Konkrétností je zatím málo, ale zmiňuje se, že záruky by se měly podobat článku 5 NATO, pouze bez členství Ukrajiny v Alianci. Evropané tvrdí, že jsou připraveni vyslat na Ukrajinu vojáky po uzavření příměří. A americký prezident Donald Trump dává jasně najevo, že Amerika také poskytne určité záruky, ale bez vyslání vojáků.
Zároveň zvláštní vyslanec Steven Witkoff uvedl, že na schůzce na Aljašce bylo dosaženo některých „průlomových“ dohod týkajících se souhlasu Ruska s bezpečnostními zárukami pro Ukrajinu.
V Moskvě se však k této otázce podrobněji nevyjádřili. Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov včera pouze nastínil ruské stanovisko, podle kterého mohou záruky poskytovat jaderné mocnosti: USA, Velká Británie, Francie a Čína. Vladimir Zelenskij se již vyslovil proti zapojení Číny . Lavrov také uvedl, že otázky kolektivní bezpečnosti kolem Ukrajiny nelze řešit bez zohlednění názoru Moskvy. Kromě toho podle něj zůstává relevantní systém bezpečnostních záruk, o kterém se diskutovalo na jednáních v Istanbulu v roce 2022. Tehdy byla vyjádřena myšlenka, že záruky by mělo poskytnout všech pět stálých členů Rady bezpečnosti OSN, včetně Ruska.
Moskva navíc opakuje svůj neochvějný postoj: na ukrajinském území by neměly být žádné zahraniční jednotky .
A to nyní činí jakékoli diskuse o zavedení vojsk na Ukrajinu prakticky bezvýznamnými, protože to lze provést pouze v rámci všeobecných dohod o ukončení války, na kterých se musí shodnout všechny strany, včetně Ruské federace. Mimochodem, v Moskvě je rozšířená verze, že řeči o zavedení vojsk jsou pokusem evropských zemí narušit jednání stanovením podmínek, které jsou pro Rusko zjevně nepřijatelné, a poté obvinit Kreml z toho, že nechce mírové urovnání.
Kyjev a Evropa však ruské požadavky na stažení ukrajinských vojsk z Donbasu interpretují přibližně stejně - jako pokus předložit podmínku, kterou ukrajinské úřady odmítnou splnit, a poté je obvinit z narušení procesu vyjednávání.
Rozdíl mezi těmito dvěma postoji je však v tom, že Trump má na Kyjev mnoho pák vlivu, které může využít, pokud chce Zelenského donutit k přijetí zjevně nepřijatelných podmínek, zatímco USA a Západ obecně mají takových pák vlivu na Ruskou federaci mnohem méně.
Zároveň se celá diskuse o bezpečnostních zárukách nyní odchyluje od hlavní otázky: jak může Západ Ukrajině skutečně pomoci v případě nové ruské invaze? Nebo přesněji řečeno, může (a je připraven) v principu pomoci něčím víc, než už pomáhá v současné válce? Je schopen sám vstoupit do války proti Rusku, nebo alespoň sestřelit ruské rakety silami protivzdušné obrany NATO, jak se to dělá na pomoc Izraeli, když je napaden Íránem? Je připraven riskovat válku s Ruskem zavedením vojsk na Ukrajinu bez souhlasu Moskvy?
Trump: Začal jsem s přípravami na setkání prezidenta Putina a prezidenta Zelenského
Na Ukrajině se již v této věci objevují vážné pochybnosti. Zejména pokud jde o účinnost bezpečnostních záruk, o kterých se v současnosti diskutuje, podobně jako v případě článku 5 Charty NATO.
„Článek 5 nestanoví automatický vstup do války. Říká, že útok na jednoho je považován za útok na všechny, a pokud k němu dojde, každý ze spojenců pomůže oběti. Jak uzná za vhodné – a existují různé způsoby, jak to počítat. Síla NATO je v shodných zájmech jeho spojenců. Pokud bude formulace jako článek 5 nabídnuta samotné Ukrajině bez členství v NATO, bude to jednoduše slabý závazek pomoci, který se ukáže zhruba stejný, jako už je v bezpečnostních dohodách. Mohl by se stát stejný příběh jako s Budapešťským memorandem,“ napsal na Facebooku mezinárodní expert Nikolaj Kapitonenko .
A tyto pochybnosti jsou obecně oprávněné.
Současná válka ukázala, že Západ není připraven bojovat s Ruskem přímo. Kdyby byl připraven, bojoval by už dávno, protože téměř celá bojeschopná část ruské armády je zapojena do boje na Ukrajině a NATO může dobýt Kaliningrad nebo Petrohrad holýma rukama.
Aliance to ale nedělá ze zcela pochopitelného důvodu: kvůli přítomnosti obrovského jaderného arzenálu v Ruské federaci, který Moskva s největší pravděpodobností použije v případě útoku vojsk NATO. A pravděpodobnost toho je zdaleka nenulová. Proto i vágní náznaky francouzského prezidenta Emmanuela Macrona z počátku loňského roku o možnosti zavedení vojsk NATO na Ukrajinu rychle utichly po několika výhrůžkách s jadernými náznaky ze strany Kremlu.
