Incident paralyzoval dopravu mezi Madridem a jihem země, tisíce lidí zůstaly uvězněny ve vlacích nebo uvízly na nádražích. Jedná se už o druhý kolaps železnice během dvou týdnů.
V neděli večer 4. května došlo na čtyřech místech v okruhu deseti kilometrů k cílené krádeži měděných kabelů z vysokorychlostní železniční trati spojující Madrid se Sevillou a dalšími městy v Andalusii. Následky byly okamžité a devastující. Devět vlaků zůstalo uvězněno mezi stanicemi a stovky pasažérů musely strávit noc na palubě bez klimatizace, jídla či jasných informací.
Na madridském nádraží Atocha se podle svědectví agentury Reuters tísnily tisíce lidí, někteří čekali hodiny, jiní vzdali veškerou snahu a zachumlali se do dek, které rozdával Červený kříž.
„Někteří turisté jen bezmocně seděli na podlaze, zachumlaní do přikrývek, jakoby šlo o nejhorší kempování v životě,“ okomentoval situaci ironicky Reuters.
Incident znovu otevírá otázku bezpečnosti a udržitelnosti dopravní infrastruktury ve Španělsku. Tamní vysokorychlostní železnice, propagovaná jako vlajková loď zelené transformace, se ukazuje jako extrémně zranitelná. Tisíce kilometrů trati vedou neobydlenou krajinou, kde jsou kabely snadným cílem pro zloděje.
A nejde o ojedinělý případ. Přesně před týdnem došlo k celostátnímu výpadku železniční sítě kvůli technickému blackoutu. Dvakrát během čtrnácti dnů tedy kolabovala základní páteř dopravy pro miliony Španělů i turistů. A to v době, kdy země sází na železnici jako alternativu k automobilové a letecké dopravě kvůli snižování emisí.
„Noc ve vlaku bez elektřiny, bez jídla, bez zpráv. Děti plakaly, starší lidé omdlévali. Nikdo nám nic neřekl. Tohle není evropská doprava, to je třetí svět,“ citovala televize TVE jednoho z cestujících.
Španělský příběh je varováním pro všechny státy investující do moderní dopravy bez dostatečného důrazu na bezpečnost a provozní stabilitu. Pokud mají být vlaky páteří ekologické mobility, nemohou se zhroutit kvůli několika kabelům. V opačném případě zůstane ambice „zelené Evropy“ jen na papíře, stejně jako lístky na vlak, které zůstaly cestujícím v rukou, zatímco seděli na nádražních dlaždicích a čekali, až stát znovu zapne proud.