České zdravotnictví každoročně vydává více než 20 miliard korun na zdravotnické prostředky používané při operacích a dalších léčebných výkonech. Přesto jejich úhrady dosud neurčuje jednotný zákonný systém s jasně vymezeným správním postupem. Ministerstvo zdravotnictví proto připravilo novelu, která má rozhodování převést na Státní ústav pro kontrolu léčiv a vytvořit transparentnější podmínky pro zařazování nových technologií. Od změny si slibuje také možné úspory až 1,7 miliardy korun. Rozhodující však bude, zda nová pravidla skutečně povedou k hospodárnějším nákupům.
Nejvyšší kontrolní úřad již v minulosti prokázal, že nemocnice pořizovaly totožné zdravotnické prostředky za výrazně rozdílné ceny, někdy dokonce od stejného dodavatele. Samotné sjednocení úhrad přitom automaticky nezaručuje levnější nákupy. Stejně důležitá je schopnost rozlišit moderní technologii, která pacientům skutečně pomáhá, od dražšího výrobku bez odpovídajícího zdravotního přínosu.
Zvlášť účtované zdravotnické prostředky, označované zkratkou ZUM, zahrnují například stenty, implantáty, katetry a další materiál používaný při zdravotních výkonech. Nemocnice je vykazují zdravotním pojišťovnám samostatně. Nejde tedy o celkové investice do nemocničních budov nebo přístrojového vybavení, ale o specifickou kategorii zdravotnických prostředků hrazených při poskytování péče. V současnosti se jejich zařazování a úhrady řídí především katalogem Všeobecné zdravotní pojišťovny, jehož pravidla využívají také ostatní pojišťovny. Ministerstvo upozorňuje, že systém nemá dostatečně vymezená zákonná kritéria ani plnohodnotný správní postup umožňující přezkoumání rozhodnutí. To komplikuje předvídatelnost podmínek pro výrobce, dodavatele i zdravotnická zařízení.
Problém však existuje také na straně nákupů. Nejvyšší kontrolní úřad v listopadu 2017 zveřejnil výsledky kontroly Nemocnice Na Homolce, Fakultní nemocnice Ostrava a Fakultní nemocnice Plzeň za období 2014 až 2016. U vzorku 132 totožných zdravotnických prostředků zjistil výrazné rozdíly v pořizovacích cenách. Identický stent nakupovaly kontrolované nemocnice v roce 2014 od stejného dodavatele za 16 374 korun, ale také za 59 932 korun. U jiného totožného katetru kontroloři zjistili ceny od 2 450 do 15 937 korun. Rozdíly mohly ovlivňovat objednávané objemy a další obchodní podmínky, jejich velikost však vyvolala otázky o hospodárnosti nákupů.
NKÚ upozornil také na dodavatelské bonusy, které nebyly vždy dostatečně transparentně zachyceny v účetnictví. Nemohl proto spolehlivě určit konečné pořizovací ceny po jejich započtení. Nemocnice přitom uváděly, že získané prostředky využívaly například k financování nedostatečně hrazených zdravotnických činností. Jde o historická kontrolní zjištění, nikoli o důkaz, že stejné cenové rozdíly přetrvávají také v roce 2026. Ukazují však zásadní problém. Při hodnocení hospodárnosti je nutné rozlišovat cenu, za kterou nemocnice prostředek skutečně nakoupila, částku vykázanou zdravotní pojišťovně a celkové náklady na jeho použití. Pokud stát nebude tyto hodnoty sledovat společně, nemusí samotné sjednocení úhrad přinést očekávané úspory. Nemocnice totiž mohou nakupovat za rozdílných podmínek a skutečné náklady léčby závisejí také na organizaci výkonu, personálu a případných komplikacích.
Úhrady převezme SÚKL. Úspora 1,7 miliardy zatím není jistá
Ministerstvo zdravotnictví představilo 29. října 2026 návrh novely zákona o veřejném zdravotním pojištění, která má dosavadní systém změnit. Úhradovou regulaci zvlášť účtovaných prostředků má převzít Státní ústav pro kontrolu léčiv. Ten bude podle návrhu stanovovat úhradové kategorie, základní vykazovací hodnoty a podmínky jejich použití. Srovnatelné prostředky by tak měly získat jednotná pravidla a jasně stanovené vykazovací hodnoty. SÚKL má zároveň pravidelně provádět jejich revize a zveřejňovat příslušné údaje. Cílem je vytvořit předvídatelnější systém, který bude podporovat konkurenci mezi dodavateli a umožní rychlejší zařazování přínosných inovací.
Ministerstvo očekává, že nové nastavení může přinést úsporu až 1,7 miliardy korun. Tato částka však představuje pouze odhad možného ekonomického přínosu, nikoli již dosaženou úsporu. Rozhodující bude, jak se nová regulace promítne do skutečných nákupních cen a úhrad zdravotních pojišťoven. Zásadní je také vztah mezi vykazovací hodnotou a pořizovací cenou. Pokud nemocnice nakoupí prostředek levněji, musí být jasné, jak se rozdíl rozdělí mezi poskytovatele a veřejné zdravotní pojištění. Příliš vysoké úhrady mohou oslabovat tlak na hospodárné nákupy, zatímco příliš nízké mohou ohrozit dostupnost potřebného materiálu.
Novela současně navrhuje zvýhodnění inovativních zdravotnických prostředků. U výrobků s doloženým přínosem může být základní vykazovací hodnota zvýšena až o 20 procent. Záměrem je podpořit technologie, které například snižují riziko komplikací či opakovaných operací nebo zkracují dobu rekonvalescence. Zde vzniká další ekonomická otázka. Technologická novinka nemusí automaticky znamenat lepší zdravotní výsledek. Dražší implantát může mít delší životnost a modernější stent může omezit potřebu dalšího zákroku. Pokud však nový výrobek nepřináší odpovídající zdravotní přínos, je nutné posoudit, zda je vyšší úhrada ekonomicky odůvodněná.
