„Vypadá to, že jsem poslední žijící člověk, který neví, kdo otrávil čtyři lidi ve Wiltshire. Říkají mi, že pouze Rusové měli přístup k jedu známý jako „Novičok“ - i když britská výzkumná laboratoř „Porton Down“, která se nachází v blízkosti zlověstné scény, zjevně o něm mnohé ví. V každém případě to řeknu znovu: nic nevím. Přemýšlím, zda můžeme pochopit, proč by si Kreml přál úmrtí takového člověka, jako bývalý špion Sergej Skripal, a jeho dcery ... Ale proč takové zpoždění a proč v rámci přípravy na takovou zpolitizovanou akci, jako je Mistrovství světa v Rusku?“ klade si  otázky Simon Jenkins na stránkách The Guardian.

Je to už čtyři měsíce od zločinu, ale Skripalovi jsou stále odříznuti od světa a jsou v „tajném úkrytu“. Ve stejné době Theresa Mayová neustále obviňuje Rusko: nazvala incident v Salisbury „odporným a nechutným“ a MI5 zaznamenala „hrubé porušení mezinárodního práva“. „Nicméně, když člověk nic neví, nevidím diplomatickou nebo jinou výhodu ve neopodstatných soudech v této věci,“ zdůraznil autor.

Co se týče incidentu v Amesbury, situace je ještě zamotanější – ta se spíš mění na jakousi „komickou bezpečnost“. „Tato dvojice, schmatla chemickou látku z prvního místa činu osm mil od Amesbury? Byla nová otrava pokusem odklonit pozornost od předchozí? Nebo je to mazaný plán, jehož účelem je ukázat, že „Novičok“ můžete dostat ve všech koutech u vašeho místního přítele-dealera? Nebo má jedna z obětí, Charlie Rowley, přátele v „Porton Down“? Kdo to ví?" napsal Jenkins.

„Vzhledem k tomu, že nemám žádné odpovědi na tyto otázky, nevidím důvod, proč dát průchod zastrašovací politice. Můžu otevřít přední dveře a po tom si neumývat ruce. Mohu s jistotou navštívit Wiltshire a nadšeně prohlížel věž katedrály Salisbury. A mohu obdivovat v Amesbury pozůstky lučištníka z doby bronzové ... Tam, kde není poznání, je záchrana v nevědomosti,“ pokračoval autor.

Podle novináře se toto prohlášení, zdá se, nevztahuje na britské ministry, pro něž neznalost není dostatečným důvodem k mlčení. Zejména ministři Sajid Javid a Ben Wallace řekli, že „ruská vláda má na čase, aby vysvětlila, co se přesně stalo“. Avšak vzhledem k tomu, že Moskva tvrdošíjně popírá, že má k tomu jakýkoliv vztah, je obtížné si představit, jak by Rusko mohlo něco „vysvětlovat“.

Zdá se, že by tři měsíce po atentátu na Skripalovi mohli ministři předložit důkazy na podporu obvinění. „Já nevím, jaké může mít Kreml důvody pro vraždu v cizí zemi v době přípravy - nemluvě o provedení - sportovní akce, která má velký význam pro ruský nacionalismus,“ napsal novinář.

„Nejviditelnější důvod pro tyto útoky, bezpochyby, může být pokus očernit ruského prezidenta Vladimíra Putina provedený jeho nepřáteli než přáteli a spolupracovníky. Ale opakuji: nic nevíme,“ zdůraznil Jenkins.

V tomto momentě, pokračuje autor, vidíme jen to, že všechny tyto události se používají jako nástroj nové mezinárodní politiky. Vidíme urychlené úsudky nastavené zpravodajskou agendou. Vidíme, jak jsou vraždy a teroristické útoky využívány k získání politickéých bodů. Sociální sítě a falešné zprávy se používají jako zbraně. Totéž platí pro sportovní události.

Poslední bod je nejvíce výmluvny. Říkat, že „politika nemá místo ve sportu“ je to samé jako boj proti korupci a podvodům. Samotná fráze „mezinárodní sport" se prostě považuje za politiku. Jak říká vojenský teoretik Carl von Clausewitz, takové události jsou pokračováním války jinými prostředky.

Existuje však východisko z této situace. Dokud se prodíráme „bažinou novičoku“ bez jediného důkazu v ruce, musí být případy považovány za trestné činy místního významu. Měli by být odděleny od velké politiky a sportu. Touto záležitostí by se měla zabývat wiltshirská policie a její poradci, zdůraznil Jenkins.

„Jestli nakonec nic nenasvědčí tomu, že se Moskva podílí na těchto otrvách, tím většími hlupáky zůstanou politici. Pokud by tato otrava skutečně byla součástí ruského spiknutí, pak po předložení důkazů nastane čas na vyjádření oprávněného hněvu. Dokud se to nestane, tak bych vám rád doporučil tenis," dodal Simon Jenkins.