Co nám k tomu můžete říct pane Zbořile?
„Ono se za války, za válek, krade vždycky a neustále, a asi se bude krást i v budoucnu. I informací o tom, jak nacisti vykrádali umělecké sbírky po celé Evropě, které se dodnes, jejich torza hledají, je nepočítaně. Je to stejné jako když američtí vojáci pod vedením odborníků vykrádali, dnes se říká že studovali, v Iráku mezopotamská místa Ninive, Uruk, Ur a další na celé ose vojenského tažení od jihu na sever. Prý tam „nacházely“ za pomoci místních „odborníků“ a sbíraly artefakty, které se pak dostávaly do různých muzeí. Zlí jazykové tvrdili, že nejen do Metropolitního muzea v New Yorku, ale také do sbírek soukromých, kde pak mizeli nenávratně, nebo zdánlivě nenávratně. A některé byly dokonce vráceny. Laické odhady těchto „nálezů“ jsou od stovek až tisíců, ale to mohou být údaje z konkurenčních vědeckých zdrojů,“ říká Zdeněk Zbořil v úvodu rozhovoru pro Prvnizpravy.cz.
Švédský nájezd…
„Švédská výprava za bohatstvím Rudolfinských sbírek je zajímavá tím, že byla poslední, ale nebyla první. Už třeba během vpádu Pasovských na rožmberská panství a do Prahy víme o tom, že to byly výpravy také loupeživé, a že se během nich drancovalo a plenilo za účasti místní lůzy. Zajímavé také je, že vzpomínaná sbírka ve Švédsku nezůstala celá, až na výjimky jako byla nedávno připomenutá Ďáblova bible (švédsky Djävulsbibeln alias Codex gigas[), která byla dokonce vystavovaná s povolením švédské vlády v ČR, že královna Kristýna a její potomci, když zchudli na svých velkých výpravách v letech třicetileté války, je postupně rozprodávali. Velká část Rudolfinských sbírek je snad dodnes uložená ve Vatikánu, a tak zaplať pánbůh za to, že se to alespoň zachránilo v rukou církve, která se ani zboží nabytého z rukou švédských lupičů neodříkala.
Taková sbírka jako je Petrohradské Ermitáži je na rozdíl od jiných evropských kolekcí výtvarného umění zajímavá tím, že tam není ani jeden ukradený obraz.
Je to dodnes sbírka založená zakoupením dvě stě obrazů Kateřinou Velikou, rozmnožovaná cary, aristokracii a bohatými ruskými obchodníky, což se uvádí v každém průvodci Zimním palácem – Ermitáží. Zatímco v Ruském muzeu, nedaleko Ermitáže, jsou i trofejní obrazy, sochy a archiválie, tyto trofeje pocházejí z různých fondů, mimo jiné také z dočasně loupících nacistů po celé jimi okupované Evropě, a dostávaly se do Sovětského svazu i po druhé světové válce. Naopak uloupená Jantarová komnata je dodnes nenalezena (i když rekonstruována okolo 2003), ale věří se, že ani ta originální není ztracena.
Prvnizpravy.cz - Zbořil: Žena v čele nějaké významné instituce není žádné „novum“
Švédské sbírky jsou zajímavé tím, že ač vyvezené ze země, Švédové na ně rádi vzpomínají. Pamatuji si, že ještě nedávno, při návštěvě vysokého švédského vládního činitele v Praze se o nich mluvilo. Nikoliv snad o navrácení těchto sbírek, ale o omluvě za Torstensonův švédský vpád do Prahy, kterému veleli Jan Kryštof Königsmarck a přeběhlík Arnošt z Ottowaldu. A také o tom, že loupeživý nájezd na Prahu neměl vojenský význam a že nemůže být překážkou dobrým vztahům našich zemí. Ano, bylo to dva, tři dny před podpisem westfálského míru, ale byla to skutečně jen výprava za bohatstvím.
Nic nového pod sluncem, jak popsal Jiří Kuchař ve své knize Hitlerova sbírka v Čechách (2012), se vstupní kapitolou Stanislava Mottla - Příjezd sběratele“ dodává Zdeněk Zbořil.
(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)
43-8974200277/0100
Pro platby ze zahraničí: IBANCZ5601000000438974200277
BIC / SWIFT kódKOMBCZPPXXX
BIC / SWIFT kódKOMBCZPPXXX
