Každý rok 16. června slaví čtenáři po celém světě takzvaný Bloomsday, svátek literatury věnovaný románu Odysseus (Ulysses) irského spisovatele Jamese Joyce. Nejinak tomu je i v Dublinu, městě, kde se celý tento slavný román odehrává během jediného dne roku 1904. Jen málokdo si však dnes vzpomene, že tato kniha byla v USA dlouhá léta zakázána a že její legalizace byla výsledkem jednoho z nejzásadnějších soudních procesů v oblasti svobody projevu.
Román Ulysses vyšel poprvé 2. února 1922 (na Joyceovy čtyřicáté narozeniny) v Paříži, zásluhou americké exulantky Sylvie Beachové a jejího knihkupectví Shakespeare and Company. Od počátku byl vnímán jako přelomové dílo modernismu. Joyce v něm nejen přetvořil strukturu Homérovy Odysseie, ale zároveň experimentoval s jazykem, vědomím postav, symbolikou a všudypřítomnými kulturními narážkami. Výsledkem byl text mimořádně náročný a pro mnohé také pohoršlivý.
Román obsahuje scény, které byly ve své době považovány za obscénní, ne-li pornografické. V části známé jako „Nausikaa“ například hlavní postava Leopold Bloom masturbuje na pláži při pohledu na mladou ženu, která mu mimovolně odhalí stehno. Takový obsah se stal v Americe předmětem žaloby a pokusu o trvalý zákaz knihy.
Ještě před vydáním románu vyšly jeho úryvky v americkém literárním časopise The Little Review, který vydávaly Margaret Andersonová a Jane Heapová. Právě na základě otištění pasáže „Nausikaa“ v dubnovém čísle roku 1920 byly obě ženy obžalovány z šíření obscénního materiálu. Soud je uznal vinnými a bylo jim nařízeno přestat publikovat Joyceovy texty. Americké úřady považovaly Ulysses za natolik nevhodný, že byl následně zcela zakázán jeho dovoz na území Spojených států.
Průlom přišel až v roce 1933, kdy nakladatelství Random House, vedené Bennettem Cerfem, chtělo knihu legálně vydat v USA. Proto domluvili „testovací případ“: nechali dovézt výtisk Ulysses z Francie a doufali, že bude zabaven celníky, čímž by vznikl precedens k soudnímu sporu. Tak se také stalo. Případ dostal oficiální název United States v. One Book Called Ulysses a projednával jej federální soudce John M. Woolsey.
Woolsey ve svém rozhodnutí z prosince 1933 zcela přepsal pravidla pro posuzování obscénnosti. Především rozhodl, že kniha nesmí být posuzována podle jednotlivých pasáží vytržených z kontextu, ale jako celek. Podle jeho názoru Ulysses není pornografií, ale seriózním literárním dílem, navzdory tomu, že popisuje sexuální témata otevřeně a bez eufemismů.
Psali jsme:
„Jsem přesvědčen, že kniha Ulysses není pornografická,“ napsal Woolsey. „Ačkoliv jisté pasáže mohou být považovány za vulgární, jejich smyslem není vyvolat chtíč, nýbrž věrně zachytit myšlenky a chování lidských postav.“
Rozhodnutí soudce Woolseyho se stalo mezníkem v dějinách americké justice. Nejen že umožnilo legální vydání Ulysses, ale zároveň položilo základy pro svobodu literárního projevu, jak ji chápeme dnes. Od té doby se při posuzování „obscénnosti“ v USA vychází z toho, zda má dílo literární, uměleckou nebo vědeckou hodnotu, nikoliv pouze z přítomnosti explicitních scén.
Soudní spor United States v. One Book Called Ulysses tak dodnes rezonuje nejen v literárním světě, ale i v právních a kulturních dějinách. Z jedné zakázané knihy se stal symbol odvahy, modernismu a boje proti cenzuře. A každý Bloomsday je nejen oslavou literatury, ale i svobody, která jí byla vykoupena.
(vlk, prvnizpravy.cz, foto: aiko)
