Skoro se zdá, že kdesi kdosi sedí a ponouká: „Nehodící se škrtněte!“ A z té jedné poloviny zpráv si občané mají vytvořit názor na dění a podporovat vládu. Či naopak opozici, záleží na tom, kde se favorité našich veřejnoprávníků právě po volbách nacházejí. Pokud šlo o konflikty virtuální, nikoho to už nevzrušovalo.

Vážné to začalo být, když se v Kyjevě rozhořela sice podivná, o to však opravdovější válka. Taková vzpomínka na středověk s jeho praky, katapulty, brněním, štíty, chyběly snad jen ty okované cepy. A jako před staletími bitvu na bojišti sledovaly výpravy přicházející zdaleka, vyslanci, ministři a další potentáti. Když demonstranti vyhráli a dosáhli předčasných voleb, náhle se začalo střílet. Pravděpodobně z jedněch oken na obě strany barikády. Svedlo se to na Viktora Janukovyče, protože zbaběle utekl.

Pak jsme se teprve začali dozvídat, kdo je Pravý sektor, Dmytryj Jaroš, Oleh Ťahnybok a další. Konečně v televizi prozradili, co znamenají ty černorudé vlajky a další symboly. Vypalování sekretariátů parlamentních politických stran (Strany regionů a Komunistické) nám pro jistotu zamlčeli. Když se podobně začali chovat obyvatelé ukrajinského Východu, náhle jsme byli plně informováni o všech násilnostech. A nikdo nepřipomenul, že na západě země to bylo také. Proto nám strach z banderovců a fašistů připadá jako produkt ruské propagandy. Ta toho jen využila.

Pak přišel Krym. Ten ukázal, jak se liší převrat organizovaný profesionály vycvičenými ruskými službami od „revoluce“ partyzánů a banditů. Přes noc se změnila vláda, za pár týdnů zorganizovali vítězné referendum. Mezitím spatřily světlo světa informace, o nichž jsme se doma nedozvěděli vůbec nebo jen z části. Prozatimní ukrajinský ministr obrany konečně řekl to, co všichni experti dávno vědí: Ukrajina sice má 45 milionů obyvatel, nikdy nezrušila povinnou základní vojenskou službu, ale do případného vojenského konfliktu s RF může postavit jen 6500 bojeschopných vojáků. Toho se chytil Pravý sektor a oznámil, že na Krym poslal blíže neurčený počet svých vycvičených bojovníků, kteří se stali součástí ukrajinských ozbrojených sil rozmístěných na Krymském poloostrově.

Ruské ministerstvo spravedlnosti na to reagovalo tím, že zveřejnilo informaci o zahájení trestního stíhání dvaceti představitelů Politického hnutí Svoboda a Pravého sektoru, včetně jejich předsedů, za účast ve válce v Čečně v roce 1994, kdy bojovali pod velením Šamila Basajeva proti ruské armádě. Obvinění z banditismu, vražd atp. se týká také Dmytra Jaroše a Oleha Ťahnyboka. Objasnit důvody, proč je Rusové stíhají až po dvaceti letech, nechám zastáncům konspiračních teorií. Jenom připomenu, že Šamil Basajev byl původně agent GRU (Vojenská výzvědná služba RF), který se poněkud vymkl kontrole.

V každém případě je možno konstatovat, že v současné prozatimní ukrajinské politické reprezentaci je několik přesvědčených nacionalistů, kteří v minulosti neodolali pokušení zastřílet si na Rusy v Čečně či v Gruzii v roce 2008. Obávám se, že nebudou patřit k zastáncům mírového urovnání konfliktu. K tomu snad jen dvě aktuální informace z 18.3.: Odpoledne zmínil V. Putin ve svém projevu, že Rusko není agresor, že ještě nespatřila světlo světa agrese, při níž nepadl ani jeden výstřel a nikdo nezahynul. Odpoledne ukrajinský premiér Jaceňuk oznámil, že okupanti zastřelili ukrajinského důstojníka a konflikt se z politického mění na vojenský. Nezávislé zdroje (mj. Reuters) mluví o mrtvých na obou stranách. Ruské zdroje tvrdí, že z rozestavěné budovy nedaleko vojenského objektu neznámý muž střílel a zabíjel příslušníky ukrajinské armády i krymskou sebeobranu. Prý to má charakter dobře naplánované provokace. Mně to připomnělo události na Majdanu.

A zpráva druhá: Příslušníci Pravého sektoru dnes zbourali své stanové městečko na Majdanu a odcházejí se připravovat na partyzánskou válku na území Ukrajiny. Nepochybuji o tom, že naše veřejnoprávní televize nám podobných informací v příštích dnech zamlčí ještě mnohem a mnohem víc, samozřejmě v rámci politické korektnosti.

Aby těch špatných signálů nebylo málo, tak doporučuji všem, aby se podívali na politickou příslušnost pozorovatelů referenda na Krymu. Většinou patřili k západoevropské krajní pravici či k separatistickým politickým stranám v zemích EU. Vývoj situace v Evropě, kdy na jedné straně státy EU (s hodně iniciativní ČR) podporují pohrobky a následovníky politických hnutí hlásících se k tradicím Divize SS Galizia jako protiruským bojovníkům a na straně druhé ruský prezident vyjadřuje sympatie a hledá spojence u západoevropské krajní pravice, nelze předvídat.

Snad bychom si měli uvědomit, že letos uplyne sto let od začátku Velké války, která navždy změnila svět. Nakonec se všichni shodli, že to byla nesmyslná, zbytečná a nepřiměřená reakce na počin jednoho nacionalistického studenta řízeného důstojníkem tajné služby, který nedomyslel následky podobného činu.

Jaroslav Bašta