na okraji německé války, které byly na území Polska, Běloruska, Ukrajiny a Ruska genocidou, které veleli dodnes oslavovaní generálové Wehrmachtu, podle amerického historika Daniela Goldhagena „Hitlerovi ochotní Kati“,“ připomíná Zdeněk Zbořil v rozhovoru pro Prvnizpravy.cz.
Čím více se blíží konce válek, tím více se projevují běsi válek…
„Tady na Valašsku a na severní Moravě jsou tyto hrůzy zaznamenány jednak díky Mňačkově knize „Smrt si říká Engelchen“ a pak díky tomu filmu, který podle té knihy byl natočen, i když se to zcela přesně nekryje s těmi vraždami, nebo zavražděním a upálením pasekářů anebo celé osady v Perlově. To samé se odehrávalo pár kilometrů od Olomouce v Javoříčku, v podstatě osady vedle Jevíčka, kde byla velká koncentrace německých jednotek, které hledaly cestu k nějaké sebezáchraně. Ale podobné to bylo i vlastně tady u Prahy, ten poslední boj nebo poslední válka v druhé světové válce u Milína, u Slivice, a konec konců sem patří i to vraždění během Pražského povstání na Zelené lišce, Na Pankráci a na Masarykově nádraží. I tady vše vzniká ze stejného strachu, ze stejné zloby a nenávisti jako všude jinde.
A pokud se dnes dozvídáme o tom, že někde na Ukrajině nebo na frontách okolo Kyjeva nebo na východ, na západ od Kyjeva, dneska už se mluví i o Lvově nebo třeba Oděse, tak je pořád třeba zatím vidět vzpouru běsů, který vyvolala válka a uvědomit si, že konec válek nejsou jenom květinové vozy, rozkvetlé šeříky a sláva nějaký generálů, ale že jsou to také nesmírně krvavé oběti v posledních dnech a chvílích jakékoliv války,“ dodává Zdeněk Zbořil.
(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)
43-8974200277/0100
Pro platby ze zahraničí: IBANCZ5601000000438974200277
BIC / SWIFT kódKOMBCZPPXXX
BIC / SWIFT kódKOMBCZPPXXX
