Na pozadí jednání mezi Donaldem Trumpem a Kim Čong-unem a vnitřním politickým bojem ve Spojených státech, někdo mohl propásnout nedávné zhoršení vztahů mezi Indií a Pákistánem. Přičemž se jedná o jednu z nejnebezpečnějších krizí po skončení studené války, napsali analytici NI Geoff Wilson a Will Saetren.

26. února napadly indické letecké síly výcvikový tábor islámské teroristické skupiny Jaish-e-Muhammad, která se nachází v pákistánské provincii Chyber Pachtunchwa. Útok byl mstou za teroristický útok v Kašmíru, při kterém přišlo o život více než 40 indických vojáků, vysvětlili autoři.
 
Podle nich byl tento nálet prvním případem od doby indicko-pákistánského konfliktu v roce 1971, kdy jedna ze stran použila letectvo proti druhému. Kromě toho poprvé v historii jaderná mocnost podnikla letecký úder proti jiné jaderné mocnosti.
 
Je pozoruhodné, že indické stíhačky Mirage 2000, které se podílely na operaci, jsou schopné nést jaderné zbraně. Když je země připravena použít tak drahé letadlo, může to vyvolat řetězovou reakci, díky níž se situace může velmi rychle dostat mimo kontrolu, napsali stísněně autoři.
 
Situace se skutečně zostřila. Pákistán reagoval na indický útok s dělostřeleckou palbou a vlastními leteckými údery. Obě strany utrpěly ztráty: armáda Islámábádu oznámila, že sestřelila dvě letadla a zajala jednoho z pilotů a zástupci Dílí uvedli, že dokázali vyřadit jednu pákistánskou stíhačku.
 
Naštěstí zatčení indického pilota, velitele letu Abhinandana Varthamman, mělo pozitivní vliv na krizi a ukázalo lidskou stránku konfliktu. V důsledku toho pákistánská strana vydala pilota, který pomohl snížit napětí, poznamenali autoři National Interestu.
 
Ale podle jejich názoru by to mohlo skončit mnohem hůře. Indie a Pákistán mají nejrychleji rostoucí jaderný arzenál ve světě. Podle odhadů Hanse Christensena z Federace amerických vědců mají tyto dvě země celkem zhruba 290 zbraní tohoto druhu.

Odborníci se obávají zejména Pákistánu, který zvyšuje zásoby menších taktických jaderných zbraní. S touto zbraní bude země reagovat nejen na jaderný útok, ale také odolávat invazi konvenčních indických sil na své území.
 
„To je vážný problém. Samotná přítomnost jaderných zbraní určených k boji s konvenčními silami může snížit prahovou hodnotu pro jejich použití v konfliktu," zdůraznili Wilson a Saetren.
 
Podle jejich názoru tyto obavy nelze nazvat bezpředmětnými. Na začátku týdne sdělil bývalý pákistánský generál svým kolegům, že k tomu, aby se Indie „zadržela" měli by „situaci zhoršit a rozvinout bojová dějství tak, aby se pravděpodobným výsledkem stala jaderná válka".
 
„Víme, že takové myšlení je špatné. Proč? Protože Spojené státy měly kdysi podobnou strategii,“ uvedli autoři článku.

Během studené války Spojené státy nashromáždily tisíce taktických jaderných zbraní v Evropě, včetně bazuk, min a dělostřeleckých nábojů, aby čelily převaze Sovětského svazu v konvenčních silách. Podle tehdejší teorie s použitím malých jaderných zbraní měli Američané ukázat, že jsou tak šílení, že mohou použít tyto prostředky, a tak donutit nepřítele k ústupu.
 
Bez stínu ironie byla tato strategie nazývána „teorií šílenců". Bohužel, při bližším zkoumání se skutečně ukázala být šílená, poznamenali autoři.

V roce 1955 Pentagon provedl vojenské cvičení „Carte Blanche“, které simulovalo použití více než 300 taktických jaderných zbraní proti sovětským zařízením v Německu. Výsledky manévrů vyvolaly zklamání. V případě tohoto hypotetického konfliktu okamžitě zemřelo 1,7 milionu Němců a 3,5 milionu bylo zraněno. Počet postižených zraněných zářením se nedal vypočítat.
 
V roce 1983 se k tomuto nápadu vrátila administrativa Ronalda Reagana. Během cvičení NATO „Proud Prophet“ bylo na reakci na provokaci s konvenčními zbraněmi reagováno omezenými jadernými útoky proti sovětským cílům. Ale místo toho, aby ustoupili, tým, který hrál roli SSSR, začal jednat ještě rozhodněji.
 
Podle sdělení amerického poradce ministerstva obrany USA Paula Brackena tým Sovětského svazu uskutečnil jaderné útoky v odplatě za „útok na jejich zemi, způsob jejich života a národní důstojnost". Proto odpověděli masivní jaderní salvou po celé Americe, která reagovala tím samým.
 
„Výsledkem byla katastrofa, ve srovnání s níž vybledly všechny nesčetné války pěti předchozích století. Přibližně 500 milionů lidských životů stály první výměny jaderných úderů a stejně tolik, ne-li více lidí, zemřelo na radiaci a hlad. NATO už nebylo. Stejně jako většina Evropy, Spojených států a Sovětského svazu. Většina severní polokoule se stala pro lidi neobyvatelná nacelá desetiletí," napsal Bracken ve své knize.
 
Podle některých informací zpráva o výsledcích cvičení šokovala Reagana natolik, že zrušil všechny schůzky naplánované na ten den. O několik měsíců později prezident vyslovil slavnou frázi: "Není možné vyhrát jadernou válku a nikdy do ní nemůžeme vstoupit."

Lekce těchto cvičení mohou být plně přeneseny na současnou situaci v Hindustanu.Podle nedávných studií může lokální jaderná válka mezi Indií a Pákistánem vést k smrti 2 miliard lidí po celém světě. Aby se taková noční můra nestala skutečností, musí mezinárodní společenství odsoudit další násilí a vytvořit prostor k vyřešení tohoto konfliktu dříve, než se situace dostane mimo kontrolu, zdůraznili autoři materiálu.
 
Navíc všechny světové jaderné mocnosti musí podniknout konkrétní kroky k tomu, aby společně pracovaly a vdechly nový život režimu kontroly zbraní, který existuje již více než 70 let. Mezinárodní dohoda, která by omezila nasazení taktických jaderných zbraní, bude skvělý začátek, uzavřeli Geoff Wilson a Will Saetren.