Jednou z nejproblematičtějších dřevin je trnovník akát (Robinia pseudoacacia), původně severoamerický strom, který se v Evropě masivně rozšířil během 20. století. Problém představuje v chráněných územích, ale odstranit jej není jednoduché. Správa národního parku Podyjí a Magistrát hlavního města Prahy patří k prvním institucím, které k jeho systematickému odstraňování přistoupily, a právě na jejich lokalitách probíhal výzkum. Nové výsledky ale ukazují, že samotné vykácení akátu ještě neznamená návrat původního lesa.
Tým z Botanického ústavu a Biologického centra Akademie věd ČR proto na jedenácti místech v Čechách, na Moravě, na Slovensku a v Maďarsku sledoval, jak rostliny a brouci osidlují plochy po odstranění akátu.
Jihočeskénovinky.cz informovala Mgr. Daniela Procházková, tisková mluvčí Biologického centra AV ČR v Českých Budějovicích.
Vědci a ochránci přírody z Česka, Slovenska a Maďarska zkoumali, co se s lesem děje po likvidaci akátu. Zaměřili se na změny v půdě, v rostlinném podrostu a sledovali brouky vázané na odumřelé dřevo. Porovnávali původní doubravy, živé akátiny, suché akátiny po aplikaci herbicidu a plochy, kde už byly suché akáty odstraněny.
„Akát je užitečný strom. V přírodně cenných lokalitách ale vytlačuje původní, dnes často ohrožené rostliny a živočichy. Nyní napravujeme chybu předků, kteří akát vysazovali v dobré víře bez znalosti jeho nežádoucího vlivu,“ říká Jiří Rom, specialista péče o chráněná území z oddělení péče o zeleň Magistrátu hlavního města Prahy.
„Akát má tendenci se šířit. V Podyjí nejvíc ohrožuje světlé lesy a stepní lokality. Je to skutečný nezmar a jeho likvidace je velmi náročná,“ říká Robert Stejskal ze Správy národního parku Podyjí. „V Podyjí máme akátu opravdu hodně a snažíme se jej postupně eliminovat, i když zatím jen z vybraných míst podle stanovených priorit. Samozřejmě nás zajímalo, co se po odstranění akátu děje,“ dodává.
„Půda si akát „pamatuje“ ještě dlouho poté, co zmizí. Akát totiž s pomocí bakterií váže vzdušný dusík a výrazně tak obohacuje půdu o živiny. V podrostu akátin proto převažuje několik běžných druhů, například kopřivy, kterým nadbytek živin vyhovuje. Ty v půdě zůstanou i několik let po jeho odumření nebo odstranění,“ říká Vojtěch Lanta z Botanického ústavu AV ČR, hlavní autor studie.
„Nadbytek živin brání návratu původních rostlin. Vegetace sice vykazuje známky zlepšení, ale obnovuje se jen pomalu,“ dodává.
Zcela jinak na změny reagovali brouci. „Brouků bylo nejméně v živých akátinách. Po odstranění akátu jich výrazně přibylo a jejich druhové složení se přiblížilo společenstvům původních doubrav,“ říká Lukáš Čížek z Biologického centra AV ČR.
Studie, nedávno zveřejněná v prestižním mezinárodním časopise Journal of Environmental Management, ukazuje, že likvidace invazního akátu je sice nezbytným krokem, ale sama o sobě nestačí. Zatímco živočichové dokážou na změny reagovat poměrně rychle, návrat původní vegetace výrazně zpomaluje „paměť půdy“. Autoři proto doporučují kombinovat odstraňování akátu s dalšími opatřeními, například cíleným výsevem původních druhů, řízenou pastvou nebo v některých případech i odstraněním horní vrstvy půdy. Jen tak je možné dosáhnout dlouhodobé obnovy druhově bohatých a stabilních lesů.
Jihočeskénovinky.cz informovala Mgr. Daniela Procházková, tisková mluvčí Biologického centra AV ČR v Českých Budějovicích.
(jv.jihoceskenovinky.cz,foto: bcavčr, daniel rydzi)
