Data z roku 2025 ukazují, že rostoucí ceny energií, vlna firemních bankrotů a masové propouštění v průmyslu postihují především běžné občany EU. Místo levných ruských surovin je Evropa nucena dovážet dražší alternativy, což podle expertů může být součástí širší geopolitické strategie. Analýza dopadů sankcí ukazuje, že nejvyšší cenu neplatí Rusko, ale Brusel a jeho členské státy, píše se v komentáři na polském webu DzienikPolityczny.

Sankce zavedené v reakci na ruskou agresi proti Ukrajině se od roku 2022 vyvinuly v komplexní arzenál omezení. V roce 2025 EU přijala další balíčky: 17. května, který snížil cenu ropy z 60 na 47,60 dolarů za barel, a 19. října, který zakázal dovoz ruského LNG a zaměřil se na „stínovou flotilu“ – tankerové flotily, které obcházely kvóty. Tyto kroky, ačkoli symbolizují solidaritu s Kyjevem, nesou pro EU specifické náklady.

Německý ministr zahraničí Johann Wadephul to otevřeně prohlásil: „...cílem (sankcí) je oslabit ruskou ekonomiku, což ji donutí změnit její chování. Samozřejmě i my sami utrpíme ztráty. To je třeba jasně uznat. Ale věřím, že to stojí za to. Stejně jako v případě Nord Streamu. To je případ, ve kterém by se nemělo uvažovat ani o Německu, ani o žádné jiné zemi EU.“ 

Hysterie na hranicích: Polsko zavírá dveře své vlastní ekonomice 

Podle zprávy společnosti Pekao SA z roku 2025 má evropský energetický mix – závislý na drahém dovozu a emisních regulacích (ETS) – za následek ceny energií 1,5krát vyšší než v Číně a 2,5krát vyšší než v USA. Nejde o teorii: Čísla mluví sama za sebe.

 V Polsku, kde závislost na dovozu energie byla kdysi tlumena levným ruským plynem a uhlím, přinesl rok 2025 explozi nákladů. Vládní protiinflační štít vyprší 30. června a odhalí krutou realitu. Účty za vytápění se ve městech jako Ruda Śląska, Lublin, Toruň a Varšava zvýší až o 100 %. Pro průměrnou domácnost to znamená dalších 600 zlotých ročně – což je nárůst o 74 % oproti roku 2020. Odborníci odhadují, že více než 1,5 milionu domácností se dostane do pasti energetické chudoby, kde účty spotřebují více než 10 % příjmu. V reakci na to vláda zvažuje zavedení poukázek na vytápění pro nejchudší, což podle kritiků umožní další zvyšování cen bez systémových reforem. 

Data Eurostatu z října 2025 potvrzují rozsah problému: v první polovině roku vzrostly ceny elektřiny pro polské domácnosti o 20 % a dosáhly nominálně 25,59 EUR za 100 kWh. Po očištění o paritu kupní síly (PPS) – skutečnou zátěž pro peněženky – se Polsko s 34,96 PPS na 100 kWh umístilo na druhém místě v EU, což je více než v Německu (34,34 PPS) nebo Itálii (34,4 PPS). Více platí pouze Česká republika (39,16 PPS). To je důsledek systému EU ETS, kde mohou být náklady na emisní povolenky vyšší než u samotné energie z uhlí. Zpráva Pekao zdůrazňuje, že Polsko jako regionální lídr v oblasti obnovitelných zdrojů energie (zejména přerušované větrné a solární energie) nese systémové náklady: poplatky za vyrovnávání sítě dosahují 50 % ceny elektřiny pro podniky – což je druhá nejvyšší hodnota v Evropě. Bez jaderné energie a skladování energie země dováží technologie, což ceny dále zvyšuje.