Návrh proto počítá se třemi režimy pro inovativní prostředky. Trvalá úhrada má vycházet z doloženého klinického přínosu a nákladové efektivity. Dočasná úhrada umožní financovat vybrané technologie při dalším sběru dat a sdílení rizik. Ověřovací režim je určen pro prostředky, u kterých zatím nejsou důkazy dostatečné. Samotný prostředek v tomto režimu nemá být hrazen z veřejného pojištění, hrazen však může být související zdravotní výkon. Takové rozlišení může zabránit tomu, aby se každá nová technologie automaticky stala trvalým výdajem zdravotních pojišťoven. Současně však musí být zajištěno, že se při rozhodování budou používat jednotná odborná a ekonomická kritéria.
Novela je nyní v meziresortním připomínkovém řízení. Její účinnost se navrhuje od 1. července 2027, konečná podoba i termín však závisejí na legislativním procesu.
Moderní technologie musí přinášet skutečné výsledky léčby
Další krok přišel 10. listopadu, kdy Ministerstvo zdravotnictví, Všeobecná zdravotní pojišťovna, Svaz zdravotních pojišťoven a Česká lékařská společnost Jana Evangelisty Purkyně podepsaly memorandum o společném posuzování a zavádění inovací. Cílem je lépe propojit odborné hodnocení nových léčebných postupů a digitálních technologií s jejich ekonomickými dopady. Ministerstvo má spolupráci koordinovat, odborné společnosti posuzovat klinický přínos a zdravotní pojišťovny hodnotit úhradové a finanční důsledky. Zapojen má být také pohled pacientů. Memorandum se nevztahuje na úhrady léčiv a samo o sobě nezavádí nový schvalovací proces ani automatický nárok na financování inovací. Jeho význam spočívá především v koordinaci institucí, které o různých částech zavádění nových technologií rozhodují.
Samotná spolupráce však úspory nezaručuje. Rozhodující bude, zda odborné hodnocení skutečně ovlivní výběr používaných technologií a jejich financování. Zdravotnictví totiž musí posuzovat nejen pořizovací cenu, ale také celkové náklady léčby. Dražší implantát může být ekonomicky výhodnější, pokud vydrží déle a zabrání další operaci. Modernější chirurgický prostředek může zkrátit hospitalizaci nebo umožnit rychlejší návrat pacienta do zaměstnání. Naopak technologie bez prokazatelného přínosu může představovat pouze další náklad.
Význam skutečného využívání techniky připomněla také kontrola NKÚ zveřejněná v květnu 2026. Z 27 prověřovaných přístrojů pořízených z prostředků na obnovu zdravotnictví po pandemii bylo dvanáct v celkové hodnotě 41,1 milionu korun využíváno výrazně méně než srovnatelná technika. Některé rentgenové přístroje vykázaly pouze jednotky výkonů ročně. Tato kontrola se týkala investičních nákupů přístrojů, nikoli zvlášť účtovaného materiálu, na který směřuje současná novela. Ukazuje však společný problém. Pořízení moderní technologie samo o sobě nepřináší odpovídající hodnotu, pokud nemocnice nemá dostatek pacientů, personálu nebo vhodně organizovaný provoz.
Ministerstvo letos zároveň zahájilo projekt společných nákupů a provozních služeb vybraných fakultních nemocnic. Ten může přinést výhodnější ceny a odstranit část duplicit. Rozhodující však nebude samotný objem společně nakupovaného materiálu, ale skutečně dosažené úspory při zachování kvality péče. České zdravotnictví proto potřebuje propojit tři oblasti: transparentní úhradová pravidla, hospodárné nákupy a hodnocení výsledků léčby. Bez jejich společného posuzování může reforma pouze změnit instituci, která o úhradách rozhoduje, aniž zásadně ovlivní skutečné náklady.
Stejně důležité budou pravidelné revize již hrazených prostředků. Cena nové technologie se může postupně snižovat a její skutečný přínos se může ukázat jako vyšší, nebo naopak nižší, než se původně předpokládalo. Úhrady proto musí být možné přizpůsobovat novým odborným poznatkům i vývoji trhu. České zdravotnictví nepotřebuje pouze rychlejší zavádění nových prostředků a další miliardy na jejich úhrady. Potřebuje systém, který dokáže porovnat skutečné náklady léčby s přínosem pro pacienta. Plánovaná úspora 1,7 miliardy korun zatím zůstává odhadem. Rozhodující bude, zda nová pravidla zvýší konkurenci, zpřehlední ceny a zabrání placení za technologie, jejichž přínos neodpovídá nákladům. Moderní zdravotnictví totiž není to, které nakupuje nejdražší prostředky, ale to, které za dostupné peníze dosahuje co nejlepších výsledků léčby.
(Kovář, prvnizpravy.cz, foto: zai)
Zdroje: 1. Ministerstvo zdravotnictví – Nová pravidla úhrad zdravotnických prostředků; 2. Návrh novely zákona o veřejném zdravotním pojištění; 3. VZP – Úhradový katalog zdravotnických prostředků; 4. NKÚ – Rozdíly v nákupních cenách zdravotnických prostředků; 5. NKÚ – Nevyužívaná zdravotnická technika; 6. Ministerstvo zdravotnictví – Memorandum o posuzování a zavádění inovací; 7. Zdravotnický deník – Navrhované úhrady a možná úspora 1,7 miliardy; 8. Ministerstvo zdravotnictví – Projekt společných nákupů fakultních nemocnic
