Je to dáno formou de facto ultimáta šéfovi Kremlu Vladimiru Putinovi, doprovázené hrozbami zpřísnění sankcí a zvýšením dodávek zbraní. Zároveň Evropané zahajují proces vytvoření speciálního tribunálu pro válečné zločiny na Ukrajině, čímž Putinovi ukazují, že i v případě příměří bude konfrontace Evropy s Ruskou federací pokračovat.

Evropané navíc naznačují, že po uzavření příměří, které Moskva dříve označila za zcela nepřijatelné, by mohli na Ukrajinu vyslat své vojáky.

Z prohlášení Zelenského a Evropanů také vyplývá, že příměří musí být bezpodmínečné. Tedy podmínky, které Ruská federace předložila (zastavení dodávek zbraní a zrušení mobilizace na Ukrajině), nebudou splněny.

Je pravda, že média píší o 22bodovém plánu mírového urovnání, na kterém se údajně dohodly Ukrajina, Evropa a Spojené státy. A Putinovi ho má ukázat zvláštní vyslanec amerického prezidenta Donalda Trumpa Stephen Witkoff. Ale na základě prohlášení v Kyjevě mluvíme o určitých opatřeních, která budou přijata po příměří, kdy by měla začít mírová jednání. Zelenskij mimo jiné říká, že je připraven s Ruskem jednat i po uzavření příměří (Moskva tvrdí, že by měla začít přímá jednání bez dalších podmínek).

V takové periodicitě (nejprve příměří, pak jednání) přirozeně nikdo nemůže zaručit, že tato jednání proběhnou a k něčemu povedou a že bude realizováno „Witkoffových 22 bodů“ (i když Moskvě vyhovují). Mohla by se opakovat situace s minskými dohodami, v jejichž rámci bylo uzavřeno příměří a politická část byla následně pohřbena.

Obecně, jak jsme již psali, Ukrajina a „válečná strana“ na Západě, reprezentovaná Macronem a Starmerem, spoléhají na to, že Putin odmítne navrhované příměří, po kterém Trump bude pokračovat v dodávkách zbraní Ukrajině a uvalí tvrdé sankce proti Ruské federaci, což by mohlo vést k úplnému ukončení dialogu mezi USA a Ruskem a prudkému zesílení jejich konfrontace. Což je zřejmě hlavním cílem dnešního ultimáta pro příměří od 12. května.

Soudě dle komentářů z Moskvy se to prozatím jeví jako velmi pravděpodobná možnost.
A v tomto případě vše dále závisí na reakci Západu na toto odmítnutí.

Zaprvé, nemusí na odmítnutí reagovat ostře a omezí se na pokračování dodávek zbraní v současném sortimentu (americké budou s největší pravděpodobností dodávány za peníze) a určité (ale pro Rusko ne kritické) zpřísnění sankcí. V tomto případě se situace bude vyvíjet podle setrvačného scénáře – válka bude pokračovat, ale dveře pro další jednání mezi stranami po skončení konfliktu se nezavřou. A v budoucnu nelze vyloučit ani nový pokus o dosažení dohody.

Za druhé, USA by mohly zavést co nejpřísnější sankce, jako například již oznámený návrh zákona o 500% sekundárních clech proti kupujícím klíčového ruského exportního zboží. Kyjevu by navíc mohly být dodány rakety Taurus a povolení k útoku na Rusko raketami dlouhého doletu.

To by mohlo vést k úplnému zastavení dialogu mezi USA a Ruskem a k prudkému nárůstu jejich konfrontace. Je také možné, že Ruská federace vydá ultimátum v reakci na Ukrajinu a Západ, v němž bude požadovat, aby ruské požadavky splnily, což by mohlo být podpořeno hrozbou použití rakety Orešnik (je možné, že právě to stojí za zvěstmi o nadcházejících masivních úderech).

Která z těchto dvou možností bude následována, závisí především na Trumpově postoji – zda je připraven zpřísnit sankce a tím uzavřít téma jednání s Ruskou federací, či nikoli. Sám Trump se k této záležitosti zatím nevyjádřil.

2. Souhlas Ruské federace s příměřím od 12. května.

Ačkoli všechny komentáře z Moskvy nyní hovoří o tom, že jsou proti návrhům, které Zelenskij vyslovil, Putin zatím neřekl své slovo a Peskov uvedl, že Kreml návrh na příměří zváží.

Hodně bude samozřejmě záležet na tom, co bude napsáno v 22 bodech, které má Witkoff údajně ukázat Putinovi.

Souhlas Kremlu je pravděpodobný, pokud kromě těchto 22 bodů již existují konkrétní dohody mezi Moskvou a Trumpem, které budou Spojené státy implementovat bez koordinace s Kyjevem a Evropou. Například uznáním Krymu za ruský nebo zrušením sankcí.

Ale i kdyby Kreml s Trumpem neměl žádné „tajné protokoly“, Putin by mohl souhlasit s příměřím, a to i přes ultimátní formu tohoto návrhu, pokud by usoudil, že v této fázi je pro něj a Ruskou federaci výhodné a nezbytné ukončit válku podél frontové linie dobytím 20 % území Ukrajiny.

Putinova odpověď bude nakonec záviset na jeho odpovědích na tři otázky.

První je, do jaké míry jsou pro něj podmínky pro ukončení války, které Putin veřejně nastínil (včetně převodu všech čtyř regionů, omezení počtu ukrajinských ozbrojených sil atd.), zásadně důležité, a ne jen výchozí pozicí pro jednání.

Druhou otázkou je, zda Putin vidí možnost dosáhnout těchto cílů vojenskými prostředky bez extrémního úsilí v podobě mobilizace, použití jaderných zbraní, úplného převedení ekonomiky na válečný režim a prudkého utahování opasků obyvatelstvu (aby se v boji pokračovalo bez ohledu na výši cen ropy a míru sankčního tlaku).

Za třetí, je Putin opravdu připraven na takové podmínky?

Pokud je odpověď „ano“, pak je nepravděpodobné, že by Kreml udělal kompromis. A tady je otázka, do jaké míry bude jeho hodnocení schopností Ruské federace správné a ne stejné jako v únoru 2022.

Pokud je odpověď „ne“, pak bude Putin připraven v blízké budoucnosti ukončit válku na frontové linii. Navíc i prosté zmrazení války podél frontové linie bez jakýchkoli dalších podmínek pro Rusko bude formálně považováno za vojenské vítězství – území sousedního státu bylo dobyto (včetně pozemního koridoru na Krym), ale vlastní (po téměř úplné likvidaci Kurského předmostí ukrajinskými ozbrojenými silami) nebylo ztraceno.