Problémem ovšem je, že tato hodnota, stejně jako hodnoty jiné, může být využívána nebo zneužívána k nekalým účelům. Zejména, pokud jde o duchovní dědictví evropských zemí, sdružených dnes v Evropské unii, matce všech Evropanů, a evropských kultur a civilizací, ačkoliv musíme přiznat, že dnes žijeme v době, kdy si to my Evropané a někdy i Indoevropané neradi připomínáme, píše Zdeněk Zbořil v komentáři pro Prvnizpravy.cz.
Přesto si dovolím konstatovat, že v dnešních dnech se nejvyšší zákonodárné autority České republiky dopustily hrdinského činu a do TrZ se jim podařilo „přilepit“ slova, že Kdo založí, podporuje nebo propaguje nacistické, komunistické a jiné hnutí, může být odsouzen na jeden rok až pět let. Zatím ještě ne k těžkém žaláři nebo popravě před raním kuropěním. A také nevím, zda to měl nebo neměl na mysli návrh poslanců Martina Dlouhého (TOP 09), Marka Bendy (ODS) a Šimona Hellera (KDU-ČSL), kteří se vyznačují až předsudečnou nenávistí ke všemu komunistickému, srpům a kladivům, i když byly dlouhá léta na státní vlajce Rakouské republiky, a barvám rudé a žluté, které jsou v některých zamích symbolem štěstí a blahobytu.
Už tato tři jména budí pozornost, protože si málokdo může být dnes jist, že právě tito tři muži, z nich nejméně dva jsou křesťansko-katoličtí věřící, kteří se rozhodli kaceřovat politickou ideologii a politické myšlení svých spoluobčanů, nebudou moci být stíháni podle téhož zákona a díky tomu strávit v nejhorším případě až pět let v teplácích. O letošních předvolebních prázdninách to asi nebude, ale hned po nich se toho některá nervózní a žalující strana může dopustit.
S problémy se zakazováním názorů, zejména politických, máme u nás bohaté zkušenosti, téměř stejné jako s propagací myšlenek, které prokazatelně směřují k potlačení práv a svobod člověka. Podobně je to složité s hlásáním nenávisti, třeba náboženské, ale i etnické, národnostní, náboženské či třídní, nebo záští vůči jiné skupině osob, bude potrestán odnětím svobody… etc. To už jsou slova, nad kterými čeština pláče, ale v poslanecké sněmovně PČR jsme si na takové po schodech vzhůru klopýtající slovní obraty dávno zvykli. Větší problém to ale bude pro soudce a státní zástupce, kteří toto donekonečna rozvíjené souvětí budou muset uvést do souvislosti s volně formulovaným zněním TrZ.
Nechme stranou ale Augiášův chlév za který je dnes prostým lidem považována česká justice. A nezabývejme se tím, jak předpokládám, že i Marek Benda, který byl podpořen na počátku devadesátých let tehdejším ministrem školství Petrem Vopěnkou a vydal svůj (tuším) Úvod do politologie v asi čtyřiceti tisícovém nákladu pro střední a vysoké školy, který je naštěstí dnes k nenalezení. Tam jistě neopomenul poznamenat, jak vznikala a vyvíjela se komunistická utopie k politické ideologii a k politickému systému. Od Platóna, přes utopistická hnutí a chiliasty často opakující téma beztřídní společnosti, obvykle ve smyslu mravním a teprve na druhém místě se zabývající otázkami ekonomickými.
První známá slova Komunistického manifestu, dodnes nezapomenutelná, jsou: Evropou obchází strašidlo – strašidlo komunismu. Ke svaté štvanici na toto strašidlo se spojily všechny mocnosti staré Evropy – papež i car, Metternich i Guizot, francouzští radikálové i němečtí policajti. Kde je opoziční strana, která by nebyla svými vládnoucími odpůrci vykřičena jako komunistická, kde je opoziční strana, která by opět potupnou výtku komunismu nevmetla ve tvář jak pokrokovějším opozičníkům, tak i svým reakčním odpůrcům?
Ani, dnes k nim nemusíme mnoho dodávat. První revolucí ovlivněnou komunistickými myšlenkami bylo povstání pařížských komunardů roku 1871, povražděných, ale dodnes vzpomínaných na pařížském hřbitově Pere Lachaise. Tomu předcházela staletí uvažování o svobodě a obraně proti násilí. Trvaleji získali komunisté moc poprvé v Rusku roku 1917 a myšlenka světové revoluce, jejíž základnou se stala Komunistická internacionála, pozdě zlikvidována Gruzíncem Stalinem, se zrodila, jak dnes můžeme zdůraznit, opět na Západu.
V současnosti existující komunistické státy jsou Čínská lidová republika, Vietnamské socialistická republika a Korejské lidově demokratická republika, kde se používají komunistická hesla a symboly, ale nad jejichž ideologií by autoři Komunistického manifestu pochybovali.
Thomas More, Graccchus Babeuf, Thomas Muntzer Jean-Jacques Rousseau, kteří strašili evropské monarchisty, feudály a katolickou církev víc než v naší době Kateřina Konečná. Proto nezapomínejme, že jméno komunismus zřejmě poprvé použil roku 1839 francouzský utopista Etienne Cabet pro jím založené hnutí a roku 1840 také britský socialista John Godwyn Barmby. Zase ta spanilá Francie a perfidní Anglie. Také slovo socialismus se začalo používat kolem roku 1845 a oba termíny už tehdy byly chápány jako synonyma.
Všimněme si, že regionální příslušnost je soustředěna na tradiční Německo, Francii a Anglii téměř existujících v hranicích jako dnes. I to nám dobře známé vykořisťování člověka člověkem uvedl do našeho moderního slovníku Henri de Sainte-Simon a diktaturu proletariátu nám po sobě zanechal radikální socialista a komunista Louis Auguste Blanqui. Vlastnictví je krádež, dodal Pierre-Joseph Proudhon a tato slova převzal od něho ruský anarchista Michail Bakunin, který se nikdy nedozvěděl, co to je sovětský bolševismus. A konec konců i věčný Lenin přijel ze západní Evropy a pomohl vyvolat Velkou říjnovou (bolševickou) revoluci.
Do této ideologické lajny ovšem patří i pozdější izraelské kibuci zakládané od počátku 20. století židovskými socialisty v Palestině, nebo komunitní experimenty probíhající v západním světě zejména v 60. letech 20. století. Aby to měli naši soudci nad minulostí a politickým myšlením ještě těžší, budou se muset vyrovnat naši žalobci, soudci a kati také s problémem vědeckého marxismu. Jeho popularita je na amerických a západoevropských universitách stále divočejší, a také víme, že je projevem radikální reakce na způsob života na Západě spíše než na Východě.
Jednorozměrného člověka, kterého kdysi představil celé jedné generaci sociolog Herbert Marcuse, měl svoje epigony až k perverzní nevědomosti konzumní generace tetovaných, telefonujících a uměle inteligentních neosobností, které přestávají sami sobě rozumět. Divíme-li se, že tito přezrálí nedospělci po sobě střílejí i na staroslavné Alma mater v královském městě Praze nedivme se jim. O komunismu nic nevědí, a nebo se naučili jen to, co jim tříkráloví poslanci napovídali. A proto nevědí, že i jim zvoní hrana. Nedivme se ani jejich nevědomosti – je stejná jako byla ignorance všech generací jim předcházejících.
BIC / SWIFT kódKOMBCZPPXXX