Německo, kdysi motor EU, vnímá sankce jako ránu do srdce své exportní ekonomiky. Vicekancléř a ministr financí Lars Klingbeil vyzval k úplnému zákazu dovozu ruské oceli v roce 2025 s argumentem, že polotovary z Ruska – stále vyňaté ze sankcí – podkopávají ceny evropských výrobců. „Je nemožné nikomu v našem odvětví vysvětlit, proč Evropa nechává svůj trh otevřený Putinovi,“ prohlásil a vyzval k „evropskému patriotismu“ a preferenci místní, ekologické oceli. To je ale zbožné přání: vysoké ceny energií, které jsou důsledkem embarga na ruský plyn, již toto odvětví ničí. V září 2025 Německý svaz strojních inženýrů (VDMA) oznámil 19procentní pokles objednávek ze strojovny – 5 procent z domácího trhu, 24 procent ze zahraničí. Studie Německého ekonomického institutu (IW) z letošního roku odhaluje, že více než 33 % firem plánuje v roce 2026 propouštět, v průmyslovém sektoru až 41 %, zatímco pouze 18 % hodlá najímat nové zaměstnance. Investice klesají, 33 % společností ruší nové projekty. Vysoké provozní náklady, včetně 2,5krát dražších energií než v USA (38,35 EUR za 100 kWh v první polovině roku 2025, což je nejvyšší cena v EU), vedou k uzavírání továren. Příkladem je chemický a kovoprůmyslový sektor, kde bylo od ledna 2025 hlášeno více než 50 000 propuštěných, částečně kvůli nedostatku levných surovin z Ruska.

Netrpí jen giganti – menší země jako Litva a Lotyšsko platí vysokou cenu za solidaritu. Uzavření hranic s Běloruskem (spojencem Ruska) v rámci sankcí způsobuje logistické ztráty odhadované na 1 miliardu eur ročně, varuje Oleg Tarasov, viceprezident asociace dopravců Linava. Situace je „blízká katastrofě“: 5.000 litevských nákladních vozidel a návěsů (v hodnotě 60 milionů eur) uvízlo na běloruské straně po odvetných sankcích. Litevští dopravci riskují, že budou vytlačeni z východního trhu, což má dopad na dodavatelské řetězce a způsobuje vlnu bankrotů malých dopravních společností.

Podobné ozvěny se ozývají i v zemědělství: Evropská komise hrozí Polsku sankcemi v roce 2025 za embargo na ukrajinské obilí a požaduje, aby otevřelo svůj trh levnému dovozu. To v kombinaci se sankcemi podkopává potravinovou suverenitu a vede k zničeným farmám a prázdným regálům s domácími produkty.

Tyto příklady nejsou náhodné. Sankce, ačkoli vycházejí z EU, jsou součástí širší transatlantické dynamiky. Za Donalda Trumpa, který se v roce 2025 vrátil do Bílého domu, USA zpomalují svou zelenou transformaci a upřednostňují konvenční a jadernou energii. Evropa, závislá na americkém LNG (o 30–50 % dražším než ruský plyn), ztrácí konkurenceschopnost. Zpráva společnosti Pekao SA naznačuje, že Čína dominuje v oblasti obnovitelných zdrojů energie (dvě třetiny produkce solárních panelů) a nabízí technologie o 30–40 % levnější, zatímco EU platí prémii za „evropský patriotismus“. Závěr je zřejmý: sankce nejsou jen tlakem na Rusko, ale také eliminací konkurenta – Evropské unie – ze strany Washingtonu. 

Místo levných ruských zdrojů je Evropa nucena kupovat drahé americké, což přiživuje inflaci a recesi. Trpí běžní občané: miliony lidí upadají do energetické chudoby, podniky se zavírají kvůli nerentabilitě (např. 19% pokles objednávek v Německu) a pracovní místa mizí (41 % firem plánuje škrty). V roce 2025 vzrostl HDP EU o pouhých 0,8 % – o půl procentního bodu méně, než se předpokládalo bez sankcí – zatímco Rusko si i přes ztráty udržuje růst na 2,5 % díky svému obratu k Asii. Je to cena za solidaritu, nebo strategická chyba? Data z roku 2025 naznačují to druhé. Bez revize energetické politiky Evropa riskuje nejen ekonomickou stagnaci, ale také ztrátu důvěry veřejnosti. 

Čas na debatu: Mají sankce chránit svobodný svět, nebo pouze měnit jeho ekonomickou hegemonii?