Ale jde zde skutečně jen o volný obchod? Přečteme-li si, čeho všeho se dohoda týká, tak je zřejmé, že skutečně nejde jen o volný obchod. Cla činí dnes 5,2 % na straně Evropské unie a 3,5 % na straně Spojených států amerických. Podle informací diplomatů Evropské unie se jedná zejména o tzv. netarifních překážkách obchodu.

Jenže to, co vypadá na první pohled jako bohulibé odstraňování překážek obchodu, se převrací v hydru, která by znamenala, že Česká republika ztratí možnost sama si určovat své vlastní zákony a soudní moc. Mohlo by to znamenat, že přijdeme o vymoženosti, které jsme prosadili proti vůli příznivců volné ruky trhu.

Pokud se stát či země zaváže mezinárodní obchodní dohodou k liberalizaci určité služby, podřídí a otevře demokratické, ekonomické a společenské zájmy svého lidu mezinárodnímu investorovi a kontrole zvenčí. To znamená, že když se státy zaváží mezinárodními obchodními smlouvami, tyto závazky se stanou nezvratitelnými a ocitnou se mimo zákony země a Evropské unie bez ohledu na podstatu budoucích vlád. To je účel mezinárodních obchodních smluv a tlaku na ně, jenž vyvíjí firmy. Chtějí jakýmkoli budoucím vládám svázat ruce. Zájmy velkopodnikání budou triumfovat nad demokratickými požadavky lidí na sociálních a ekologických standardech. Proto se také proti smlouvě staví odbory a ekologické organizace po celé Evropě.

Abychom si to přiblížili v praxi, takové stejné podmínky v Evropské unii a USA totiž mohou znamenat, že americké farmaceutické firmy si prosadí delší patentovou ochranu léků a tím se nedostanou k nemocným levnější generické léky. Nebo se americké firmy budou dožadovat stejného pracovního práva jako je v USA, kde zaměstnanec má jen minimální práva. V oblasti kvality potravin, kdy klopotně postupujeme k tomu, aby se nám v obchodech neobjevovaly nekvalitní nebezpečné potraviny, tak díky této dohodě se nám v obchodech opět beztrestně objeví v mnohem větší míře, protože v USA jsou standardy bezpečnosti potravin na mnohem nižší úrovni.

A to nejdůležitější na konec. Dohoda směřuje k tomu, že by se státy odevzdaly v případě sporů do rozhodování arbitráží. Asi nikomu nemusím připomínat, jaké negativní zkušenosti máme v České republice s arbitrážemi. Zdaleka tedy nejde jen o farmářské trhy zmíněné v médiích. Jde o zcela zásadní pokus nadnárodních korporací dostat pod kontrolu národní státy a demokratické rozhodování občanů v evropských zemích. Proto jestli dohoda bude v této podobě sjednána, tak budoucí europoslanci KSČM budou hlasovat proti!

Kateřina Konečná