Podle nedávno zveřejněné zprávy Centra pro strategická a mezinárodní studia (CSIS) Čína pravděpodobně provozuje několik špionážních zařízení na Kubě, jak naznačují satelitní snímky a informace z otevřených zdrojů.

Zpráva CSIS uvádí, že tato zařízení jsou strategicky umístěna k monitorování citlivých komunikací a aktivit na jihovýchodním pobřeží USA, kde se nachází řada vojenských základen a kosmických startovacích center. Zpráva identifikuje čtyři aktivní lokality na Kubě schopné provádět elektronické sledovací operace: Bejucal, El Salao, Wajay a Calabazar. Největší z nich se nachází poblíž Bejucalu, známého svou historií z dob studené války.

Zpráva také upozorňuje na stavbu zařízení v El Salao poblíž Santiago de Cuba, které by mělo obsahovat velkou kruhovou anténní soustavu (CDAA) pro zvýšené povědomí o vzdušném a námořním prostoru.

Zpráva CSIS zdůrazňuje, že přítomnost těchto zařízení podtrhuje čínskou ambici rozšiřovat své globální schopnosti sběru zpravodajských informací a poskytovat Pekingu významné zpravodajské okno do tohoto regionu. Rovněž objasňuje politické a strategické motivace za čínskou přítomností na Kubě, včetně podpory jedné z mála zbývajících vlád vedených komunistickou stranou a potenciálního přístupu k vojenským instalacím.

Zpráva CSIS naznačuje, že i omezený přístup k těmto schopnostem signálního zpravodajství (SIGINT) by výrazně zvýšil čínskou schopnost monitorovat a komunikovat se svými kosmickými satelity a zachytávat data z amerických satelitů. Přítomnost čínských špionážních zařízení na Kubě vyvolává obavy u amerických politiků a regionálních partnerů, protože postupná expanze Číny na Kubě by mohla mít dlouhodobé strategické důsledky pro USA.

Zvýšená přítomnost Číny na Kubě by také mohla ovlivnit karibské státy, které uznávají Tchaj-wan, aby změnily svůj postoj. Tyto výhody činí Kubu cennou kartou v rukou Číny v případě, že by vypukl konflikt mezi USA a Čínou ohledně Tchaj-wanu.

Z vojenského hlediska, Robert Ellis ve svém článku z roku 2023 pro Centrum strategických studií peruánské armády uvádí, že ještě před začátkem nepřátelských akcí by Čína pravděpodobně nasadila vojenský personál do Latinské Ameriky, aby podpořil sběr zpravodajských informací a speciální operace. Ellis dodává, že tento personál by mohl připravovat narušení klíčových amerických zařízení nebo tras, jako je Panamský průplav, sledovat americké vojenské operace z Karibiku nebo dokonce plánovat útoky na americké území.

Ellis poznamenává, že Čína by mohla využít zpravodajský nebo speciální operační personál k vytvoření diverzních krizí v regionu ovlivňujících USA, například narušením dodavatelských řetězců nebo vyvoláním potravinové krize. Zmiňuje, že tyto síly by mohly podporovat ekonomickou nebo politickou destabilizaci v zemích, které jsou partnery USA, využívaje ekonomicky závislé antiamerické partnery k podpoře svých snah.

Také uvádí, že Čína by mohla žádat o podporu mimoregionálních antiamerických partnerů, jako jsou Rusko a Írán, a partnerů v regionu, jako jsou Venezuela a Nikaragua. Ellis dodává, že Čína by mohla provádět ekonomické nebo jiné sabotáže, aby odvrátila pozornost nebo nepřímo ovlivnila USA, což by usnadnil významný počet čínských firem přítomných v regionu.

Mimo Kubu, Čína zavedla víceprongovou strategii k posílení svého vlivu v Latinské Americe, která zahrnuje ekonomické, politické, informační a kybernetické prvky. V komentáři z června 2023 pro Brookings Institution, Jessica Brandtová uvádí, že Čína využila svou iniciativu Pásu a stezky (BRI) k rozšíření svého angažmá s více než 20 zeměmi v Latinské Americe, aby získala páky, které by mohla geopoliticky využít v budoucnosti.

