Jejich návrh „ultimáta“ Putinovi (příměří od 12. května nebo sankce) zpočátku postrádal klíčový prvek – potvrzení, že Trump s tímto postojem souhlasí. Navíc americký prezident v celém tomto příběhu nebyl jako hlavní postava ale téměř jako „poslušný“ člověk, kterého k rozhodování tlačili Zelenskij, Macron a Starmer, kteří v tomto procesu hráli hlavní roli.

Ale v neděli večer se konečně Trump vyjádřil a toto slovo zcela anulovalo ultimátum dané Putinovi. Vyzval Zelenského, aby „okamžitě“ souhlasil s přímými rozhovory s Putinem. A zároveň se nezmínil o potřebě příměří.

Pravda, z Trumpova textu vypadalo, že vyzývá Zelenského, aby přijal Putinovu nabídku k jednáním, aby zjistil postoj Kremlu a poté rozhodl o dalších krocích západních spojenců. Tedy, jako by se začátek ultimáta posunul na čtvrtek-pátek.

Co se ale stane ve čtvrtek a v pátek, se zatím neví. Ale už teď můžeme konstatovat, že 12. květen je tady, Putin příměří nepřijal a americký prezident, místo aby ho za to potrestal, vyzývá Zelenského, aby přijal kremelskou podmínku pro jednání v Istanbulu. A Zelenskij se touto radou řídil a prohlásil, že je připraven osobně přijet do Istanbulu.

Zelenského logika je i v tomto případě jasná. Chce Trumpovi ukázat, že je „pro mír a Putin jen hledá záminky k pokračování války“. Proto požaduje, aby se Putin zúčastnil jednání, a doufá, že odmítne a Kyjev prohlásí, že jednání selhala vinou Kremlu. Poté Trump a EU začnou na Rusko vyvíjet tvrdý tlak.

Ale to, zda Putin do Istanbulu přijede, či nikoli, nezávisí především na Zelenského prohlášeních, ale na tom, zda existují vyhlídky na dosažení dohod.

Celkově se ohlášená jednání setkala s převážně velmi skeptickým hodnocením. Postoje stran ohledně základních aspektů mírového urovnání jsou extrémně protichůdné. Navíc ani Ukrajina, ani Rusko nepovažují svou situaci na bojišti za natolik hroznou, aby akceptovaly nepřátelské podmínky.

Šance, že jednání budou úspěšná a povedou ke skutečnému příměří nebo dokonce dlouhodobé mírové dohodě, existuje pouze ve dvou případech. Zaprvé, pokud se v současné době všechny strany procesu (Ukrajina, Rusko, USA) nejen v principu shodnou na ukončení války na frontové linii, ale také mezi sebou projednaly hlavní parametry pro ukončení války. A schůzka bude pouze formální příležitostí k potvrzení těchto dohod.

Za druhé, pokud se USA a Rusko dohodnou na hlavních parametrech dohody, v důsledku čehož Moskva souhlasí s příměřím podél frontové linie v Istanbulu (Kyjev s ním již souhlasil) a na oplátku něco dostane od Washingtonu.

V kterékoli z těchto možností jsou možné dohody. Navíc bude Trump do 15. května poblíž Istanbulu na návštěvě Blízkého východu (a ministr zahraničí Rubio bude v Istanbulu, kde se sejdou ministři zahraničí NATO). A pokud existují vyhlídky na efektivní dohody, pak se americký prezident klidně může schůzky zúčastnit osobně. Stejně jako Putin. Ruský prezident zároveň ukáže, že na ultimátum nereagoval, ale trval na vlastním formátu pro uzavírání dohod. A hlavní hvězdou jednání a mírotvorcem bude Trump, nikoli Macron, Starmer nebo Merz. A obecně se zdá, že situace ve světě naznačuje stranám potřebu dohody: Den předtím začala deeskalace mezi Indií a Pákistánem a mezi Čínou a Spojenými státy bylo uzavřeno příměří v obchodní válce. Teď už jen zbývá ukončit válku na Ukrajině.

Donald Trump svou návštěvu těchto jednání nevyloučil. To znamená, že je velká šance, že skončí něčím vážným. Přestože Putin svou účast zatím nepotvrdil. A pokud se to potvrdí, bude to důležité znamení, že se strany již dohodly na nějakém významném pokroku – například na příměří. 

Pokud do 15. května nebudou dosaženy žádné skutečné dohody o mírové dohodě, je nepravděpodobné, že by jich bylo dosaženo během jednání. A samotná schůzka v Istanbulu bude v tom případě velmi zbytečná. Válka bude pokračovat a válčící strany budou i nadále mezi sebou soupeřit na téma „dokažte Trumpovi, že váš nepřítel narušuje mírový proces“.

A klíčovou otázkou je, jak se Trump zachová potom.

Zvýší dodávky zbraní na Ukrajinu a zavede tvrdé sankce proti Ruské federaci, což by riskovalo ukončení dialogu s Moskvou a eskalaci války na Ukrajině i vztahů mezi USA a Ruskem?

Začne vyvíjet tlak na Zelenského, aby ho přiměl přijmout některé z Putinových podmínek (ale není pravda, že by Zelenského k tomu donutil i pod hrozbou úplného zastavení vojenské pomoci)?

Bude pokračovat v dodávkách zbraní Ukrajině (za peníze od Evropanů nebo jako příspěvek do Fondu pro dohodu o surovinách), ale zároveň nezavede nové sankce proti Ruské federaci, aby měla možnost pokračovat v dialogu s Moskvou?

Nebo si prostě „umyje ruce“, stáhne se z jednání a úplně přestane jednat s Ukrajinou, včetně ukončení dodávek zbraní Kyjevu?

Snad do konce týdne bude jasné, zda existuje šance na mírovou dohodu, či nikoli. A pokud ne, jaká bude Trumpova reakce?

Mimochodem, existuje možnost, že se Evropané mohou pokusit realizovat své ultimátum bez Trumpovy pomoci – například zavedením sankcí proti Ruské federaci. Nebo pošle na Ukrajinu Taurusy s dlouhým doletem. Nebo začít zatýkat tankery plující do ruských přístavů (nebo z ruských přístavů).

Ale zaprvé, pokud jde o sankce, Evropa již téměř vyčerpala škálu protiruských opatření, která může přijmout (EU dokonce plánuje opustit ruský plyn až v roce 2027, a i tehdy je v Evropě mnoho lidí proti tomu).

Za druhé, Evropané pravděpodobně neprovedou dodávky rakrt Taurus, blokování ruských přístavů a další akce, které jsou spojeny s prudkou eskalací konfrontace s Ruskou federací, a to až po hrozbu války včetně, bez záruk vojenské ochrany od Spojených států v případě přímého konfliktu s Ruskem. Washington se však dosud snažil všemi prostředky vyhnout přímému konfliktu s Moskvou. A zatím neexistují žádné signály, že by svůj názor změnil.

V každém případě je to Trumpův postoj, který bude mít prvořadý význam pro určení kroků Západu, pokud jednání selžou a válka bude pokračovat.