Při těžbě štěrku u Deinhamu v Horním Rakousku vytáhl bagr ze sedimentů někdejšího ramene Dunaje stovky silně zkorodovaných železných předmětů. Teprve jejich podrobný výzkum ukázal skutečný rozsah nálezu. Šlo o nejméně 500 kovaných železných polotovarů o původní celkové hmotnosti přibližně 1035 kilogramů.
Studie zveřejněná v odborném časopise Antiquity označuje soubor za největší známý nález železných polotovarů z evropské doby železné. Předměty patří do pozdního laténského období spojovaného ve střední Evropě s keltským prostředím a pravděpodobně pocházejí především z 3. až 2. století před naším letopočtem.
Nález pochází z roku 2019. Po prvních kusech vytažených bagrem byly další předměty systematicky sbírány z vytěženého štěrku. Archeologové nakonec získali 540 fragmentů, z nichž určili minimálně 500 jednotlivých železných polotovarů. Celých nebo téměř celých se dochovaly stovky kusů.
Nešlo o hotové zbraně ani nástroje. Přibližně 28 centimetrů dlouhé kusy železa byly vykované do protáhlého, na koncích zahroceného tvaru a představovaly surovinu připravenou k dalšímu kovářskému zpracování. Výzkumníci upozorňují, že označení „ingot“ není úplně přesné, protože předměty nebyly odlité, ale vykované. Množství železa je mimořádné. Podle autorů studie by teoreticky vystačilo přibližně na vybavení pěti set bojovníků železnými meči. Srovnání má především ukázat velikost zásilky, nikoli dokazovat, že železo skutečně mířilo k výrobě zbraní.
Předměty byly nalezeny v prostoru někdejších dunajských ramen. Jejich množství a soustředění proto podle archeologů silně podporují možnost, že tvořily náklad přepravovaný po řece, který skončil ve vodě při nehodě či potopení plavidla. Žádné zbytky lodi však nalezeny nebyly. Původní archeologickou situaci navíc narušila průmyslová těžba štěrku, takže přesný průběh události už pravděpodobně nebude možné rekonstruovat. Autoři studie proto mluví o velmi pravděpodobném scénáři, nikoli o definitivně doloženém vraku.
Doprava po Dunaji by přitom dávala smysl. Převážet více než tunu železa po vodě bylo podstatně praktičtější než po souši. V době laténské už řeky fungovaly jako významné dopravní tepny spojující výrobní oblasti, sídliště a obchodní centra střední Evropy.
Dosavadní evropské nálezy podobných železných polotovarů obsahovaly zpravidla několik desítek kusů. Soubor z Deinhamu je svým rozsahem výrazně převyšuje a podle badatelů dokládá prudký růst výroby železa během 3. a 2. století před naším letopočtem.
Odkud přesně železo pocházelo, zatím není známo. Protože se pravděpodobně přepravovalo po proudu Dunaje, vědci hledají zdroj západně od místa nálezu. Jednou z možností jsou výrobní oblasti dnešního jižního Německa. Archeometrické analýzy, které mají původ suroviny zpřesnit, pokračují.
Největší překvapení tak nepředstavuje pouze samotná tuna železa, ale ekonomický systém, který za ní musel stát. Těžba rudy, tavba, kovářské zpracování, shromáždění stovek polotovarů a jejich dálková přeprava ukazují, že hospodářství střední Evropy bylo před více než dvěma tisíci lety schopné pracovat s množstvím suroviny, které se dříve spojovalo spíše s mnohem menšími zásilkami. Náklad, který zřejmě nikdy nedorazil do svého cíle, tak po více než dvou tisíciletích vypovídá nejen o jedné dávné nehodě na Dunaji, ale především o překvapivém rozsahu železářství a obchodu v laténské Evropě.
(vlk, prvnizpravy.cz, foto: zai)
Zdroje: 1. Antiquity – A sunken ship cargo of 500 bipyramidal bars? Implications for La Tène period iron production and trade along the Danube (Cambridge University Press); 2. Universität Innsbruck – Rusty Treasure: Europe’s Largest Trove of Iron Age Iron Bars Found (Universität Innsbruck); 3. Archaeology Magazine – 2,200-Year-Old Iron Cargo From the Danube Analyzed (Archaeology Magazine)