Nicméně, Brandtová poznamenává, že čínské nátlakové ekonomické aktivity, které využívají taktiky jako jsou bojkoty, omezení dovozu a vývozní kvóty, mohou vytvářet závislost v latinskoamerických zemích a podkopávat dobrou správu, což by mohlo přispět k nelegální migraci.

Brandtová dále uvádí, že Čína se prezentuje jako pomocník latinskoamerických společností v jejich boji proti pokryteckým, přehnaně zasahujícím demokraciím vedeným USA. Také říká, že informační operace Číny v Latinské Americe podporují narativ, který vykresluje demokracii jako neschopnou a pokryteckou, zatímco zdůrazňuje výhody jejího autokratického systému vládnutí. Například poukazuje na to, že Čína zdůrazňuje pokrytectví USA v prosazování lidských práv, zatímco špatně zachází s migranty.

Brandtová také uvádí, že Čína poskytla sledovací systémy nejméně devíti latinskoamerickým zemím, což může potenciálně podkopávat lidská práva a přispívat k nelegální migraci. Tyto vývojové tendence mohou ohrozit dlouhodobou dominanci USA nad Latinskou Amerikou, jak je definována Monroeovou doktrínou. Tato doktrína tvrdí, že jakýkoli zásah zahraničních mocností do politických záležitostí Amerik je potenciálně nepřátelským aktem vůči USA.

V článku pro Irregular Warfare Initiative z června 2023, Daniel Vrablic poznamenává, že dlouhodobá americká převaha v Latinské Americe může končit. Vrablic uvádí, že Čína zrychlila svůj obchod s regionem, přičemž se očekává, že do roku 2035 dosáhne více než 700 miliard dolarů, což vytvoří bránu pro výraznější politický a vojenský vliv.

Vrablic tvrdí, že Rusko stále více usiluje o narušení amerických partnerství s latinskoamerickými zeměmi a hraje roli hlavního dodavatele zbraní, zatímco Írán se také snaží omezit vojenskou přítomnost USA v regionu. Tvrdí, že USA by měly vyvinout strategii k odrazení Číny a Ruska, svých blízkých soupeřů, od dalšího pronikání do Latinské Ameriky. Poukazuje na to, že tyto revizionistické mocnosti vytvářejí sféry vlivu, které podkopávají americký vedený mezinárodní řád založený na pravidlech. Vrablic tvrdí, že to zhoršilo bezpečnostní výzvy USA, jako je tok nelegálních drog přes americko-mexickou hranici, organizované zločinecké skupiny, které narušují vládu práva podplácením politiků a donucovacích orgánů, a výrazný pokles demokracie v Latinské Americe a USA.

Vrablic říká, že Latinská Amerika je region, kde USA nemají výhodu geografického odstupu vůči svým blízkým soupeřům, což činí nezbytným, aby USA přehodnotily svůj přístup nabídkou nových diplomatických a bezpečnostních opatření. V souladu s tím Anthony Constantini ve svém článku pro The National Interest z února 2023 uvádí, že "Monroeova doktrína Plus" by měla znovu zaměřit pozornost na zájmy USA, prosazovat pragmatismus místo ideologického přístupu.

Dále Constantini uvádí, že Monroeova doktrína Plus by měla využívat staré a existující aliance a vyhýbat se přizpůsobování národních zájmů USA pro staré aliance. Zdůrazňuje, že pokud by USA ustoupily od svých závazků v Evropě a východní Asii, Evropa by mohla zaujmout neutrální postoj v konfliktu o Tchaj-wan, Eurasie by mohla spadnout pod čínsko-ruskou hegemonii a USA by měly potíže s nárůstem čínského vlivu v Latinské Americe.