Los Angeles, město andělů, znovu hoří a město je opět symbolem chaosu a neschopnosti vládnout. Protesty, které se přehouply v násilné střety, vyrabované obchody a fyzické útoky na federální úředníky, neukazují jen hněv veřejnosti. Ukazují selhání vedení, které místo správy města vsadilo na ideologii. Článek Joela Kotkina publikovaném na britském serveru UnHerd trefně shrnuje, že „současné nepokoje odrážejí hlubší dysfunkci, která město postupně rozežírá.“
Starostka Karen Bassová odmítla spolupráci s federální imigrační agenturou ICE a varovala před „terorem v komunitách“.
„Nebudeme to tolerovat… [zásahy ICE - Imigračního a naturalizačního úřadu] zasévají teror do našich komunit a narušují základní principy bezpečnosti v našem městě,“ uvedla Bassová.
Opakuje se historie?
„Los Angeles má dlouhou, výbušnou historii, která znovu se rozhořívá.,Současné nepokoje odrážejí hlubší dysfunkci, která pomalu rozežírá základy města,“ konstatuje Kotkin.
Vzpomínky na rok 1992, kdy nepokoje po osvobozujícím rozsudku v případu Rodneyho Kinga zanechaly 63 mrtvých a škody za miliardu dolarů, jsou stále živé. Tentokrát ale nejde o policejní brutalitu, ale o odpor vůči imigrační politice, který byl podle Kotkina „uměle živen ideologií, ne reálnou krizí“.
Guvernér Gavin Newsom reagoval zpožděně a bez jasného směru. Namísto jednoznačného odsouzení násilí zkritizoval prezidentovu intervenci jako „účelově provokativní“, přestože právě prezidentův zásah obnovil ve městě základní pořádek.
Kotkin však upozorňuje na hlubší problém a tvrdí, že města jako Los Angeles, řízená progresivními politiky, nejsou připravena chránit své občany.
„Místo aby chránili zákon a pořádek, přenechali moc samozvaným aktivistům a ideologickým dogmatům,“ píše Kotkin s tím, že nejde jen o imigrační politiku, ale o systémové selhání v oblasti bydlení, školství, bezdomovectví i kriminality.
Dlouhodobé dopady jsou zřejmé. Lidé s vyššími příjmy opouštějí město, střední třída mizí, daňové příjmy klesají.
„Progresivní vedení nedokázalo řešit ani základní potřeby, od odvozu odpadků po veřejnou bezpečnost,“ píše dále Kotkin.
K tomu přistupuje neochota místních elit přiznat chybu. Média, univerzity a neziskové organizace často násilí relativizují jako „důsledek historických křivd“ nebo „nutnou formu odporu“. Místo řešení přichází další rozdělení.
Kotkin navrhuje „nový pragmatismus“, který by upřednostnil funkční řešení před ideologickou čistotou. Ve městě, kde lidé nejsou schopni bezpečně jít do práce nebo poslat děti do školy, je slovo „progresivní“ stále více synonymem pro „nekompetentní“.
Aby Los Angeles znovu získalo důvěru svých obyvatel, nestačí jen sliby o sociální spravedlnosti. Potřebuje vedení, které chápe, že město není pokusná laboratoř, ale místo, kde lidé chtějí žít bezpečně, svobodně a v klidu.