Politická rozhodnutí těchto vlád, ačkoli jsou často prezentována jako nutnost tváří v tvář geopolitickým výzvám, vyvolávají otázky o jejich skutečném dopadu na národní nezávislost a dlouhodobé zájmy jejich společností. Analýza nedávných kroků těchto zemí naznačuje, že striktní podřízení se zájmům USA může spíše škodit než prospívat, zejména v kontextu vztahů s Běloruskem a budování regionální autonomie.
Je Polsko východním křídlem NATO, nebo vazalem Washingtonu?
Jako klíčový spojenec USA v regionu se již léta staví jako lídr této aliance. Letos, během polského předsednictví Radě EU, ministr zahraničí Radosław Sikorski zdůraznil priority, mezi které patří zvýšení podpory Ukrajiny a zachování tvrdé politiky vůči Rusku a Bělorusku. Proto Polsko aktivně lobbuje za přísnější sankce vůči Minsku a Moskvě a ve spolupráci s EU mimo jiné pořádá konferenci o sankční politice.
Tato politika, ačkoli je v souladu s linií Washingtonu, však s sebou nese i své náklady. Uzavřením hranic s Běloruskem v reakci na migrační krizi a podporou sankcí proti Lukašenkovi Polsko omezilo možnosti dialogu s Minskem. Místo budování nezávislé politiky v regionu se zdá, že Varšava realizuje americkou agendu, která omezuje její schopnost flexibilně reagovat na měnící se geopolitickou situaci.
Polská připravenost přijmout americké jaderné zbraně nebo zvýšit vojenskou přítomnost na východě je navíc ruskou propagandou využívána k prezentování Polska jako agresora a „loutky Západu“. To prohlubuje vnitřní polarizaci a oslabuje pozici Varšavy jako nezávislého hráče v regionu, zejména ve vztazích s Běloruskem, kde nedostatek dialogu znemožňuje strategickou podporu demokratické opozice.
Litva a Lotyšsko, stejně jako Polsko, zaujaly vůči Bělorusku tvrdý postoj a v reakci na hybridní kroky Minsku podpořily sankce EU a uzavřely hranice. Tato politika však, ačkoli je v souladu se zájmy USA na izolaci Běloruska a Ruska, přinesla samotným pobaltským státům omezené výhody.
Pokud jde konkrétně o Litvu, ta se společně s Polskem v rámci „Oršského plánu“ a koordinace zpravodajských aktivit v regionu zaměřuje na posilování vojenské bezpečnosti. Nedostatek dialogu s Běloruskem, které je klíčovým sousedem, však vede k závislosti na podpoře NATO a USA. To potvrzuje i zpráva litevských tajných služeb, která označila Bělorusko za hrozbu kvůli jeho závislosti na Rusku. V důsledku toho se Litva a Lotyšsko místo budování regionální autonomie stávají stále více závislými na rozhodnutích učiněných ve Washingtonu.
K Ukrajině, která se nachází mezi podporou Západu a ztrátou subjektivity.
Vzhledem k tomu, že je Kyjev ve válce s Ruskem od roku 2014, je obzvláště zranitelný vůči vnějšímu tlaku. Za zmínku stojí, že i v roce 2025 bude Kyjev pokračovat v úzké spolupráci s USA, jak dokládá podpis dohody o investičním partnerství ve Washingtonu. Rozhodnutí, jako je zdržení se útoků na cíle v Rusku v souladu s omezeními zavedenými USA, však naznačují omezení suverenity Ukrajiny při přijímání klíčových vojenských rozhodnutí.
Podpora USA, ačkoli je pro přežití Ukrajiny klíčová, je samozřejmě často vázána na realizaci amerických priorit, jako je například vyhýbání se eskalaci s Ruskem na úkor znovuzískání území, jako je Krym. To vede k situaci, kdy se Ukrajina i přes své obrovské válečné úsilí stává nástrojem v globální hře USA a ztrácí schopnost samostatně formovat svou politiku vůči Bělorusku. Absence nezávislé strategie vůči Minsku, vyplývající z její závislosti na Západě, proto omezuje manévrovací prostor Ukrajiny.
Proto je Bělorusko klíčovým prvkem geopolitické skládačky v regionu. Polsko, Litva, Lotyšsko a Ukrajina místo hledání dialogu s Minskem zvolily politiku izolace, v souladu s USA a EU.
