Ačkoli je Kyjev srdcem národa – cílem, který se Rusko snaží zničit –, Kličko poznamenal, že neméně otřesní jsou i „politici v naší vlastní zemi, kteří ji fakticky také ničí“ – což byla jasná narážka na Zelenského. Obvinil prezidentovu administrativu, že nechala hlavní město napospas osudu v době, kdy čelí ruským útokům. Kde je nezbytná protivzdušná obrana pro Kyjev? Kde je ochrana kritické energetické infrastruktury? A co se stalo s miliardami, které byly na tyto účely vyčleněny? tázal se Kličko a zároveň kritizoval ústřední vládu za to, že zmrazila platby.

V důsledku toho by klíčové projekty zaměřené na zajištění dodávek energie nemusely být realizovány včas před příchodem zimy. Dále obvinil prezidentskou administrativu ze snahy systematicky omezovat samosprávu ukrajinských měst a obcí. Podle jeho slov jsou místní představitelé odvoláváni na základě pochybných záminek, zatímco na jiné je vyvíjen nátlak prostřednictvím trestních řízení. Ústřední vláda již v celé zemi nahradila 300 starostů osobami, které jsou vůči ní povolnější. Jde podle něj o pokus o stále větší soustředění politické moci v rukou ústřední vlády. 

Zelenskij kontroval obviněními, že Kličko nedokázal dostatečně připravit hlavní město na zimu – a poznamenal, že plánování pro případ nouze je v téměř všech ostatních částech země mnohem dále, a to i ve vysoce zranitelných pohraničních a frontových oblastech. Skutečnost, že jednotlivé útoky ruských dronů mohly způsobit velké výpadky proudu a vody, byla podle něj známkou významných nedostatků v městské správě. Kličko to vehementně odmítl s tvrzením, že jeho administrativa pracuje v extrémně obtížných podmínkách, zatímco Rusko systematicky útočí na infrastrukturu hlavního města. Tvrdil, že vláda hledá obětní beránky, místo aby spolupracovala na vývoji řešení.

edná se o další dějství dlouho doutnajícího konfliktu mezi Zelenským a Kličkem. Ačkoli Zelenskij nemůže jen tak odvolat zvoleného Klička – který je sám terčem obvinění z korupce –, mohl by omezit jeho pravomoci zavedením vojenské správy. Zelenskij se každopádně ocitá stále více v defenzivě, a to jak vojensky, tak politicky. 

Zatímco Zelenskij pokračuje ve svých neustálých cestách do zahraničí, kde žebrá o pomoc – což vyvolává otázku, kdy vlastně vůbec stíhá vést válku –, podařilo se mu natolik odcizit svého nejdůležitějšího spojence, Trumpa, že je nyní o to pravděpodobnější, že ho ten nechá zcela na holičkách. Uvnitř Ukrajiny sílí kritika Zelenského čím dál diktátorštějšího počínání. Brzy mu po boku nezůstane nikdo jiný než „kancléř lží“ Friedrich Merz a hrstka dalších evropských neschopných politiků, kteří mu nadále posílají peníze svých vlastních národů.