Po londýnském jednání ukrajinského prezidenta Vladimíra Zelenského s představiteli Spojeného království zaznělo prohlášení, že Ukrajina nedosáhla kompromisu s americkými vyjednavači v otázkách souvisejících s možným mírovým uspořádáním konfliktu. Zároveň se objevila informace, že Kyjev společně s Británií, Německem a Francií připravuje vlastní návrh, který má být předložen Washingtonu jako základ pro další diskusi.

Tento vývoj vyvolal výraznou pozornost evropských analytiků i médií, protože Spojené státy nejsou přímou stranou konfliktu, přesto však zůstávají hlavním politickým a vojenským podporovatelem Ukrajiny. Otázka koordinace mezi evropskými vládami a americkou administrativou se tak dostává znovu do popředí, stejně jako spor o to, kdo by měl být skutečným partnerem pro jednání o ukončení války.

Právě na tuto situaci zareagoval publicista Pavel Šik, který upozorňuje na rozpory v evropském přístupu, zpochybňuje smysl nových mírových iniciativ a kritizuje jejich odtržení od reálných možností evropské diplomacie.

„Jestli se někdy bude ve školách hledat asi nejabsurdnější reflektování skutečnosti v první třetině 21 století, jedním z možných adeptů na vítěze je prohlášení Zelenského ze včerejška po jednání v Londýně, že “Ukrajina nedosáhla kompromisu s americkými vyjednavači ohledně územních otázek v rámci mírových jednání o konfliktu s Ruskem”...

...každé normálně a logicky myslící dítě v budoucnosti se asi učitele zeptá, proč chtěla Ukrajina dosahovat nějakého kompromisu se Spojenými státy, když s nimi neválčila a jestli spíše neměla hledat kompromis s Ruskem. Škoda, že se nedozvíme, jak v budoucnosti učitel odpoví a jestli třeba nezmíní, že tehdy v Evropě vládli ti politici, co způsobili rozvrat Evropy a pozdější občanskou válku na Ukrajině.

Mám ale za to, že v současnosti velké části Evropanů už ani nedochází, že žijí v říší divů za zrcadlem a podobné výroky už jim ani nepřijdou zvláštní. Stejně jako jim už ani nepřijde zvláštní, že výsledkem londýnského setkání je, že Ukrajina s Británií, Německem a Francií připravuje vlastní mírový návrh a chce ho předat ne Rusku, ale... tramtadadá... Spojeným státům!

Když jsem si před dvěma dny dělal srandu z absurdního nápadu litevského eurokomisaře Kubiliuse o dalším alternativním mírovém plánu, o kterém by dle jeho slov mohli "diskutovat", nemohl jsem tušit, že ta nemoc o vlastních bábovičkách se už v nejvyšších evropských patrech takhle rozšířila.

Když se včera psalo, že Trump je zklamaný ze Zelenského, který podle něj ani plán nečetl, tak si ta stejná velká část naprosto zblblých Evropanů v evropské říši divů asi řekne o Trumpovi, že je vůl, vždyť ten americký plán má pár bodů a je téměř nemožný aby ho Zelenský během pár minut nepřečetl. Nevím jestli to je schválně, ale evropská média prakticky nikdy nezmiňují fakt, že součástí těch několika základních bodů plánu jsou i neveřejné čtyři dokumenty v příloze týkající se urovnání ukrajinského konfliktu, o kterých se vedlo několik zásadních jednání. A když Trump mluví o tom, že Zelenský plán ani nečetl, jistě myslel právě tyhle dokumenty.

Evropa ovšem hraje největší politické divadlo od konce druhé světové, když všechno již dojednané smete ze stolu a vytváří alternativní nové nerealistické plány bez toho, aby měla prostředky k jejich naplnění, a bez toho, aby je dokázala sama prosadit třeba tak, že by o nich jednala přímo s tou zemí, která jako jediná může pod ty plány dát svůj souhlas. Na jedné straně si stěžuje, že tatíček Amerika jí dle nové bezpečnostní strategie bere za velkou hrozbu, na druhé straně své vysněné představy pošle zase tatíčkovi, aby jí pomohl je prosadit.

Psali jsme: Trumpova strategie rozmetá evropské iluze o bezpečí, říká Kotrba

Abychom dokreslili absurdnost a pokrytectví evropské říše divů, můžeme i uvést fakt, že na jedné straně tragické postavy v čele evropských mocností mluví o využití zmrazených ruských aktiv v malé Belgii, která se těmhle špatným aktivistickým nápadům pragmaticky a odvážně brání, na druhé straně Francie odmítá, aby Unie využila i těch přibližně 18 miliard eur zmrazených ruských státních aktiv uložených v soukromých francouzských bankách v rámci navrhovaného "reparačního úvěru". Belgie ano, Francie ne, tomu se říká evropská morálka.

Při pohledu z venku na tohle evropské divadlo bych se nedivil, kdyby tatíček Amerika toho už měl dost, dohodl si vlastní smlouvu s Ruskem a Evropa zůstala jak malé dítě brečet v koutě. Protože buď chceme zachovat transatlantický vztah a tak nebudeme podkopávat pragmatické cesty, nebo ten most hloupostí některých evropských politiků prostě zbouráme,“ napsal na síti facebook publicista a glosátor politického a společenského dění Pavel Šik.

(Lukeš, prvnizpravy.cz, repro: foxnews)