Svátek má: Lucie

Komentáře

Petr Štrompf

publicista

Čuňas do ODS? V politice pak nuda nebude

Je vždy milé vysledovat, když váš známý, příbuzný, kamarád či spolužák vystoupá v žebříčku hodnot někam výše, než vy sami.

Samozřejmě když nejste pouhý závistivec nebo jen obyčejný blb, který jen kope kolem sebe, protože to nikam nedotáhl. Což, jak doufám, není můj případ, neboť Čuňase znám a činím tak výjimku, že tento komentář píšu v první osobě. Tím spíše, když jsme s Františkem Stárkem, vulgo Čuňasem, spolu studovali na stejné škole, Střední průmyslové škole hornické v Duchcově. Já tehdy o ročník níže, on už maturant a ostře sledovaná osoba normalizačním ředitelem školy Vladimírem Solovjevem. Sledovaná osoba proto, že budoucí postava velké politiky v dresu ODS nosila velké kalhoty i sako, aby budila zdání hodného chlapce v paruce, pod níž  ukrýval dlouhé vlasy.

Byla to v těch sedmdeátých letech pro nás ostatní středoškolské studenty docela zábava, protože se nás netušené odbojné postoje Františka Stárka netýkaly. Přiznávám tak určitou zbabělost, byť jsem své dlouhé vlasy nemusel skrývat v paruce a nosil jsem i džíny. Mohl jsem i bez falešné morálky ředitele Solovjeva – veřejně jsem totiž „nezlobil“, tudíž jsem byl i nezávadný. Prostě poslušná ovce, chcete-li. To Čuňas nikdy nebyl a šel na to mazaně. Proto ten oblek a paruka – studentské vzezření, které by sklidilo uznání i v centrále Komsomolu, což byl od Čuňase vynikající diplomatický tah. Dostudovali jsme pak nakonec všichni, jak obdivovatelé Františka Stárka tak i ti, kterým jeho životní postoje byly zcela ukradené.

Politika je dáma, která je buď znásilněná nebo se sama nabízí. To je zase můj pohled na věc a pohnutky Františka Stárka jsou jeho osobní záležitostí, proč chce vstoupit do tolik zatracované ODS. Jistě, odvolání se celoživotní příklon k pravici se z minulosti Františka Stárka samo nabízí. Má na to plné právo. I na kandidaturu v podzimních volbách do Senátu za šestý pražský obvod, v němž si v soutěžním duelu „zatančí“ s Vlastimilem Harapesem. Podle Stárka je to soupeř a veřejný oblíbenec z dob normalizace, z něhož obavy nemá. Zde bych poněkud zpozorněl – to byli Karel Gott, Helena Vondráčková a jiní taky. Ptej se, Františku lidí, zda by je všichni šmahem odsoudili a hodili do koše. Obávám se, že bys v tomto punktu neuspěl. Jiná věc je angažovanost umělců v politice – snad si laskavý volič vzpomene, že to bylo spíše pro ostudu. Jak uspěje baletní Mistr se taky ukáže. Když uspěje Stárek, nuda v politice rozhodne nebude. Je ale doba, která zpřevrátila mnohé hodnoty naruby. Pokus o jistý útlum svobody je setsakra nebezpečná věc. Co je horší, že to některým našim politikům nikdo zvenčí nediktuje. Není to ani v rámci internacionální pomoci, která se jen přerodila v pakt NATO a změnu střihu vojenských uniforem.

Je to jen zvůle těch, kteří v obavě o svoji budoucnost skrývají pod pláštík vlastní neschopnosti smyčku, kterou je třeba utáhnout a zlomit ukazováček těm, kdo jej kriticky zdvihají. Zde lze proto znovu oživit a uplatnit někdejší postoje lidí, kteří ze svých lidských hodnot a představ o svobodném životě neustoupili. Proto je František Stárek znovu ten, který hovoří a jedná stejně jako v dobách studentských či ve vězeňské cele. Toho by si měla ODS hodně vážit, protože si troufám tvrdit, že mezi novými adepty o stranickou příslušnost žádného bývalého mukla z prostředí undergroundu mít určitě nebude. Zato nekritických kritiků zase celé armády, ale to už volební boj obnáší. Chce-li pravice s čistým štítem uspět, pak musí mít ve svých řadách i čisté duše. Tím František Stárek rozhodně je. Strana by si ale měla zrovna tak uvědomit, že čistá duše je velmi zranitelná. Jestliže znovu zradí ideály, za které se opět tak srdnatě bije, pak jednou provždy zahubí celé pluky „Čuňasů“, které v anonymitě doufají aspoň v záchranu stávajících svobod a jsou připraveni vykročit k volebním urnám s pevným rozhodnutím volit pravici. Jinak straně právě tou pravicí uštědří poslední ránu a z milosti to rozhodně nebude.

Petr Štrompf