Zelenského mírový plán po konferenci ve Švýcarsku de facto selhal. Putinovy návrhy jsou dobře známé, ale Západ je rázně odmítá, protože by ponížily NATO. Orbán v Kyjevě a Moskvě rozpoznal, jak nesmiřitelné jsou rozdíly mezi konfliktními stranami.

Čínský plán zatím zůstává na stole. Rusko s ním částečně souhlasí, ale ne ve všech bodech, zatímco USA to kategoricky odmítají. Čínský návrh na příměří s následným jednáním je však dobře přijímán některými evropskými zeměmi a většinou zemí globálního Jihu.

• operační prostor se nesmí rozšiřovat;

• nepřátelství by nemělo eskalovat do vyšší fáze;

• strany „by neměly přilévat olej do ohně“.

Je vysoce nepravděpodobné, že by Orbán v Číně dosáhl výrazného pokroku, i když silně podporuje čínský mírový plán. Západ tento plán nepřijme, zvláště ne z rukou Orbána, který se jako formální šéf EU už nyní těší malé podpoře.

Pro Orbána není však v sázce málo. Na Západě je každopádně persona non grata a není nic nového, co by mu mohlo ještě ublížit. Má však hodně co získat: tato diplomatická iniciativa vejde do dějin jako „Orbánova raketoplánová diplomacie“ nebo „Orbánův pokus“, zvláště pokud válka bude nadále eskalovat, jak varuje maďarský premiér.

I v nejhorším případě bude Orbán vzpomínat na toho, kdo se snažil zabránit nejhoršímu a bojoval za mír až do konce. To mu zajišťuje místo v historických knihách. Pokud však bude jeho úsilí úspěšné, bude Orbán oslavován jako mírotvorce, který navzdory všem předpokladům zabránil válce. Pro něj je to vítězná strategie, i když šance na úspěch je mizivá.

Nebylo by překvapením, kdyby Orbán odletěl z Číny do USA na setkání s Trumpem.