Washington tvrdí, že rozsáhlé vojenské kroky proti Venezuele jsou součástí zásadního boje proti drogovým kartelům a narco terorismu. Při bližším pohledu se však tento příběh začíná bortit. Vojenské manévry, jednostranné uzavření vzdušného prostoru i námořní útoky v Karibiku probíhají ve stejné době, kdy americká vláda omilostnila jednoho z nejznámějších narco politiků regionu. Jak upozorňuje analýza serveru Naked Capitalism, oficiální narativ je natolik rozporný, že jej začínají zpochybňovat i velká západní média, která podobné operace obvykle podporují.
Zlomovým momentem bylo oznámení amerického prezidenta Donalda Trumpa, že uzavírá vzdušný prostor nad Venezuelou a v jejím okolí. Vzkaz určený aerolinkám, pilotům a převaděčům prohlásil, že tento prostor je uzavřen v celém rozsahu. Tento krok připomněl situaci před bombardováním Libye, kdy byla vyhlášena bezletová zóna a následně se stala předstupněm k otevřené vojenské intervenci. Rozdíl spočívá v tom, že v případě Venezuely nejde o mezinárodní mandát, ale o jednostranný akt jedné velmoci, který zpochybňuje samotný princip suverenity států.
Latinskoamerická reakce byla okamžitá. Kolumbijský prezident Gustavo Petro se veřejně dotázal, na základě jaké normy mezinárodního práva může prezident jiného státu uzavřít cizí vzdušný prostor. Zároveň vyzval aerolinky, aby udržely licencované spoje s Venezuelou a nepodléhaly nátlaku. Připomněl, že pokud by se tento krok stal precedensem, mezinárodní právo i suverenita by ztratily reálný obsah.
I přes dramatickou rétoriku se venezuelský vzdušný prostor zcela nezastavil. Podle zpráv některé spoje z Kolumbie, Panamy či Ruska pokračovaly. Ukazuje se tak, že se uzavírá především politický prostor, zatímco ten fyzický funguje podle postoje jednotlivých států, které se buď řídí americkým tlakem, nebo odkazují na vlastní suverenitu.
Ve stejné době, kdy Washington buduje obraz války proti narkomafii, přichází zpráva, která tento obraz zásadně narušuje. Prezident Trump udělil milost bývalému honduraskému prezidentovi Juanu Orlandu Hernándezovi, odsouzenému americkým soudem za rozsáhlé drogové aktivity a vytvoření narco státu. Podle obžaloby přes Honduras pod jeho vedením proudily stovky tun kokainu mířícího do Spojených států. Odsouzení na pětačtyřicet let vězení bylo považováno za klíčový úspěch americké justice. Jeho náhlé propuštění je proto v ostrém rozporu s oficiální rétorikou boje proti drogám.
Tento krok ukazuje jádro problému. Zatímco proti Venezuele zní ultimáta a výhrůžky, že jde o stát ovládaný narkomafií, skutečný narco prezident je osvobozen díky politickému rozhodnutí amerického prezidenta. Signál pro region je jednoznačný. Politická loajalita vůči Washingtonu je hodnotnější než soudní rozsudek nebo důkazy o zapojení do drogového byznysu.
Hernández byl léta prezentován jako spojenec USA v boji proti kriminalitě, přesto podle amerických soudních dokumentů umožnil, aby přes území Hondurasu prošly masivní drogové zásilky. Tvrzení, že drogy skončí v Americe, aniž by Američané pochopili mechanismus, se stalo symbolem dvojího metru. V kontrastu s tím Trump stupňuje útoky na neoznačené lodě u venezuelského pobřeží, při nichž umírají lidé bez identifikace a bez soudu.
Analytici proto mluví o selektivní aplikaci války proti drogám. Příklady z Ekvádoru či Argentiny, kde se objevily rozsáhlé skandály s financováním kampaní osobami napojenými na drogové struktury, potvrzují, že Washington postupuje podle geopolitických priorit, nikoli podle morálních zásad. Podobně komplikovaná je situace v Salvadoru, kde prezident Nayib Bukele čelí zprávám o tajných dohodách s gangem MS13, přesto zůstává americkým spojencem díky své ochotě spolupracovat v otázce migrace a detencí.
Server Naked Capitalism proto připomíná dlouhou historii instrumentalizace války proti drogám. Mexický expert Jorge Retana Yarto ve své studii upozorňuje, že skutečné hrozby drogových kartelů byly využity k prosazení geopolitické dominance. Vojenské operace v Mexiku a Kolumbii přinesly masivní oběti, oslabení institucí a růst násilí, ale jen omezený efekt v potlačení obchodování s drogami. V kontextu Venezuely tato zkušenost představuje temné varování.
Současný diskurz Washingtonu spojuje válku proti drogám a rétoriku boje proti terorismu. Výsledkem je pojem narco terorismu, který umožňuje označit celé státy za hrozbu a připravit půdu pro sankce, izolaci i vojenský zásah. V pozadí stojí i ekonomické zájmy. Americký vojensko průmyslový komplex po vyčerpání konfliktu na Ukrajině hledá nové trhy a Venezuela poskytuje příležitost. Firmy rychle přeznačují drony, senzory a technologie umělé inteligence a nabízejí je jako nástroje k potlačení kartelů.
Psali jsme: Trumpův triumf a palestinská katastrofa v OSN. Drulák má jasno
Nasazení dronů a sledovacích systémů v Karibiku, analýza datových sítí nebo využití technologií původně určených pro obranu proti ruským dronům na ukrajinské frontě ukazuje, že vzniká nová forma boje, jejímž cílem jsou i zakázky za miliardy dolarů. Potenciální destabilizace Venezuely by však dopadla přímo na Spojené státy, protože by vyvolala masivní migrační vlny a bezpečnostní rizika v bezprostřední blízkosti amerického území.
Simulace amerických institucí z minulých let přitom předpovídají, že násilné svržení venezuelské vlády by vedlo k dlouhodobému chaosu. Ten by zasáhl nejen Venezuelu, ale i Kolumbii, Brazílii a Střední Ameriku. Spojené státy stojí před hrozbou konfliktu, který může ovlivnit jejich vlastní vnitřní stabilitu.
Podle aktuálních průzkumů většina Američanů odmítá vojenský zásah. Prezident Trump se však prezentuje jako vůdce, který chce ukončit válku na Ukrajině a zároveň zahájit novou ofenzivu proti narco terorismu. Kritici připomínají, že masové prezidentské milosti pro pachatele útoku na Kapitol či omilostnění narco prezidenta vytvářejí obraz vlády, která selektivně určuje, kdo je zločinec a kdo spojenec.
Výsledkem je konflikt, který je zároveň informační, technologický, ekonomický i vojenský. Venezuela se ocitá v jeho středu a příští měsíce rozhodnou, zda se z ideologického boje o kontrolu nad regionem stane otevřená válka. Již dnes je však zřejmé, že legenda o čisté válce proti narkomafii se začíná hroutit dříve, než stihla přesvědčit vlastní veřejnost.
Zdroje: 1. The Lies Being Used to Justify the US’ War Against Venezuela; 2. Former Honduras President Juan Orlando Hernández freed after Trump pardon; 3. Petro advierte que un espacio aéreo nacional no lo puede cerrar un presidente extranjero
(Chmelík, Naked Capitalism, foto: zai)
