Sliznatky, známé také pod latinským názvem Myxini, jsou bizarní mořští živočichové, kteří se na první pohled podobají červům nebo úhořům. Ve skutečnosti však představují samostatnou vývojovou větev obratlovců, která se od ostatních oddělila už před stovkami milionů let. Jejich tělo je dlouhé, hadovité, zcela bez šupin a extrémně ohebné. Typickým rysem sliznatek je schopnost produkovat neuvěřitelné množství hustého a vláknitého slizu, kterým se brání před predátory. Tento sliz je tak účinný, že dokáže ucpat žábry útočníka a odradit ho od dalšího útoku.
Sliznatky obývají mořské hlubiny, často v hloubkách přes 1 000 metrů, a jsou rozšířené v mnoha částech světa, zejména v chladných vodách severního Atlantiku, Tichého oceánu a kolem Austrálie či Nového Zélandu. Většinu života tráví na mořském dně, kde vyhledávají zdechliny nebo pomalu hynoucí ryby. Mají velmi citlivý čich, díky němuž dokážou mrtvé tělo najít i na dálku. Poté se zakousnou do měkkých tkání a pomocí rohovitých destiček roztrhají kůži a dostanou se do nitra těla, které následně zevnitř vyžírají.
Na rozdíl od většiny obratlovců nemají sliznatky čelisti, páteř v pravém slova smyslu ani typickou lebku. Jejich nervová soustava je velmi jednoduchá a mozek malý, přesto však vykazují mimořádnou odolnost, dokážou přežít nízký obsah kyslíku, velké změny tlaku a dlouhá období bez potravy. Jejich tělo se při útěku dokáže doslova zauzlit, což jim pomáhá nejen v boji se slizem, ale také při odtržení kusů masa z kořisti.
Z vědeckého hlediska jsou sliznatky fascinující také proto, že se jedná o „živoucí fosilie“ (jejich předkové existovali už před více než 500 miliony lety). Vzhledem ke své jednoduchosti a dlouhověkosti představují klíč k pochopení rané evoluce obratlovců. Výzkum jejich slizu navíc slibuje praktické využití v moderních technologiích. Tento biologický materiál je extrémně pevný a lehký, a mohl by se využít například v medicíně, textilním průmyslu nebo bioplastice.
Ačkoli pro mnohé působí sliznatky odpudivě, jsou jedním z nejvýraznějších příkladů evolučního úspěchu. Bez dramatických změn přežily stovky milionů let, kdy většina jejich souputníků dávno vymřela. Jsou dokonalou připomínkou toho, že v přírodě často vítězí ne to nejkrásnější, ale to nejlépe přizpůsobené. A sliznatky tento princip zosobňují v celé své slizké slávě.
(mia, prvnizpravy.cz, foto: aiko)
