Svátek má: Emil

Komentáře

Dříve skákal na můstcích, dnes vyskakuje v politice

Asi se každý dovtípí, že jde o bývalého, nikterak zvlášť úspěšného sportovce, skokana na lyžích Jakuba Jandu.


To jméno je poněkud zavádějící, může být totiž také zaměňováno s jeho jmenovcem, Jakubem Jandou z Evropských hodnot, mj. také bývalého, tentokrát pornoherce. Ale zpět ke skokanovi, dnes politikovi za ODS, Jakubovi Jandovi.

Jakub Janda se poslancem stal v r. 2017 a jako sportovec se především zabývá sportem i jako politik. To je celkem dobrá zpráva, ale už méně sympatická je jeho silně pravicová angažovanost. Mj. v tom, že jako rádoby správný (a perspektivní) člen ODS se k mezinárodní kampani „Vlajka pro Tibet,“ ke které se česká města a veřejní činitelé (zvláště pravicoví) hlásí již od roku 1996, se v r. 2018 připojil i poslanec PSP ČR za Moravskoslezský kraj už  jmenovaný poslanec Jakub Janda. Uvědoměle k tomu říká „V mém rodném Frenštátě pod Radhoštěm se na radnici tibetská vlajka vyvěšuje od r. 1997. Byli jsme tak jedni z prvních v republice. Tehdejší vedení radnice, vedené ODS k tomu přistoupilo jako k symbolu podpory okupovaného národa. V letech 1968-90 totiž ve Frenštátě sídlila sovětská posádka a generace mých rodičů žila s každodenním pocitem, že koukají do hlavní sovětských samopalů a tanků. Vyvěšení tibetské vlajky vnímám jako symbol solidarity s okupovanými národy, se kterým máme my Češi velkou zkušenost a jako poslanec beru za svou morální povinnost si tímto aktem připomínat utrpení nejen Tibeťanů, ale všech okupovaných národů.“

Lze se jen stěží vyjádřit k tomuto „morálnímu přístupu“ poslance Jandy.  Je to do značné míry pokrytecké jednání a vzhledem k tomu, že tato aktivita pochází z pravicového spektra politické scény, není nijak překvapující. A mladý pan poslanec Janda si tímto upevňuje kádrové postavení v ODS. Jenže, na jedné straně „si tímto aktem připomínají utrpení nejen Tibeťanů, ale všech okupovaných národů,“ aby se na straně druhé neeticky, nekorektně a s velkým opovržením vyjádřil o jiných utrpeních, ke kterým se s úctou a poděkováním stará jiný subjekt, který však nezapadá do karet pana Jandy. Někdejší  český reprezentant ve skocích na lyžích , poslanec ODS Jakub Janda v souvislosti s udělováním státních dotací totiž prohlásil: „Není jistě úkolem poslanců a vlády mluvit o spolkové činnosti občanského života, pokud neporuší zákony této země. Je však bytostně amorální, aby pofidérní spolek adoroval bývalé estébáky, konfidenty, komunistické policajty a jiné přisluhovače režimu, který se v tomto státě držel 40 let za pomocí vražd a sovětských tanků, z veřejných peněz.“ J. Janda tak reagoval na ocenění poslance Zdeňka Ondráčka (KSČM), kterému svaz bojovníků (ČSBS) udělil medaili za péči o památníky válečným obětem. Jak již výše zmíněno, poslanec za ODS upevňuje své politické postavení s perspektivou dalšího politického růstu. Proto neváhá používat střelný prach z prachárny ODS, případně jiných pravicových stran.

Výrok poslance Jandy má pro pravicově orientované subjekty jedno společné: přehnaně, neadekvátně, s velkou nadsázkou a zveličeně vybarvovat období vlády komunistů, případně dobu pobytu sovětských vojsk. Pan Janda ovlivněn ideologickou zápletkou okolo případu poslance za KSČM Z. Ondráčka, využil situace a krajně nevhodně a neeticky se vyjádřil k přidělování dotace pro ČSBS, který jak uvedeno, odměnil Z. Ondráčka za humánní činnost    za péči o památníky válečným obětem. Nní od věci položit panu Jandovi otázku, zda by  mohl vysvětlit, jaký je rozdíl mezi připomínáním si utrpení „nejen“ Tibeťanů, ale všech okupovaných národů a .... válečných obětí II. světové války v ČR?  Nebo je snad panu Jandovi bližší utrpení neznámých, pro nás nic neznamenajících obětí v Tibetu, než utrpení a oběti občanů rodné země? To si máme myslet, že je to nějaký projev vlastenecké uvědomělosti,  humánnosti a solidárnosti, když pan poslanec ODS Sněmovny Parlamentu ČR veřejně opovrhuje vlastními českými, potažmo slovenskými, ale i jinými  oběťmi II. světové války, padlých při osvobozování Československa? Nebo to má být nějaká směšná a falešná aktivita jenom proto, že řiťolezec Václav Flaška Havel byl  velký „kámoš“ s Dalajlámou?

Kromě toho, slova pana Jandy jako „ amorální, pofidérní spolek, adorace,  bývalí estébáci, konfidenti, komunističtí policajti, přisluhovači režimu, pomocí vražd a sovětských tanků..“ jsou hodny, lidově řečeno (sorry) „na přes držku“! Jsem o hodně starší, panu Jandovi bych mohl dělat dědu, ale takové hrubosti, neváženosti, pohrdání a povýšenosti bych si vůči Českému svazu bojovníků za svobodu a jejich prospěšné humánní činnosti nikdy nedovolil. Pravda, je jiná doba, je také jiný mrav, ale to neospravedlňuje politika s mlékem na bradě se takto nactiutrhačně vyjadřovat jenom proto, že pan Vodička (předseda ČSBS) podle pana Jandy, prý třicet let po revoluci vyznamenává komunistické policisty, kteří byli v pohotovostním pluku a mlátili studenty. Co asi osobního zná, nebo jaké zkušenosti má pan Janda z dob, kdy komunističtí policisté v pohotovostním pluku mlátili studenty?  Zvláště, když žil a chodil do ZŠ v Rožnově pod Radhoštěm? Samozřejmě, že žádné, což ovšem ale neznamená, aby jednání pana Jandy podpořili mj. poslanci za ODS Černochová a Žáček, resp. paní Kovářová ze STAN.

Sněmovní mandátový a imunitní výbor dostal, podle informací Práva, od policie tento případ, kterým by se měl v příštích dnech zabývat. Uvidíme, s jakým výsledkem.

Jiří Baťa