Epidemie žloutenky A v České republice se přestala odehrávat pouze v rovině zdravotnických statistik. Postupně se proměnila v krizi řízení, komunikace a důvěry. Zatímco zahraniční instituce i média systematicky informují své občany, aktualizují cestovní doporučení a vysvětlují rizika, česká centrální hygienická autorita působí dojmem instituce, která ztratila schopnost situaci aktivně vysvětlovat a řídit. Výsledkem není uklidnění veřejnosti, ale přesný opak. Informační vakuum, které stát vytváří, zaplňuje zahraniční tisk vlastními interpretacemi a stále tvrdšími varováními.
Jak jsme informovali v předchozím článku, redakce Prvních zpráv se obrátila s žádostí o odpovědi na hlavní hygieničku České republiky, Barboru Mackovou. Reakce dorazila až koncem týdne a měla ryze formální podobu odkazu na tiskovou mluvčí s výzvou, aby byly otázky zaslány jí. Redakce tak učinila bez prodlení. Ani po dalším týdnu však nepřišla žádná odpověď. Nešlo přitom o dotazy politické, osobní ani konfrontační, ale o základní otázky, které by měla centrální hygienická autorita být schopna zodpovědět automaticky, bez průtahů a bez prostředníků.
O jaké otázky šlo?
Dotazy redakce se týkaly sedmi klíčových oblastí, které dnes zásadně ovlivňují vnímání epidemie doma i v zahraničí. Směřovaly k příčinám bezprecedentního nárůstu případů hepatitidy A a k tomu, proč stát selhal v jejich včasném zachycení. Zajímalo nás, jak centrální hygiena hodnotí situaci v Praze, kde i přes rozsáhlou a viditelnou kampaň přetrvává nejvyšší počet nakažených, a jaká poučení si z tohoto vývoje má stát odnést.
Další otázky se týkaly toho, proč se pražský model intenzivní komunikace nestal základem celostátní strategie, kdo nese odpovědnost za absenci jednotné kampaně a zda hygienická služba disponuje dostatečnými personálními a finančními kapacitami. Zásadním tématem byla rovněž dostupnost vakcín, protože realita v ordinacích dlouhodobě neodpovídá veřejným ujištěním ministerstva a Státního zdravotního ústavu. Poslední okruh otázek směřoval k mezinárodním dopadům epidemie a reakci na rostoucí pozornost zahraničních médií.
Na žádnou z těchto otázek dosud ani po urgenci nepřišla odpověď.
Zahraničí reaguje, Česko ztrácí iniciativu
Zatímco česká centrální hygiena mlčí, zahraniční instituce konají. Německé spolkové ministerstvo zahraničí ve svých oficiálních cestovních doporučeních otevřeně upozorňuje na nárůst infekcí hepatitidou A v České republice a výslovně zmiňuje Prahu. Podobně postupují Kanada, Austrálie, Irsko či Spojené království, jejichž zdravotně-cestovní portály pravidelně aktualizují informace o situaci v Česku, včetně údajů o počtech případů a úmrtí.
Americké Centrum pro kontrolu a prevenci nemocí doporučuje očkování proti hepatitidě A všem neočkovaným cestujícím do České republiky. Polská média, opírající se o vyjádření svého ministerstva zahraničí, varují před cestami do Česka a vyzývají ke zvýšené opatrnosti. Ačkoli formulace jednotlivých států se liší, výsledný obraz je jednotný. Česká republika je vnímána jako země s probíhajícím a nedostatečně vysvětleným ohniskem nákazy.
Tento obraz dále posilují velká evropská média. Deutsches Ärzteblatt informuje o situaci v Česku v odborném kontextu. Die Zeit a Focus upozorňují, že vrchol epidemie ještě nemusí být dosažen. ADAC připravil speciální materiál přímo pro cestující. Zahraniční tisk tak fakticky převzal roli, kterou by v první řadě měl plnit stát. Vysvětluje, varuje a strukturuje informace, zatímco česká strana zůstává pasivní.
Kritický pohled z cestovního ruchu
K situaci se pro První zprávy vyjádřil také místopředseda Asociace cestovních kanceláří České republiky Jan Papež. Podle něj má poškození mediálního obrazu destinace dlouhodobé a obtížně vratné následky. Pasivní přístup hlavní hygieničky ke komunikaci s veřejností podle něj vyvolal dojem nekontrolované situace a otevřel prostor pro to, aby zahraniční média začala Českou republiku řadit mezi rizikové destinace.
Papež zároveň připomíná zkušenost z doby pandemie covidu, kdy stát nedokázal pracovat s mediálním obrazem země a přenechal výklad situace vnějším aktérům. Podle něj se nyní opakuje stejná chyba. Rozhodující není jen to, jaká je epidemiologická realita, ale kdo ji dokáže srozumitelně a včas vysvětlit.
Psali jsme: Žloutenka A v hledáčku Evropy. Zahraničí varuje turisty, stát mlčí
„Špatný obraz destinace je pro turistiku vždy fatální a má negativní dopad na dlouhou dobu. Platí totiž pravidlo: snadno poškodíte, těžko vrátíte zpět.
Naprosto pasivní přístup ke komunikaci s veřejností ze strany hlavní hygieničky, vyvolal obavy z nekontrolované situace a to byl už jen krůček k tomu, aby zahraniční média zařadila Českou republiku mezi nebezpečné destinace. A to se v tomto týdnu stalo.
Bohužel jsme se nepoučili z doby Covidu, kdy mediální obraz často neměl nic společného s realitou, ale vše se podřizovalo mediálnímu obrazu. Byl bych moc rád, kdyby se příště paní hlavní hygienička a její tým nedopustil takové fatální chyby a uvědomil si, že spoluvytváří obraz České republiky v zahraničí,“ uvedl pro První zprávy Jan Papež.
Mlčení jako systémové selhání
Skutečnost, že ani po čtrnácti dnech nepřišla odpověď na základní otázky redakce, nelze označit za drobné pochybení. Jde o selhání institucionální odpovědnosti. V situaci, kdy se o České republice píše v zahraničních médiích v souvislosti s úmrtími, ohnisky nákazy a varováními před cestami, působí mlčení hlavní hygieničky jako rezignace na výkon funkce.
Mlčení přitom nevytváří klid, ale nejistotu a spekulace. Pokud stát nekomunikuje, komunikují za něj jiní, bez ohledu na domácí kontext a bez odpovědnosti za mezinárodní pověst země.
Redakce Prvních zpráv proto považuje za nezbytné učinit další krok. Pokud Úřad hlavní hygieničky ani po opakovaných výzvách není schopen reagovat, obrátí se redakce se stejnými otázkami přímo na Ministerstvo zdravotnictví a na ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha. Epidemie žloutenky A už není pouze zdravotnickým problémem. Stala se testem schopnosti státu řídit krizi, komunikovat s veřejností a chránit vlastní mezinárodní reputaci.
Další vývoj ukáže, zda Česká republika tento test zvládne, nebo zda se znovu potvrdí, že nejslabším článkem krizového řízení není odborné zázemí, ale jeho vedení a komunikace.
(Hynek, prvnizpravy.cz, repro: čt24)