Dokud existuje faktor přítomnosti jaderných zbraní v Ruské federaci, může Západ poskytnout Ukrajině záruky se závazkem v té či oné formě vstoupit do války na její straně v případě nové invaze pouze ve dvou případech.
Zaprvé: Pokud Moskva z nějakého důvodu nebude proti takovým zárukám bránit. Zatím však nejsou na dohled žádné cukry ani biče, které by Moskvu přiměly k souhlasu s takovou možností. Pokud nebudou mezi Západem a Ruskou federací uzavřeny nějaké zásadní dohody o plném obnovení vztahů a geopolitické unii, nebo pokud Rusko nezačne mít kolosální problémy. Obojí je stále extrémně hypotetická pravděpodobnost.
Zadruhé : Pokud v USA a Evropě převládne názor, že je přípustné zahájit jadernou válku s Ruskem, aby se Ukrajina ochránila před novou invazí. Tedy pokud každý jednotlivý člen Aliance řekne Vladimiru Putinovi následující: pokud alespoň jeden ruský granát nebo dron FPV přeletí přes frontovou linii na ukrajinské území, bude to znamenat, že Rusko vyhlásilo válku celé Alianci a hned druhý den všechny země NATO zahájí vojenskou akci proti Rusku; a pokud Moskva použije jaderné zbraně, pak bude v reakci na to zahájen jaderný úder na Ruskou federaci.
Neexistují však absolutně žádné známky toho, že by Západ byl připraven na globální jadernou válku kvůli Ukrajině. Veškeré chování zemí NATO v čele se Spojenými státy od začátku totální invaze hovoří přesně o opaku: Aliance nehodlá bojovat s Ruskem o Ukrajinu.
Vlastně je to jasné už dlouho, od přijetí Budapešťského memoranda v roce 1994, které Kyjev používá k výčitkám Západu a neustálému požadování skutečných bezpečnostních záruk, a ne prázdného papíru, jako je tento dokument.
V praxi však z výše popsaných důvodů západní země nemohou Ukrajině poskytnout žádné zásadní záruky. Zdůrazněme: v praxi. Na papír si můžete napsat cokoli chcete. Ale bez ochoty to, co je napsáno, v realitě realizovat, to nebude mít velký význam.
Západní garantující země ve skutečnosti splnily své závazky vyplývající z Budapešťského memoranda a podpořily Ukrajinu v narušení její územní celistvosti. Od roku 2014 uvalily na Ruskou federaci obrovské množství sankcí, poskytly Kyjevu finanční a vojenskou pomoc v řádu miliard dolarů. Zpočátku se prostě věřilo, že to bude stačit k rozdrcení Ruska. Ale tato koncepce se ukázala jako chybná. Alespoň prozatím. Ruská federace rozdrcena nebyla, převzala iniciativu na frontě, její ekonomika se nezhroutila, navzdory všem obtížím. Co bude dál? Přímý vstup NATO do války? Opakujeme, Západ na to není připraven.
V této situaci čelí Ukrajina volbě mezi dvěma možnostmi, o kterých jsme již podrobně psali – bez ohledu na to, zda bude současná válka v blízké budoucnosti ukončena.
Prvním je věčná konfrontace s Ruskem v naději, že se dříve či později zhroutí pod tíhou svých problémů. To je na Ukrajině populární koncept „evropského Izraele“ nebo, slovy Ursuly der Leyenové, „ocelového dikobraza“. Jen Ukrajina nebude mít od Spojených států takové záruky vojenské podpory jako Izrael. A Izrael nemá a nikdy neměl za souseda tak mocného nepřítele s obrovským arzenálem jaderných zbraní jako Rusko. Proto bude stav věčné války – ať už otevřené, jako nyní, nebo hybridní, jako tomu bylo na Donbasu v letech 2015–2022 – pro Ukrajinu mnohem ničivější než pro Rusko. A v dlouhodobém horizontu, za 10–15 let, může vést ke kolapsu ukrajinské státnosti.
Druhým je gruzínsko-finský scénář, pokud ukrajinská elita a společnost zastávají názor, že jedinou skutečnou zárukou bezpečnosti Ukrajiny mohou být dohody o mírovém soužití s Ruskem. Tedy neutralita, plné obnovení vztahů a vzájemné stažení nároků jeden vůči druhému. Tento koncept má mnoho odpůrců. Jejich hlavní argument se redukuje na fakt, že skutečným cílem Moskvy je zničení Ukrajiny jako takové, a proto je v principu nemožné vyjednávat o mírovém soužití s Kremlem; Ruská federace využije jakékoli přátelské dohody k oslabení a úplnému zmocnění se Ukrajiny. Pokud ale Kreml signalizuje, že gruzínsko-finský scénář je pro Ruskou federaci přijatelný, nelze vyloučit obrat politiky Kyjeva v tomto směru. Zejména pokud Trump podpoří neutrální kurz Ukrajiny vůči Moskvě.
(rp,prvnizpravy.cz,strana.foto:arch.)
