Skonem Jáchyma Oldřicha v roce 1604 vymřel mocný rod pánů z Hradce po meči a jejich dominium se dědictvím dostalo do držení Slavatů. Ti poté na Hradci sídlili po čtyři generace téměř 90 let. Díky sňatku s Lucií Otýlií z Hradce se Vilém Slavata z Chlumu a Košumberka, který se do českých dějin zapsal nesmazatelně svým „bezpečným letem“ z oken Pražského hradu v roce 1618, stal dědicem hradeckého panství a obdržel titul „vladaře domu hradeckého“. Vilém Slavata a jeho následovníci vědomě navázali na své předchůdce a využili symbolického kapitálu kdysi mocného rodu pánů z Hradce. Snad i proto se k jejich dědictví chovali více než pietně a za vlády Slavatů nedošlo k žádným závažným stavebním proměnám hradozámeckého areálu v Jindřichově Hradci. Jednou z mála výjimek bylo vybudování divadelního sálu, který byl ve své době patrně prvním zámeckým prostorem tohoto typu sloužícím k inscenaci divadelních představení.
Mgr. Jan Mikeš je absolventem Semináře dějin umění na FF MU v Brně, kde také externě přednášel. Zaměřil se na dějiny umění v období středověku. Od roku 2006 začal pracovat jako zástupce kastelána SZ Červená Lhota. V roce 2010 se stal kastelánem Státního zámku v Dačicích a od roku 2016 působí ve funkci kastelána SHZ Jindřichův Hradec.









