Rekordman migrace. Neuvěřitelná síla přírodních instinktů

Nenápadný rybák dlouhoocasý dokáže za život překonat vzdálenost odpovídající několika cestám na Měsíc. Tento drobný pták spojuje Arktidu s Antarktidou a dokazuje neuvěřitelnou sílu přírodních instinktů.

Rekordman migrace. Neuvěřitelná síla přírodních instinktů
Arktický rybák dlouhoocasý
31. července 2025 - 04:52

Arktický rybák dlouhoocasý, latinsky Sterna paradisaea, je v mnoha ohledech mimořádný druh. Tento štíhlý bílý pták s typickým hluboce vykrojeným ocasem a výrazně červeným zobákem a nohama je považován za mistra dálkových migrací. Každý rok podniká neuvěřitelně dlouhou cestu mezi místy hnízdění v oblasti Arktidy a zimovišti na okrajích Antarktidy. Ročně tak překoná vzdálenost přes sedmdesát tisíc kilometrů, přičemž někteří jedinci dosahují i devadesáti tisíc kilometrů. Podle výzkumů, které probíhaly například v rámci Britského antarktického programu nebo nizozemských ornitologických projektů, se tak jedná o nejdelší známou migraci v celé živočišné říši.

Tento tah umožňuje rybáku prožít prakticky dvě léta za rok, protože v době, kdy na severní polokouli nastává podzim, přesouvá se k jižnímu kontinentu, kde začíná období dlouhého polárního dne. Díky tomuto způsobu života zažívá během roku více světla než kterýkoli jiný živočich na planetě. Vědci dlouho zkoumali, jak je tento pták schopen navigace na obrovských vzdálenostech. Dnes se má za to, že využívá kombinaci magnetického pole Země, polohy Slunce, hvězd a dokonce i vizuálních orientačních bodů na pobřežích. Sledování pomocí miniaturních geolokátorů přineslo fascinující data o přesnosti trasy i rychlosti návratu na hnízdiště.

Arktický rybák není žádný obr. Váží pouhých 100 gramů a v rozpětí křídel měří zhruba sedmdesát centimetrů. Přesto dokáže díky své aerodynamické stavbě těla letět mnoho dní téměř bez odpočinku. Dokonce se předpokládá, že část spánku probíhá v letu. Výdrž a schopnost regenerace jsou pro něj klíčové, protože během roku urazí vzdálenost odpovídající skoro dvojnásobku obvodu Země.

Hnízdí v oblastech s minimálním rušením, například na štěrkových plochách v Arktidě, kde vytváří jen nenápadnou mělkou prohlubeň, do níž klade jedno až tři skvrnitá vejce. Inkubační doba trvá přibližně tři týdny. Po vylíhnutí mláďat oba rodiče s velkou agresivitou chrání hnízdo, nebojí se útočit ani na větší predátory včetně lidí, kteří se přiblíží k hnízdišti. V období odchovu se rybáci soustředí na lov drobných ryb a korýšů, které sbírají krátkým střemhlavým potápěním, a i během přesunu na zimoviště se živí v místech s vysokou koncentrací potravy.

Odhaduje se, že celosvětová populace činí kolem dvou milionů jedinců, i když některé lokality zaznamenávají pokles počtů hnízdících párů. Mezi hlavní rizikové faktory patří změny klimatu, úbytek potravních zdrojů v mořích a zavlečení nových predátorů na ostrovní hnízdiště. Přestože mezinárodní unie IUCN hodnotí druh jako málo dotčený, odborníci upozorňují, že udržení stabilních populací vyžaduje pečlivé sledování a ochranu klíčových stanovišť.

Psali jsme: Odhalený kalendář bohů. Čas podle měsíce, slunce a rituálů

Vzhledem ke své schopnosti propojit dvě nejodlehlejší a nejméně přístupné oblasti planety se rybák dlouhoocasý stal symbolem odolnosti a dokonalé adaptace. Jeho životní příběh připomíná, že i drobný, nenápadný tvor dokáže překonat extrémní vzdálenosti, které jsou pro člověka téměř nepochopitelné. Vědecké poznatky o migraci tohoto druhu přispívají k lepšímu pochopení evoluce, chování a významu mořských ekosystémů, jejichž součástí je tento neúnavný poutník.

(mia, prvnizpravy.cz, foto: zai)



Anketa

Věříte tomu, že vládní „boj proti chudobě“ je upřímný, nebo jde je o PR a politický marketing?