Debata o bezpečnosti dětí a fungování předškolních zařízení se ve Francii dostává do centra pozornosti nejen médií, ale i politického soupeření. Případy nevhodného chování pedagogických pracovníků v pařížských školkách vyvolaly v posledních měsících řadu otázek, které přesahují rámec jednotlivých incidentů a otevírají širší diskusi o odpovědnosti institucí, kvalitě personálního zajištění i roli státu při ochraně nejzranitelnějších. Téma se zároveň stává součástí předvolebního boje a ukazuje, jak citlivé společenské otázky mohou zásadně ovlivnit politickou atmosféru i důvěru veřejnosti.

Situaci se ve svém komentáři věnoval profesor a bývalý diplomat Petr Drulák, který ji zasazuje do širšího ideového a historického kontextu. Ve svém pohledu upozorňuje na podle něj hlubší problém spojený s vývojem francouzské společnosti a kritizuje přístup části politických a intelektuálních elit k otázkám morálky a odpovědnosti. Jeho text propojuje aktuální kauzy s širší kritikou progresivního myšlení a vyvolává polemiku o příčinách i důsledcích těchto jevů.

„Francie nechává děti úchylům! Jedním z hlavních témat volebního boje o pařížskou radnici se stalo zneužívání dětí ve školkách. Od loňského dubna je v Paříži vyšetřováno už přes padesát pedagogických pracovníků pro nevhodné jednání s dětmi, z toho dvacet podezřelých ze sexuálního zneužití. Jen letos bylo toto obvinění vzneseno proti patnácti dalším. Socialistická radnice, pod níž školky patří, má co vysvětlovat. A nejen radnice. Pedofilie je hlubším problémem francouzských progresivistů.


Z progresivistické ideologie totiž nutně nevyplývá, že by pedofilie byla něčím špatným. Progresivisté jednak podporují jakýkoliv sexuální experiment a zároveň považují děti za malé dospělé, bez ustání je manévrují do nejrůznějších rozhodnutí, na něž dítě nemůže stačit. Výchovu politizují a sexualizují. Už v prvních třídách je seznamují s právy, která mohou hájit i proti rodičům, snižují věkovou hranici volebního práva a nutí jim volbu sexuality. Smutným příkladem posledních let jsou děti, které si pod vlivem ideologie LGBT prosazují proti vůli rodičů změnu pohlaví.

Progresivismus ale také vede k infantilizaci samotných progresivistů. Z nesporného faktu, že děti představují budoucnost, vyvozují podivný závěr, že si udrží budoucnost, pokud se připodobní dětem. Hranici mezi dítětem a dospělým tím stírají i z druhé strany. Sex s dětmi se v takto nastaveném prostředí bude jevit buď jako tolerovatelná výstřednost nebo dokonce nezadatelné právo.

Před devětatřiceti lety zveřejnila francouzská média hned několik výzev celkem asi stovky intelektuálů volajících po dekriminalizaci sexu s dětmi. Kromě Sartra, Beauvoirové, Aragona či Foucaulta se k apelu připojili také pozdější politici Jack Lang a Bernard Kouchner.

Jedna z nejvýraznějších postav evropské zelené levice a pozdější podporovatel Emmanuela Macrona, europoslanec Daniel Cohn Bendit, vzpomínal v osmdesátých letech na své působení v mateřské školce ve Frankfurtu takto. ‚je fantastické, když vás pětiletá holčička začne svlékat, eroticko maniakální hra‘. Normalizace pedofilie šla tehdy ruku v ruce s normalizací homosexuality. Tím vysvětloval svoji podporu pedofilům například Michel Foucault. Synovec prezidenta Mitteranda, ministr kultury a otevřený homosexuál Frédéric Mitterand, se v autobiografické knize svěřoval se sexuálními zážitky s chlapečky v Thajsku.

Ale to není nic ve srovnání s nejdéle působícím ministrem kultury páté republiky Jackem Langem. Dlouhých čtrnáct let Mitterandova prezidentství je hlavní tváří progresivistické kulturní politiky a ve vysokých veřejných funkcích zůstává i po odchodu z ministerstva. Až do letošního února, kdy ve věku šestaosmdesáti let pod veřejným tlakem opouští funkci ředitele prestižního Institutu arabského světa. Za dlouhá léta veřejného působení opakovaně figuroval jako podezřelý v pedofilních aférách, ale nikdy proti němu nebylo vzneseno ani formální obvinění. Vaz mu zlomil až Epstein. Jeho kontakty s americkým lobbyistou a zvrhlíkem byly tak intenzivní, že po zveřejnění musel skončit. Buď je Epsteinova aféra mimo kontrolu vlivových sítí, které ho až dosud chránily, nebo si naopak Langa vyhodnotily jako natolik zprofanovaného a neužitečného, že ho obětovaly.


Sám Duhamel patřil k prominentům pařížské levice, profesor ústavního práva, poradce ministrů a prezidentů, předseda vlivných orgánů. Publikace knihy před pěti lety způsobila menší zemětřesení ve francouzské elitě. Nejenže se obvinění prokázalo, ale také vyšlo najevo, že Duhamelova pedofilie byla veřejným tajemstvím, pár dalších prominentů přišlo o funkce. Ale nikdo už neotevřel vyšetřování záhadné smrti Duhamelovy švagrové, která před patnácti lety přesvědčovala svoji zhroucenou sestru, aby manžela obvinila. Kouchnerová také popisuje orgie za účasti dětí, které Duhamel každoročně pořádal s desítkami prominentů na svém venkovském sídle. Duhamelův trest. Vše promlčeno.

Pedofilie elit je samozřejmě dárkem z nebe pro zpravodajské služby a vlivové hráče. Dnes představuje větší tabu než před čtyřiceti lety, kdy se Cohn Bendit či mladý Mitterand veřejně dělili o své erotické zážitky s dětmi. Obvinění z pedofilie dnes těžce poškodí a odhalení ukončí další veřejné působení. Jinými slovy představuje spolu s korupcí mimořádně silný nástroj vydírání a udržování disciplíny uvnitř mocenských elit.

Současný skandál v pařížských školkách je jiného druhu. Jde o přečiny a trestné činy lidí z okrajů společnosti. Nevládka SOS školky už několik let upozorňuje, že profese pedagogů ve školkách je po všech stránkách podhodnocena, často ji proto vykonávají lidé bez kvalifikace, za minimální mzdu a s motivy, které se s jejich posláním neslučují. Ale do takových zařízení elita své děti neposílá.

Nicméně oba druhy pedofilie spojuje nezájem progresivistického systému. Ukázalo se to i v pařížských volbách. Na radnici za ně odpovídal zástupce primátorky a volební lídr socialistů Emmanuel Grégoire. V médiích vystupoval, jako by se ho skandál netýkal, a média mu to dovolila. Když se takto před lety stavěli k úchylům v sutanách biskupové a arcibiskupové, média na ně spouštěla stejné hony jako na samotné viníky. Grégoire zůstal ušetřen a o víkendu slavil volební vítězství, může se těšit na primátorské křeslo.

To je dobré mít na paměti, až od nějakého francouzského progresivisty opět uslyšíme, jak je třeba regulovat internet, abychom ochránili děti před nevhodným obsahem. O dětskou nevinnost jde těmto ‚ochráncům‘ skutečně až na posledním místě,“ okomentoval situaci ve Francii a aktuální dění na facebookové stránce spolku Svatopluk profesor a bývalý diplomat Petr Drulák.