My starší, jejichž děti nastoupily do první třídy ještě za socialismu, jsme z vlastní zkušenosti věděli, že kromě učení čtení, psaní a počítání budou naše děti atakovány i vizemi zářných zítřků budování socialismu a nerozborného přátelství se Sovětským svazem na věčné časy, píše Zdeněk Lanz v komentáři pro Prvnizpravy.cz.
Přišel rok 1989 a došlo k zásadním společenským změnám, které se pochopitelně promítly i do školství. Z hlediska svobody projevu, ale i po projevu, z hlediska neblbnutí hlaviček našich dětiček nejrůznějšími ismy. Něco nevídaného a bohužel, i neopakovatelného.
Jak totiž běžel čas, tyto atributy devadesátých let se postupně vytrácely. Vznikaly různé politické neziskovky, které pod pláštíkem bohulibé činnosti začaly na školách šířit ten správný – rozuměj ten podle nich jediný správný – světonázor. A pod tlakem některých „osmašedesátníků“ – tedy těch, kteří si myslí, že jsme o svobodu přišli až po obsazení republiky vojsky některých států Varšavské smlouvy v srpnu 68 a za následnou normalizaci viní především Ruskou federaci jakožto nástupnický stát Sovětského svazu a ne kolaborující spoluobčany – začala plíživě narůstat rusofobie.
Jsme v září roku 2025. Naše společnost, mj. i v důsledku působení výše zmíněných neziskovek nejen ve školách, je prosycena nejrůznějšími ismy a politickou korektností. Její nemalá část je postižena akutní rusofobií. Vláda na jaře roku 2024 jmenovala jakéhosi plukovníka koordinátorem strategické komunikace Úřadu vlády. A ten, mj. nazývá občany s odlišnými názory, sviněmi. A to už končí veškerá legrace.
Foltýnovy „svině“, Úřad vlády aneb Jak se bortí demokracie
V letošním červencovém/srpnovém vydání Občasníku pro 21 obcí a osad Stropnicka je na straně 12 článek s názvem Evropa v pohybu. Dovolím si citovat několik pasáží: „Pomoci porozumět často nepřehlednému dění kolem války na Ukrajině a jeho dopadu na českou společnost si kladlo za cíl Jihočeské fórum 2025 s podtitulem Evropa v pohybu, výzvy a odpovědi, jež uspořádala jihočeská pobočka Paměti národa a proběhlo 28. května v českobudějovickém Biografu Kotva. Fórum bylo obsazeno znamenitými hosty, přítomni byli m.j. Otakar Foltýn, koordinátor strategické komunikace státu (Pozn. autora: není to náhodou ten výše jmenovaný plukovník?), ukrajinistka Lenka Víchová, bezpečnostní expert Vlastislav Bříza, náměstek ministra zahraničí Jan Marian, europoslanec Ondřej Kolář, zástupce velvyslance Ukrajiny v ČR Vitalij Usatyj, předseda správní rady Post Bellum Martin Kroupa, ředitel jihočeské pobočky Paměti národa Tomáš Trantina a Tomáš Kuboušek z jihočeské iniciativy Společně udržme demokracii. A především vzácný host, ukrajinský frontový voják Stepan Barna, velitel jedné z jednotek 10. samostatné horské útočné brigády ukrajinské armády.“
A o několik řádků dál text pokračuje:
„Proč o této události informuje Občasník? S oběma jmenovanými Jihočechy spolupracujeme: také Horní Stropnice se zapojila do vzdělávacího projektu Paměti národa Příběhy našich sousedů; koordinovaném v prvním roce Martinou (Pozn. autora: v původním textu příjmení uvedeno) a v dalších letech Kateřinou (Pozn. autora: v původním textu příjmení uvedeno), v rámci kterého žáci a žačky základních škol zachycují zajímavé příběhy svých sousedů; a krom toho v Pasekách již mnoho let prodáváme vánoční stromky a tržbu v plné výši darujeme Paměti národa a po napadení Ukrajiny také iniciativám na její podporu.
Základním poselstvím celého setkání v kině Kotva bylo nepřestat Ukrajinu v jejím boji podporovat a neztratit víru a naději v její vítězství. Pokud by Ukrajina svou svobodu a samostatnost ztratila, byla by obnovená povinná výuka ruštiny zřejmě tou nejsnesitelnější ze všech změn, které by českou společnost, a tedy i Horní Stropnici, čekaly.“
Podepsán Robert (v původním textu příjmení uvedeno)
Na tento způsob vzdělávání našich dětí a vnoučat nechť si každý čtenář udělá názor sám.
(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)
