že kultura je „celkový způsob života lidí, sociální dědictví, způsob myšlení, cítění a víry, abstrahování z chování, ….teorie o skutečném způsobu chování skupiny lidí, zásobárna společných znalostí, soubor ustálených orientačních reakcí na opakující se problémy, naučené chování….soubor postupů přizpůsobování se vnějšímu prostředí a ostatním lidem (a také), kondenzát historie“, píše Zdeněk Zbořil v komentáři pro Prvnizpravy.vz.
Toto poznání vedlo k sepsání podivuhodného kvasi-detektivního příběhu Sedmá funkce jazyka, jehož autorem byl francouzský autor Laurent Binet. Autor jím nastavil zrcadlo celé jedné generaci, dnes zmizelé v nepaměti, radikální a proti establishmentu se bouřících mladých intelektuálů. Jak bylo pro ni typické, později se mnozí z nich proměnili ve státní byrokraty a budovatele Evropské unie se všemi jejími choroboplodnými strukturami. Ale slova o slovech padla a nic víc s tím nenaděláme.
O funkcích jazyka, které známe už z dob existence Pražského lingvistického kroužku si pamatujeme že jsou expresivní, konativní, fatické či apelativní, poetické, referenční a metajazykové, a ta smyšlená sedmá jako kdyby vytvářela v konkrétním případě jakousi jednotu jazyka, náboženství a magie.
Prvnizpravy.cz .Zdeněk Zbořil: Válka agentů a agentur
Podobným krokem stranou jsou studia vyjadřovacích prostředků politických elit (in Benedict Anderson: Language and Power, 1990), které preferují jako jazyk komunikace politické třídy mj. i s odkazy na angličtinu. Snad nás proto může zaujmout nejen jak tyto elity mezi sebou komunikují, jak ale vyjadřují svoje názory na veřejnosti a jakého se jim dostává nebo nedostává porozumění. To by nás mohlo zajímat více než nekonečné obrazy nezdravě vyhlížejících politiků a jejich ženských protějšků, případně všech, kteří se pohybují mezi nimi, obvykle bez roušek, tedy všech těch, kteří se setkávají na poli cti i neřesti během svých nekonečných střetávání se a předstírání rozhovorů.
Tyto jejich rozpravy jsou nám tlumočené překladatelskými mistry nebo artificiálními tlumočníky, o kterých si máme myslet, že nám umožňují porozumět alespoň části sdělení, o kterém si myslíme, alespoň podle mého názoru, že nemůže být sdíleno. Proto snad stojí za pozornost studovat způsoby vedení polemik a diskusí některých významných jednotlivců, o kterých si myslíme, že ovlivňují aktuální politický diskurs. Dovoluji si proto upozornit na řeč a mluvu nikoho menšího než je současný prezident Spojených států Donald Trump, protože jsem přesvědčen, že je velké části světa, a nejen toho našeho, „nesrozumitelný“.
Způsoby vedení rozhovorů amerického prezidenta jsou pozoruhodné a měli bychom jim věnovat větší pozornost, než chaoticky se neznámým směrem pohybující autoři mediálních řečí o řečnění.
Domnívám se, Trumpova ironie, humor anebo zlobná reakce na partnera dialogu je nečitelná nejen proto, že se mu dostalo označení nepolitického politika, muže velkého byznysu, ale i proto, že zapomínáme na jeho léta dospívání, polovojenského a vojenského, v typicky maskulinním americkém prostředí.
Kdo nevěří, doporučuji nastudovat si jazykový horizont mockumentů Sashi Barona Cohena, zejména příběhy kazašského novináře Borata Sagdieva a Admirálního generála Aladeena, diktátora fiktivního státu Wadiya.
Soustřeďujeme-li se, někdy až příliš, na finanční zdroje a jejich obhospodařování jako stop věcí politických, a při nedostatku důvěryhodných mediálních sdělení, může nám být jazyk jedním ze zdrojů, pramenů poznání, dokážeme-li jej kriticky zkoumat, analyzovat a hodnotit. Jistě jen nedokonale, ale dost často alespoň se blížícím reálnému stavu věcí.
Zejména v době změn na Ukrajině, jejichž tempo se zdá být stále rychlejší, bychom neměli lpět na politickou třídou petrifikovaných tvarech jazyka a studovat, jakou roli hrají metafory, metonymie, ale i dikce, nonverbální sdělení, gesta a mimesis jako iluze i obraz reality. Pak se nám také dostane poznání, že jednoduché věty mají v politice větší význam než mnohoslovná memoranda obvykle zakrývající podstatu věcí.
Joe Biden tvrdil, že „Spojené státy nechtějí zničit Rusko ale oslabit jej“, a to platí a bude platit i za jeho nástupce. Ve Velké Británii po generace vědí, že Rule, Britannia! rule the wawes …, a nikdo tam nevěří, že to může být jinak. A na východě Evropy se říká Moskva je třetí Řím, čtvrtého Říma již nebude! A tak se snad nemusíme divit, že Donald Trump je přesvědčený o tom, že ví, kdo má lepší kartu a komu ta ještě lepší přijde.
(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)
43-8974200277/0100
Pro platby ze zahraničí: IBANCZ5601000000438974200277
BIC / SWIFT kódKOMBCZPPXXX
BIC / SWIFT kódKOMBCZPPXXX
