Ve středověku nebyla Itálie jednotným státem, jak jej známe dnes. Až do roku 1871 šlo o mozaiku městských republik, knížectví, vévodství a království, která fungovala zcela samostatně, s vlastními zákony, tradicemi i politickými ambicemi. Tato roztříštěnost vytvářela trvalé napětí a často vedla k ozbrojeným střetům. Mezi nimi vyniká jeden konflikt, který se do dějin zapsal svou zdánlivou absurditou, válka, jež se podle tradice rozhořela kvůli krádeži obyčejného dřevěného kbelíku.
Kořeny tohoto konfliktu sahají hluboko do 12. století. V roce 1154 se císař Svaté říše římské Fridrich I. Barbarossa rozhodl prosadit svou moc nad severní Itálií a prohlásil se za krále Itálie s odůvodněním, že je vyvoleným Bohem. Tento krok vyvolal ostrý odpor mnoha italských měst i papežství, které zdůrazňovalo, že právě papež je tím, kdo uděluje duchovní legitimitu křesťanským vládcům. Spor přerostl v otevřený konflikt, během něhož Barbarossa dobyl řadu významných měst včetně Milána, Bologne, Pavie, Tortony i částí Toskánska.
Po neúspěšných jednáních s papežem Alexandrem III. pokračoval císař ve vojenském tažení, které skončilo jeho porážkou v bitvě u Legnana roku 1176. Barbarossa se poté stáhl zpět do Německa, ale v Itálii po něm zůstala hluboká politická a společenská propast. Právě z tohoto období vzešlo rozdělení na dvě znepřátelené frakce. Ghibellini podporovali císařskou moc, zatímco guelfové stáli na straně papeže. Toto rozdělení na dlouhá desetiletí poznamenalo vztahy mezi jednotlivými městy.
Boloňa a Modena patřily mezi městské státy, které stály na opačných stranách tohoto konfliktu. Boloňa byla tradičně guelfská, zatímco Modena se hlásila ke ghibellinům. Jejich hranice byly po léta dějištěm menších potyček, nájezdů a provokací. Napětí postupně narůstalo, až v roce 1325 dosáhlo bodu zlomu.
Podle kronik pronikli jedné noci modenské oddíly do Bologne. V jednom z městských studní nalezli dřevěný kbelík, který odnesli s sebou za hradby. Tento čin byl v Modeně oslavován jako symbolická potupa soupeře. Když se o krádeži dozvěděli obyvatelé Bologne, považovali ji za těžkou urážku a okamžitě požadovali navrácení kbelíku. Modena to odmítla. Boloňa reagovala vyhlášením války a zdánlivě banální incident se stal záminkou k jednomu z nejpodivnějších konfliktů středověké Evropy.
Boloňa disponovala výrazně většími zdroji. Dokázala shromáždit až 32 tisíc mužů, včetně spojenců z dalších oblastí Itálie. Podporu jí vyjádřil i papež, který se jednoznačně postavil na její stranu a označil představitele Modeny za kacíře. Modena naproti tomu dokázala postavit jen asi sedm tisíc vojáků. Přesto měla významnou výhodu. V jejích řadách sloužili profesionálně vycvičení žoldnéři, převážně německého původu, zatímco většinu boloňské armády tvořila nezkušená městská milice.
Rozhodující střet proběhl u městečka Zappolino. Zde se ukázala převaha disciplíny a zkušeností nad početní silou. Boloňská armáda se v nastalém chaosu rychle rozpadla a byla donucena k ústupu. Bitva si vyžádala více než dva tisíce mrtvých, což z ní činí jeden z nejkrvavějších konfliktů své doby v regionu.
Porážka znamenala pro Boloňu hluboké ponížení. Město se stáhlo za své hradby a rezignovalo na další ofenzivu. Modenští vítězové si triumf vychutnávali. Podle dobových zpráv uspořádali přímo před hradbami Bologne posměšné sportovní hry a při dalších provokacích měli dokonce ukořistit i druhý kbelík.
Psali jsme - Bývalý důstojník CIA: Pravda o UFO je pro lidstvo neúnosná
Ve skutečnosti však válka nevypukla kvůli dřevěnému předmětu. Kbelík byl pouze záminkou, poslední kapkou v dlouhém řetězci sporů, rivalit a ideologických rozporů, které se v Itálii hromadily po celé generace. Konflikt mezi guelfy a ghibelliny pokračoval ještě zhruba dvě stě let, až do doby, kdy do italských poměrů zásadně zasáhly zahraniční mocnosti.
Samotná válka mezi Boloňou a Modenou formálně skončila v lednu 1326 uzavřením příměří. Přesto zůstala jedna věc nevyřešena. Modena nikdy ukořistěný kbelík nevrátila. Naopak jej vystavila jako trofej. Po staletí byl umístěn v místní katedrále a dnes je originál uchováván v Palazzo Comunale, zatímco na původním místě se nachází pouze kopie.
I po více než sedmi stech letech zůstává kbelík symbolem dávné rivality. Obyvatelé obou měst si jej dodnes připomínají s nadsázkou i humorem, ale také jako připomínku doby, kdy mohla zdánlivě drobná urážka rozpoutat válku s tisíci obětí. Tento příběh tak zůstává výmluvným svědectvím o křehkosti míru ve středověké Evropě a o tom, jak hluboké politické rozpory dokázaly využít i tu nejbanálnější záminku.
(vlk, prvnizpravy.cz, foto: zai)
