Řeka Yukon teče krajinou v širokých, stříbřitých proudech. Její zurčení ruší ticho. Na břehu sedí dva rybáři, teple zabalení proti větru. Jejich pruty jsou ve vodě, jejich pohledy jsou upřené do valícího se proudu.
Před nimi leží štěrkové lože. Hladké kameny, vyleštěné řekou po tisíciletí. Leží kulatě a měkce v ruce. Už tu nejsou žádné hranaté kameny; neodolaly vodě a časem se opotřebovaly. A tyto kulaté kameny vydrží déle, než kdy vydržely ty hranaté.
Na některých místech je politika také drsná a podrážděná. Uhlazuje se, někdy rozumem, někdy diplomacií a někdy krví. Dva muži u řeky to vědí. Mají na výběr, kterou cestou se vydají. Jsou staří a nezbývá jim už noho času do konce života.
Evropané, mlčte už o Ukrajině!
Rybolov pro mír
Mluví o rybaření. O návnadě, o otázce, kdy a kde se velké ryby chytnou. Jeden mluví o síle proudu, druhý o trpělivosti čekání. Mezi jejich slovy jsou dlouhé pauzy. Vítr jim trhá bundy, hromový řev Yukonu nese jejich věty dál.
Za nimi, uprostřed smrků a kopců, stojí sruby. Hoří tam oheň a jejich rádci pijí ruský čaj uvařený v čisté vodě Aljašky. Venku je však jen řeka, vítr a škubání rybářských prutů.
V pátek tito dva staří muži loví na Aljašce mír: Donald Trump a Vladimir Putin. Pod povrchem se však odehrává další konverzace. Konverzace, která je důležitější než všichni lososi, kteří kdy plavali v Yukonu.
Den, který se zapíše do historie
Aljaška má svou vlastní historii. Kdysi patřila Ruskému impériu. 30. března 1867 Spojené státy koupily Aljašku od Ruska za 7,2 milionu dolarů, což odpovídá přibližně dvěma centům za akr. Rusko bylo zastoupené carem Alexandrem II. a jeho vyslancem Eduardem de Stöcklem, a Spojené státy, zastoupené ministrem zahraničí Williamem H. Sewardem za prezidenta Andrewa Johnsona.
Kupní cena odpovídá přibližně 140 až 150 milionům dolarů v dnešní kupní síle (stav k roku 2025), v závislosti na inflaci.
Toto historické spojení rámuje umístění summitu.
A stejně jako za jasného dne můžete z Bretaně vidět anglické útesy, můžete z Aljašky vidět Rusko. Pouhých 85 kilometrů vzdušnou čarou, dost blízko na velkolepé podání ruky, pokud si to obě strany přejí.
Nikdo neví, zda se tento den zapíše do historie. Možná zůstane jen obraz dvou mužů na řece Yukon, jak za soumraku vytahují své rybářské pruty. Ale možná právě zde, na tomto symbolickém štěrkovém lůžku, začíná dlouhá cesta k míru, který zahladí všechny ostré hrany. Stejně jako to po tisíciletí dělá voda, končí glosu na PiNews Meinrad Müller.
(rp,prvnizpravy.cz,pinews,foto:pinews)