Začněme s opicemi a penězi. Když vědci naučili opice v kontrolovaném prostředí používat symbolické žetony jako peníze, netrvalo dlouho a došlo ke společenskému průlomu. Jedna z opic okamžitě nabídla žeton jiné výměnou za sex. Což znamená, že se komerční prostituce objevila v systému, který fungoval sotva pár hodin. Vědci jen mlčky zapisovali. Opičí ekonomika se zjevně rozjela rychleji než lidská etika...
V oceánu zatím vládne jiný typ inteligence. Delfíni, mistři mořského společenského života, spí ne jako my, ale pouze jednou polovinou mozku. Druhá polovina zůstává bdělá, sleduje okolí a umožňuje delfínovi okamžitě reagovat na predátory či změny v prostředí. Zní to jako mechanismus z kyberpunkového románu, ale funguje to už miliony let. Velryby si zase umí „zatelefonovat“ na vzdálenost až 80 kilometrů, a to jen pomocí podvodních zvukových vln. Jejich hluboké zpěvy jsou slyšitelné v celých oceánských pánvích.
Ve vzduchu se zase ozývá mnohem víc slov než pískotu. Papoušci jsou známí pro své napodobovací schopnosti, ale ve volné přírodě i v zajetí často mluví častěji než klasicky „papouškují“. Mezi sebou si vyměňují složité informace, učí se fráze, napodobují hlas svého chovatele, ale i jiné druhy ptáků. Papoušci mají mentální kapacitu srovnatelnou s pětiletým dítětem... a taky tolik mluví.
Na souši vládne žirafa. A to doslova. Její cévní systém je tak komplikovaný, že by klidně mohl konkurovat hydraulice vesmírné lodi. Aby mohla stát rovně a zároveň sklonit hlavu ke kořínku trávy, musí její srdce pumpovat krev do výšky dvou pater. Když se žirafa ohne, přepíná se v jejím krku celá síť regulačních ventilů, jinak by se jí mozek rozprskl tlakem. A kůže kolem kopyt je tak pevná, že zabraňuje krvácení v důsledku gravitace a tlaku.
Přibližně 70 % ryb jsou hermafroditi. Ano, včetně některých žraloků a manta rejnoků. Mnoho ryb mění pohlaví podle potřeby. Pokud je ve skupině nedostatek samců, samice se jednoduše přepne. Pokud dominantní samec zmizí, druhá největší ryba ve skupině jej nahradí, a to včetně fyzických změn. V oceánu není nic stálého, ani pohlaví.
Na pevnině bychom nechtěli běžet před grizzlym. Běží stejně rychle jako kůň, tedy přes 50 km/h. A zatímco koně závodí na dostizích, tygr zůstane stát na nohou i po smrti. Jeho svaly jsou tak silné, že tělo po zásahu zůstane v postoji, jako by stále číhalo.
A konečně štíři. Tito pouštní zabijáci dokáží zadržet dech na 6 dní. A ne kvůli meditaci, ale proto, že dýchají extrémně pomalu a efektivně. Když je sucho nebo dusno, jejich tělo jednoduše zpomalí na minimum a přežije.
A mezi tím vším člověk. Křehký tvor, který spanikaří, když mu Starbucks vymění kelímek za modrý. Evolučně jsme vskutku daleko došli, ale občas je dobré si připomenout, že příroda nikoho nešetří, a zároveň nikomu nedává výsadní postavení. Jen experimentuje. Znovu a znovu a s úžasnou vynalézavostí.