Na pozemku reverenda Dana Calla v Tennessee se v polovině 19. století potkal chlapec Jasper Newton „Jack“ Daniel s mužem, jehož jméno bylo po desetiletí zamlčeno - Nathan „Nearest“ Green. Byl zotročeným mistrem destilace, který Jacka naučil řemeslu a seznámil ho s postupem, jenž se stal podpisem „tennesseeské“ whiskey (uhlíkovým filtrováním přes javorové dřevěné uhlí). Příběh, který dlouho žil jen v ústní tradici, dnes firma otevřeně vypráví a staví Greena na místo, které mu náleží.
Řecký článek, z něhož vycházíme, shrnuje, že po „více než 150 letech“ Jack Daniel’s přiznal klíčovou roli zotročeného muže za světově proslulou recepturou. Cituje firemního historika Nelsona Eddyho, který chce rozptýlit mýty o tom, že učitelem byl jen bílý kazatel Dan Call, a zapsat do firemní kroniky i Greena a jeho syny, které Jack po občanské válce zaměstnal. Tyto prvky příběhu skutečně potvrzuje i současné oficiální vyprávění značky.
Zlom nastal v roce 2016, kdy The New York Times přinesl článek s titulkem „Jack Daniel’s Embraces a Hidden Ingredient: Help From a Slave“. Text, který vychází z místní paměti a skromných archivních stop, pomohl přenést „otevřené tajemství“ z Lynchburgu do celého světa. Následovalo veřejné uznání, že Nearest Green Jacka Daniela skutečně učil a stal se prvním „head distillerem“ (dnes bychom řekli master distiller) v jeho palírně.
Jádrem stylu Jack Daniel’s je tzv. Lincoln County Process, tedy pozvolné prokapávání čerstvého destilátu přes silnou vrstvu uhlí z cukrového javoru ještě před uložením do nových vypalovaných sudů. Právě to dává whiskey jemnost a charakter odlišný od bourbonu. Dnes je tento krok zapsán i v právní definici „Tennessee whiskey“ a (s výjimkou Prichard’s) představuje povinný rys celého segmentu. V samotné historii značky se přitom uvádí, že s postupem Jacka seznámil právě Nearest Green.
Značka zároveň traduje, že roku 1866 byla Jack Daniel Distillery prvním „registrovaným“ lihovarem v USA. Historici dávají do souvislosti také rok 1875 jako formální začátek podnikání podílnictví Daniel & Call, a proto se v literatuře objevuje jisté datové napětí. Co firma slaví jako 1866, někteří badatelé vážou k pozdějším právním krokům. Na statusu značky v americké whisky kultuře to nic nemění. Spor ilustruje spíš dobové nuance evidence a licencí.
Rozkvět chuti potvrdily i mezinárodní soutěže. Už 1904 získal Jack Daniel’s zlato na Světové výstavě v St. Louis, o rok později si odvezl Gold Medal z Liège. Právě tato dvojice raných ocenění spustila dlouhou medailovou šňůru a vystřelila whiskey do globálního povědomí. Příběh, který se objevuje jak v oficiálních historických materiálech značky, tak v rekapitulacích médií.
Důležitá je i rodinná kontinuita. Společnost dnes výslovně připomíná, že vedle Jacka na historické fotografii sedí George Green, syn Nearesta Greena, a že právě Greenova rodina pracovala v palírně po generace. To souzní s pamětí Lynchburgu i mediálními profily, které svědčí o tom, že bez Greenů by se žádná kapka „Old No. 7“ neuvařila. Tím spíš, že se uhlíková filtrace („charcoal mellowing“) v Jack Daniel’s provádí dodnes.
Uznání Greenova jména urychlila podnikatelka a badatelka Fawn Weaver, která po článku v NYT rozjela rozsáhlý historický výzkum, založila Nearest Green Foundation a uvedla na trh značku Uncle Nearest Premium Whiskey věnovanou jeho odkazu. Spolupráce Jack Daniel’s a Uncle Nearest vyústila roku 2020 v program Nearest & Jack Advancement Initiative, což je pětimilionová platforma na podporu diverzity a lídrů afroamerického původu v odvětví. Také oficiální web Jack Daniel’s dnes příběh učitele a žáka vypráví otevřeně.
Právní kodifikace „tennesseeské“ identity whiskey přišla v roce 2013 do zákonů státu Tennessee: kromě místní výroby a nových vypalovaných sudů vyžaduje i maple-charcoal filtrování. Spor o to, zda je tak přísná definice férová vůči menším producentům, se periodicky vrací, nicméně standard dnes dává „Tennessee whiskey“ jasně rozpoznatelnou kategorii vůči bourbonu. Výjimka se vztahuje na historicky „děděného“ výrobce Prichard’s.
Zpětné připsání autorství chutě Nathanielu Greenovi má větší význam než jen firemní PR. Vnáší do dějin amerického lihovarnictví konkrétní jméno Afroameričana, jehož know-how dlouho pracovalo ve stínu. Historici i samotná společnost přitom poctivě dodávají, že mnoho detailů zůstává v rovině ústních tradic a tenkých archivních stop. Tím cennější je dnešní snaha příběh zachytit co nejpřesněji, včetně role Greenových synů a potomků, kteří se na výrobě podíleli a podílejí.
Nakonec jde o víc než o slavnou černou etiketu. Jde o to, kdo smí být vyprávěn jako tvůrce. Značka Jack Daniel’s dnes výslovně říká: Jack se učil od Nearesta Greena, a to, co svět pije jako „Old No. 7“, nese jeho podpis ve filtrech z javorového uhlí i v řemesle předávaném napříč generacemi. Je to pozdní, ale důležitá spravedlnost, která dává americké whiskey plnější, pravdivější chuť.
Zdroje: původní článek z řeckého serveru Pronews; oficiální stránky Jack Daniel’s; History.com; materiály Brown-Forman a Uncle Nearest; Tennessee Code.
(Pilař, PRO News, foto: zai)
