Pod obrovským mohylovým komplexem v čínské provincii Šen-si, kde bdí slavná terakotová armáda, odpočívá neporušená hrobka prvního císaře sjednocené Číny Čchin Š’-chuanga. Přestože archeologové znají její přesnou polohu už desítky let a většinu okolní nekropole prozkoumali, k samotnému pohřebnímu komorovému jádru se dosud nikdo neodvážil proniknout. Důvody sahají od historických varování až po obavy z nevratného poškození a zdravotních rizik.
Starověký čínský historik Sima Qian popsal kolem roku 100 př. n. l., tedy více než století po císařově smrti, že hrobka byla vybavena smrtícími mechanickými pastmi. Podle jeho zápisů dostali řemeslníci za úkol vyrobit kuše a šípy schopné automaticky zasáhnout každého vetřelce. Popsal také neobvyklý pohřební prvek - simulaci stovek řek a moří z tekuté rtuti, která měla v chodbách proudit pomocí mechanismů a symbolicky tak poskytovat císaři věčný přístup k vodám světa.
Dlouho byly tyto popisy považovány za přehnané legendy. Avšak moderní geochemické průzkumy, včetně studie z roku 2020, prokázaly, že koncentrace rtuti v půdě nad hrobkou je mnohonásobně vyšší, než by odpovídalo přirozenému pozadí. To naznačuje, že uvnitř komory se skutečně mohou nacházet velké zásoby tohoto kovu, který je vysoce toxický a těkavý. Rtuť se mohla v průběhu staletí uvolňovat prasklinami ve stavbě, a tak představuje reálné zdravotní riziko nejen pro badatele, ale i pro okolní prostředí.
Čchin Š’-chuang byl proslulý posedlostí nesmrtelností a hledáním elixírů věčného života. Podle historických záznamů pravidelně konzumoval směsi obsahující rtuť v domnění, že mu zajistí dlouhověkost. Ironií osudu zemřel ve věku 49 let, pravděpodobně na otravu touto látkou. Je tedy možné, že právě jeho smrt i pohřební výzdoba hrobky jsou spojeny stejnou toxickou substancí, která dnes brání jejímu otevření.
Vedle zdravotních hrozeb se archeologové obávají i nenahraditelné ztráty historických informací. Jak ukázaly případy jiných vykopávek, neodborné nebo unáhlené otevření může vést k okamžitému zničení barev, organických materiálů či k narušení mikroklimatu, které po tisíciletí artefakty chránilo. V hrobce se navíc mohou nacházet složité technické mechanismy, jejichž porušení by znemožnilo jejich vědecké zkoumání.
Moderní technologie, jako je muonová tomografie nebo 3D georadar, slibují možnost nahlédnout dovnitř hrobky bez přímého zásahu. Tyto metody dokáží zmapovat vnitřní strukturu a identifikovat dutiny i kovové předměty, aniž by narušily integritu stavby. Přesto však takové průzkumy postupují pomalu a s maximální opatrností, protože i sebemenší zásah může mít nezvratné důsledky.
Hrobka Čchin Š’-chuanga je od roku 1987 součástí světového dědictví UNESCO a bývá označována za jeden z nejvýznamnějších archeologických objevů 20. století. Její uzavřenost paradoxně přispívá k její aure legendárního tajemství. Dokud se nepodaří najít metodu, která zajistí absolutní bezpečnost pro badatele, artefakty i životní prostředí, zůstane pravděpodobně nedotčena. A možná právě v tom spočívá její největší hodnota – uchování neporušeného okna do doby, kdy se rodila sjednocená Čína.
(vlk, prvnizpravy.cz, foto: zai)
