Včera seděli v open plan office a koukali si „meme“ nebo duhové porno. Dnes se odhodlaně dívají do mapy, aby uměli vyslovit jména městeček, kde zalehnou do zákopů mezi krysy, šváby, ostatky rukou a nohou a budou mířit na východ, na nepřítele.
Nebo vědí, co je povinnost. Uvědomili si, že pokud říkají, že pokud by padla Ukrajina, padne celá Evropa, tak logicky a morálně nemají jiný výběr, než jít tam a bojovat.
Stejně, jak to doposud doporučovali ukrajinským mužům.
Ok, tento text je zatím jen fikce. Ale věřím, že tomu tak opravdu bude. Neboť já VĚŘÍM v naši kavárnu. Přece není možné, že by se lidé, kteří se tak neuvěřitelně, nekonečně hrdinsky chovají za klávesnicí, nedokázali stejně chovat i v reálném životě.
Právě teď, když hrozí buď porážka Ukrajiny nebo, podle nich, potupný mír zprostředkovaný Američany.
Já bych šel také, ale, bohužel, nemůžu, protože jsem zrádce a beru špinavé rubly. Takže, nic se nedá dělat. Ale pevně věřím, že tam nějaký hrdina, už tři roky s vlaječkou na profilu, bude nyní bojovat i za dva, tedy i za mě.
Sláva... hrdinům. Slává kavárně.
Pokud někdo z nich nemá na lístek na autobus na východ, přispěji, končí příspěvek slovenský politolog.
(rp,prvnizpravy.cz,fb,foto:arch.)
