Je malá, skvrnitá a na první pohled se podobá několika dalším jihoamerickým divokým kočkám. Právě tato podobnost způsobila, že její skutečná identita dlouho unikala pozornosti vědců. Genomická analýza nyní ukázala, že kočka z bolivijských horských lesů představuje samostatný druh. Dostal vědecké jméno Leopardus tilcayo, které zachovává místní označení tilcayo. Studie zveřejněná 17. září 2026 v časopise Current Biology jej představuje jako první nový žijící druh kočkovité šelmy formálně popsaný vědou po více než sto letech.
Klíčovým zvířetem výzkumu se stal samec přezdívaný Tigrino. Jako mládě jej v roce 2016 našel obyvatel oblasti Nor Yungas a později se dostal do bolivijské záchranné stanice La Senda Verde. Původně byl považován za zástupce již známého druhu tygří kočky. Bioložka Paola Nogales-Ascarrunz si ale všimla, že jeho vzhled neodpovídá běžným popisům příbuzných koček. Tigrino má světle hnědou srst s nepravidelnými tmavými rozetami, štíhlé tělo a dlouhý ocas. Samec měří přibližně 46 centimetrů bez ocasu a váží kolem 1,4 kilogramu, tedy méně než průměrná domácí kočka. Samotný vzhled však k určení nového druhu nestačil.
Mezinárodní tým analyzoval celé genomy 38 jedinců z různých oblastí Jižní Ameriky. Součástí výzkumu bylo také osm historických exemplářů uložených v evropských a amerických muzeích. Právě spojení moderní genomiky a muzejních sbírek umožnilo vědcům porovnat populace, které jsou dnes ve volné přírodě obtížně dostupné. Výsledky ukázaly, že jihoamerické tygří kočky netvoří jednu široce rozšířenou skupinu, jak se v minulosti předpokládalo, ale pět geneticky odlišných druhů. Bolivijský tilcayo tvoří vlastní evoluční linii.
Podle genetických výpočtů se jeho předci oddělili od nejbližších příbuzných přibližně před 1,4 milionu let. Rozdíly v DNA jsou podle autorů natolik výrazné, že odpovídají samostatnému druhu. Tigrino se stal holotypem, tedy referenčním exemplářem, podle něhož je Leopardus tilcayo vědecky definován. O životě tilcaya zatím vědci vědí překvapivě málo. Výzkum vychází pouze ze dvou živých jedinců a několika záznamů z fotopastí. Zbytky drobných hlodavců v trusu naznačují část jeho jídelníčku a fotopasti ukazují, že může být aktivnější především v noci.
Rozpoznání samostatného druhu není pouze otázkou zoologického názvosloví. Pokud je několik geneticky odlišných populací považováno za jeden široce rozšířený druh, může skutečná zranitelnost jednotlivých linií zůstat skrytá. Tilcayo je zatím znám z bolivijských Yungas, pásu vlhkých horských lesů na východních svazích And. Toto prostředí je vystaveno odlesňování, rozšiřování zemědělství, požárům a těžbě. Kolik tilcayů ve volné přírodě skutečně žije a jak velké území obývají, vědci zatím nevědí.
Výzkumný tým proto předal nové taxonomické výsledky Mezinárodnímu svazu ochrany přírody. Jednotlivé druhy tygřích koček by měly být v budoucnu posuzovány samostatně, což může ukázat, že některé z nich jsou ohroženější, než dosavadní klasifikace naznačovala. Na příběhu tilcaya je pozoruhodné, že nový druh nebyl nalezen při dramatické expedici do oblasti, kam člověk nikdy nevstoupil. Jedno z klíčových zvířat žilo roky v záchranné stanici. Teprve moderní genetika ukázala, že kočka, na kterou se lidé dívali, patří k druhu, který věda dosud neznala.
(mia, prvnizpravy.cz, foto: zai)
Zdroje: 1. Current Biology / PubMed – Phylogenomics and museomics reveal five distinct species of tiger cats in South America; 2. PUCRS – Nova espécie de felino: conheça o Leopardus tilcayo, descoberto na Bolívia; 3. Reuters – New cat species identified in Bolivia, first in over a century
