Jestliže je podle našich vojenských válečníků nejlepší obranou útok, anebo alespoň příprava na preemtivní úder, pak by bylo vhodné informovat občany země, která se cítí ohrožena, anebo alespoň se chystá „tlačit“ na Čínu a Ruskou federaci, tedy občany státu, který ocitl v této situaci, alespoň o několika zásadních věcech.
Například, kdy se podobně sejdou čeští generálové, podobně jako ti ve Spojených státech, aby se jako tamější druhové ve zbrani ujistili, že jsou připraveni obnovit „bojového ducha“ (ve Spojených státech mu říkají esprit warrior) a dát příklad budoucím rekrutům, že to s válkou myslí vážně. Také by se mohli začít holit, aby se při návštěvě na základnách nemuseli stydět před svými americkými druhy ve zbrani. Přiznejme jim alespoň vojenských vzhled a v některých případech i dobré držení těla. A také to, že jejich myšlení se nijak zásadně neliší od staro-lampasáckého „přišel jsem, viděl jsem a proto nařizuji!“
Český premiér, který hned na začátku svého nástupu do funkce ohlásil, že „jsme ve válce“, ale později tu parlamentem České republiky a prezidentem nepotvrzenou skutečnost vysvětlil jako poetickou slovní hříčku, která teprve postupně, díky jeho splývání s funkcí jedinovládce, nabývala výraznější podoby a znejistěla dokonce i politiky zdravého jádra a jejich obdivovatele, se stala skutečností. Protože ČA nemá mnoho vojáků a vojaček černé pleti Afroameričanů a ve Spojených státech začali po výzvě amerického prezidenta zdánlivě nebo doopravdy tito ubývat, nebude problém ani se sbližováním obou armád na poli válečném.
Možná by bylo dobré upozornit nejen ty více než osmnáctileté, že mohou být povoláni sloužit vlasti a NATO (dokonce i mimo perimetr severního Atlantiku) a měli by si uspořádat vztahy ve svých rodinách a v celém společenském prostředí, ať už je jakékoliv, aby nebyli překvapeni až zazní polnice a oni obdrží povolávací rozkazy. Měli by být také zdraví, mít vojenskou váhu a výšku a základní informace o služební subordinaci. To pro případ, že se vládnutí po dnešních volbách chopí opět tzv. pětikoalice, která už dnes uvažuje o budoucím snížení věku občanů voličů na šestnáct let. Pak by mohlo dojít i ke snížení věkového limitu pro vstup do služeb ozbrojených sil České republiky nejen těchto úředních dospělců, ale i paní a dívek českých.
Možná to ale nebude nutné, protože s velkou určitostí můžeme předpokládat, aniž budeme strašit víc než Česká televize a státu služebně věrná tištěná média, horká fáze té dnešními autoritami očekávané války bude tak rychlá a žhavá, že nebude třeba táhnout do války a loučit se, jak známe z vojenského folkloru, se svými nejbližšími s písní na rtech a kvítkem za čepicí.
Protože jsme v této souvislosti, jak jsme o tom každý den od rána do večera ujišťováni, „pevnou součástí“ Spojenců v NATO, které nezajímá první článek této smlouvy a kteří „aktivujeme“ článek čtvrtý, a ti nejbojovnější, a nejen u nás, sní rovnou o článku pátém, mohli bychom se podívat na strategickou mapu světa, v neustále obnovovaném provedení na téma The State fo War and Peace (třeba v tradičním a opakované ed. International Peace Reasearch Institute v Oslo). Ale zejména do těch, ve kterých jsou publikovány dráhy nosičů jaderných zbraní a jimi dosažitelné cíle na celé zeměkouli. A také, kde jsou nejpravděpodobnější místa nasazení našich vojenských jednotek a odkud budou na ně útočit zbraně našich nepřátel. Pozoruhodné jsou i jejich dráhy přes Antarktidu.
Publikace norského Institutu zde uvádíme proto, že ve svých atlasech citují rozsáhlé seznamy pramenů a literatury a mezi nimi i jména prominentních autorů a geografických institucí.
Neměli bychom zapomínat ani na obdobné prameny a literaturu vydávané v ruštině nejen na území Ruské federace, ale tu si zde nedovolujeme citovat, aby nás nějaký horlivý státní zástupce nebo aktivista kartouzského typu nežaloval kvůli propagaci a agitaci ve prospěch u nás nepovolených myšlenek a obrazových sdělení.
Proto a jen v odkazu na námi používanou odbornou literaturu hledáme cíle možných prvních a posledních úderů zbraní soudného dne a mrtvé ruky. Zdá se, že pojem „vzájemně zaručeného vítězství“ v poslední době jakoby ztrácel svou přitažlivost, i když americký titul „Domsday machine“ je pravděpodobně srozumitelný na celém světě. Asi ještě budeme z poloviny osmdesátých let 20 stol. znát v SSSR používaný pojem „Perimetr“, který se stal předmětem dnes už téměř čtyři desítky let trvajících diskusí na vědecké, politické i vojensko-strategické úrovni. Nebylo to nic jiného než „Zbraň mrtvé ruky posledního soudu“, automaticky sám sebe řídící systém odvety pro stav, kdy politické a vojenské velení je zničeno. V ruském provedení by to mělo vypadat tak, že „velitelská raketa“ probudí 1.600 jaderných hlavic, které už nebude umět nikdo uspat.
Není jednoduché vyznat se v tom, kdo komu a čím vyhrožuje, kdo blufuje a kdo to myslí vážně. Zejména kdy a za jakých okolností. Několik věcí, ale můžeme brát bez pochybností. Zejména to, jak se na tu chvíli mrtvé ruky připravit, pokud to nechceme předem vzdát, anebo si na mapě vyznačit místa, která by třeba jen v podzemí mohla poslední soud přežít. Jednodušší to budou mít ti, kteří se naučili v tunelech žít, třeba na Korejském poloostrově, ve Vietnamu, na jižní Ukrajině a na pobřeží Černého moře, a snad někde v okolí Státu Izrael.
Protože ale žijeme v Evropě, dnes dokonce sjednocené, je pohled na mapu předpokládaných cílů útoků z jakékoliv strany tristní. Těch několik metropolí jako cíle útoku je možné najít rychle. Problém je s určením klamných cílů, které mohou velící velitelé definovat. Pokud ale dojde na sebeřídící (autopoietické) systémy, pak, jak jednou ve svých Hovorech Miroslav Horníček odpovídal na otázku tazatele, co dělat případě výbuchu atomové bomby, „dívejte se dobře, vidíte to naposled“.
(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)
43-8974200277/0100
Pro platby ze zahraničí: IBANCZ5601000000438974200277
BIC / SWIFT kódKOMBCZPPXXX
BIC / SWIFT kódKOMBCZPPXXX