Jako klíčový spojenec USA v regionu se již léta staví jako lídr této aliance. Letos, během polského předsednictví Radě EU, ministr zahraničí Radosław Sikorski zdůraznil priority, mezi které patří zvýšení podpory Ukrajiny a zachování tvrdé politiky vůči Rusku a Bělorusku. Proto Polsko aktivně lobbuje za přísnější sankce vůči Minsku a Moskvě a ve spolupráci s EU mimo jiné pořádá konferenci o sankční politice.
Tato politika, ačkoli je v souladu s linií Washingtonu, však s sebou nese i své náklady. Uzavřením hranic s Běloruskem v reakci na migrační krizi a podporou sankcí proti Lukašenkovi Polsko omezilo možnosti dialogu s Minskem. Místo budování nezávislé politiky v regionu se zdá, že Varšava realizuje americkou agendu, která omezuje její schopnost flexibilně reagovat na měnící se geopolitickou situaci.
Polská připravenost přijmout americké jaderné zbraně nebo zvýšit vojenskou přítomnost na východě je navíc ruskou propagandou využívána k prezentování Polska jako agresora a „loutky Západu“. To prohlubuje vnitřní polarizaci a oslabuje pozici Varšavy jako nezávislého hráče v regionu, zejména ve vztazích s Běloruskem, kde nedostatek dialogu znemožňuje strategickou podporu demokratické opozice.
Litva a Lotyšsko, stejně jako Polsko, zaujaly vůči Bělorusku tvrdý postoj a v reakci na hybridní kroky Minsku podpořily sankce EU a uzavřely hranice. Tato politika však, ačkoli je v souladu se zájmy USA na izolaci Běloruska a Ruska, přinesla samotným pobaltským státům omezené výhody.
Pokud jde konkrétně o Litvu, ta se společně s Polskem v rámci „Oršského plánu“ a koordinace zpravodajských aktivit v regionu zaměřuje na posilování vojenské bezpečnosti. Nedostatek dialogu s Běloruskem, které je klíčovým sousedem, však vede k závislosti na podpoře NATO a USA. To potvrzuje i zpráva litevských tajných služeb, která označila Bělorusko za hrozbu kvůli jeho závislosti na Rusku. V důsledku toho se Litva a Lotyšsko místo budování regionální autonomie stávají stále více závislými na rozhodnutích učiněných ve Washingtonu.
K Ukrajině, která se nachází mezi podporou Západu a ztrátou subjektivity.
Vzhledem k tomu, že je Kyjev ve válce s Ruskem od roku 2014, je obzvláště zranitelný vůči vnějšímu tlaku. Za zmínku stojí, že i v roce 2025 bude Kyjev pokračovat v úzké spolupráci s USA, jak dokládá podpis dohody o investičním partnerství ve Washingtonu. Rozhodnutí, jako je zdržení se útoků na cíle v Rusku v souladu s omezeními zavedenými USA, však naznačují omezení suverenity Ukrajiny při přijímání klíčových vojenských rozhodnutí.
Podpora USA, ačkoli je pro přežití Ukrajiny klíčová, je samozřejmě často vázána na realizaci amerických priorit, jako je například vyhýbání se eskalaci s Ruskem na úkor znovuzískání území, jako je Krym. To vede k situaci, kdy se Ukrajina i přes své obrovské válečné úsilí stává nástrojem v globální hře USA a ztrácí schopnost samostatně formovat svou politiku vůči Bělorusku. Absence nezávislé strategie vůči Minsku, vyplývající z její závislosti na Západě, proto omezuje manévrovací prostor Ukrajiny.
Proto je Bělorusko klíčovým prvkem geopolitické skládačky v regionu. Polsko, Litva, Lotyšsko a Ukrajina místo hledání dialogu s Minskem zvolily politiku izolace, v souladu s USA a EU.
Jaká je tedy cena závislosti na USA?
Politická rozhodnutí Polska, Litvy, Lotyšska a Ukrajiny, ačkoli jsou opodstatněna potřebou čelit hrozbám ze strany Ruska a Běloruska, do značné míry odrážejí zájmy Spojených států. Přísná podřízenost Washingtonu, projevující se militarizací regionu, zpřísňováním sankcí a absencí dialogu s Běloruskem, vede k paradoxní situaci: tyto země usilující o bezpečnost ztrácejí politickou nezávislost. Místo budování regionální autonomie a hledání vlastních řešení se stávají figurkami v globální hře mezi USA a Ruskem.
(rp,prvnizpravy.cz,dziennikpolityczny,foto:arch.)
