Pokud je mi známo, nestalo se tak, a Havla zastoupil jeho tehdejší intelektuální alter ego Radim Palouš, v té době už dosluhující rektor UK. Zda Václav Havel tuto přednášku skutečně přednesl, a jaké bylo jeho publikum, to už se dnes špatně hledá i v Žantovského životopisu Havel (2015). 

Slovy Joea Bidena ze začátku prvních let jeho světovlády se „Jihovýchodní Asie“ změnila na „Indo-Pacifik“, tak trochu mazlivě připomínající název významné práce německého generála a geopolitika Karla Haushofera Geopolitik des Pazifischen  Ozeans (1925). Protože víme, že pojmenování jihovýchodní Asie se narodilo na australské univerzitě, kde svou History of South-east Asia napsal D.G.Hall někdy okolo 1955, a teprve o tři čtyři roky později se tohoto pojmu ujali američtí politologové a geografové na Cornell Universit v Ithace, nemusíme být velcí detailisté. Většina regionálních pojmenování se v našem století nejdříve objevuje na vojenských mapách ve Spojených státech a odtud je přebírají oddaní epigoni a překládají do všech možných jazyků světa. Snad jen pozornější v čínsky psaných textech se trvá na tisícleté tradici, ale ty zase nečtou arogantní euro-atlantové. Nakonec, když dojde na překreslování map, tak si zase všichni trvají na svém.

Pan prezident Petr Pavel a jeho paní se nemusí tohoto zmatení pojmů obávat, protože na dnešním MZV pracuje hned několik věcí znalých zaměstnanců, na které se lze spolehnout. Snad už se jim nestane, aby pana prezidenta poslali jako Petra Fialu na státní návštěvu největší islámské země Indonésie v první den ramadánu. A to ještě na necelých dvacet hodin, nebo jej dokonce  v jiné tentokrát africké zemi nechali stát za dveřmi. V Austrálii a na Novém Zélandu se to, jsme si téměř jisti, nestane. 

Svět se kvůli tomu nezboří. Pan prezident, ačkoliv si to asi nechce přiznat, není spiritus agens české politiky a několik vět, nebo dokonce slov z úst předsedy vlády pohne veřejným míněním víc než jeden trochu bláznivý výlet do jižního Tichomoří.