Proč si existenci tohoto „zařízení“ připomínat? Tábor v Letech u Písku byl zřízen v srpnu 1940 jako „kárný pracovní“. Do května 1943 jím prošlo 1 308 Romů, 327 z nich v něm zahynulo a přes pět stovek bylo převezeno do vyhlazovacího tábora v Osvětimi.

Pro nálady ve společnosti je příznačné, že se kolem tohoto místa vede spor. Vedle totiž stojí vepřín, který částí zasahuje na pozemek bývalého tábora. Má se tedy vepřín zrušit? To by ale stálo odhadem 400 milionů korun.

Do diskuse vstoupil kdysi i Václav Klaus, podle kterého to nebyl „koncentrační tábor v tom slova smyslu“. A že nebyl určen pro Romy, ale „pro ty, kteří odmítli pracovat“.

Debata o tom, jestli tábor, kde se koncentrují lidé, smíme nazývat koncentrační, popřípadě že nebyl vyhazovací, protož tam lidé umírali „jen“ na nemoci. (Kdyby tam nebyli, tak ale tyfus nedostali).

Témat je tu mnoho, to nejdůležitější ale je, že násilí ve jménu zločinných ideologií si vybírá jednotlivce i různé skupiny lidí a pak je ničí. Dojít může na každého. Židé byli v mnoha zemích opovrhovaní, když se jich málokdo za holocaustu zastal, netušili mnozí, že na ně také dojde. Proto je třeba připomenout i osudy českých Romů, byť mnoho osob naznačí, že takzvané „práce se štítící osoby“ dostaly jen to, co si zasloužily. Je otázka, co by si zasloužili takovíto myslitelé.

Problém odstranění vepřů zřejmě hned tak nevyřešíme, paradoxně právě kvůli té debatě lidé o bývalém táboře vědí. To neznamená, že by se nemělo víc pracovat na vzdělání o totalitních režimech, také o tom, jak nenápadně se rodily.

V Orwellově Farmě zvířat jsou také prasátka. Víme ale, že tím pan spisovatel nemyslel zvířátka, ta na dějinách totality nenesou žádnou vinu.

Daniel Herman