Podle snadno zapamatovatelné verze vyšly tehdy ze Strahovských studentských kolejí studenti se zapálenými svíčkami a někteří z nich volali „Chceme světlo!“ Skutková podstata tohoto činu, který se zdál být tehdejšímu režimu prezidenta Antonína Novotného nepřístojný, byla sice opakovaně popisována, ale v inkriminované době měla své zvláštní kouzlo. Dal vzniknout příběhu nebo legendě, že se odehrával jako pochod  na Pražský hrad. Tam v té době zasedalo plénum ÚV KSČ, které mělo starosti samo se sebou a studentská akce je příliš nezajímala. Navíc to bylo v předvečer oslav Velké říjnové revoluce, významného dne mezinárodního komunistického hnutí a studenti mohli být zpočátku jen nedůležitou  i když vyrušující událostí.

A tak se snad téměř po více než půl století někdo rozpomene a zamyslí nad tím, komu sláva „Strahovských událostí“ prospěla, komu uškodila na revoluční kráse a kdo má zájem, aby se na ně zapomnělo. Dodnes se ještě několik zbývajících pamětníků nemůže shodnout, zda i tato událost nebyla předem připravená akce  v zájmu vlivových skupin v KSČ a v celé ČSSR, anebo jen spontánně vzniklé nedorozumění, které urychlilo politický vývoj Pražského jara 1968.

Tak se nám úspěšně podařilo zapomenout na IV. sjezd Svazu československých spisovatelů v červnu 1967 a na projevy Karla Kosíka, Ludvíka Vaculíka, Milana Kundery, Pavla Kohouta, Antonína J. Liehma… Mezi jinými i Václava Havla, který byl tehdy podle svých slov „…okouzlen statečnou otevřeností některých vystoupení, kulturou formulací, které z této tribuny zazněly, zápalem a opravdovostí, kterými se vyznačovala snaha postihnout jisté základní jistoty a základní pochybnosti, jimiž je (byla) naše práce dnes provázena.“

Od roku  1964 se zdálo být více světla i na oficiálně povolených tzv. majálesech, V roce 1965 byl dokonce králem tohoto studentského veselí zvolen americký beatnik Allen Ginsberg. Ten ještě ve velké a  přeplněné velké posluchárně pražské FFUK stačil odrecitovat své Kvílení, ale pro jistotu byl o dva dny později zatčen a obviněn z opilství, výtržnictví, konzumace drog a propagace homosexuality. A dny poté byl ale úředně vyhoštěn z Československa a jeho tehdejší přátelé, někteří z nich stále ještě dnes žijící a vzpomínající si pamatují, že to bylo nadechnutí, které jim mohli jejich potomci dlouho jen závidět.

Asi jen málo z nás už ví, co Strahovské události pomohly iniciovat, ale o to může být pro někoho zajímavější, proč a komu stojí za to, jak to v našich aktuálních dějinách bývá, nepamatovat si.