Neslyšela dokonce ani na návrhy jihočeského hejtmana o jejich zdanění. A tak církvi tečou obrovské peníze. Dochází pomalu a jistě k něčemu, co se dalo předpokládat. Církev nakupuje pozemky, ale i ornou půdu, cenné papíry a začíná investovat.

To, co si nemohou dovolit zemědělci, pro představitele církví není žádný problém. Vzhledem k tomu, že rozloha orné půdy se zmenšuje a často přechází do rukou zahraničních majitelů, je toto další moment, kdy takovéto jednání ohrožuje nejen naše zemědělce, ale i nás samé.

Každý stát se snaží své vlastnictví chránit. A právě půda by si takovéto chránění zasloužila. Všichni dobře víme, že dovozy potravin ze zahraničí jsou v mnohem horší kvalitě, nežli vyprodukují naši domácí zemědělci. Státu by především mělo záležet na tom, aby prosperoval jak stát, tak jeho občané.

Bezbřehá benevolentnost, která církevní restituce od začátku provází, nesvědčí o tom, že je stát řádným hospodářem. Koneckonců u ministra Hermana toto nemůžeme ani předpokládat. Nijak totiž neskrývá ani svou příchylnost k sudetským Němcům. A právě zemědělská půda v našem příhraničí se často dostává do vlastnictví cizinců. A je jen otázkou, co ještě dokáží církve vymyslet, aby znásobily svůj zisk. A to na úkor nejen zemědělců, ale i našich občanů.