Svátek má: Ambrož|Benjamín

Komentáře

Pofiderním lidumilům,multikulti a spekulantům je potřeba „zatrhnout tipec“!

V souvislosti se zákazem činnosti humanitární, lidskoprávní organizace „Člověk v tísni“ v Rusku jako nežádoucí, se k rozhodnutí „Kremlu“ velmi pohoršeně vyjádřil ministr zahraničí vlády ČR Tomáš Petříček s tím, ...

....že „Člověk v tísni je respektovaná organizace podporující lidská práva a demokracii ve světě. Zveřejněné důvody jejího zákazu v Rusku proto považuji za absurdní. Zákaz lidskoprávní organizace svědčí o stavu lidských práv v zemi. Budu požadovat vysvětlení. Předvolám si ruského velvyslance,“ vyhrožuje pan ministr Petříček!
   
Pan ministr sice může ruské rozhodnutí považovat za absurdní, může se pohoršovat, čílit, může si dokonce předvolat ruského velvyslance a vyjádřit mu nespokojenost nebo dokonce protest, ale s rozhodnutím ruské vlády nic nenadělá. Pan Petříček by si měl uvědomit, že stejně jako si nenechá naše vláda mluvit do svých rozhodnutí (i když ne tak docela, vezmeme-li v úvahu příkazy, pokyny a rady z EU či EK a ES), viz např. nedávný protest ruské strany v souvislosti se sochou generála Koněva, tak si také nenechá ruská vláda mluvit do svého rozhodování, nemluvě o tom, že organizace Člověk v tísni je českým subjektem, působícím na cizím teritoriu. Pokud by přece jen pan ministr Petříček vyjádřil svou otevřenou nevoli k rozhodnutí ruské vlády, může to být chápáno jako nežádoucí vměšování se do vnitřních záležitostí Ruské federace. Že vzájemné styky nejsou zrovna nejlepší není nutno připomínat zvláště, když někteří politici, pana Petříčka nevyjímaje, považují Ruskou federaci za úhlavního nepřítele, odkud nám také údajně hrozí trvalé nebezpečí.
   
Nicméně, hlavní podstatou zůstává výše zmíněná lidskoprávní „nezisková“ organizace „Člověk v tísni“, které šéfuje její ředitel Šimon Pánek. Už sám fakt, že tato organizace působí ve 32 státech světa a má rozpočet 2 miliardy ročně, je zřejmě jednou z nejmocnějších a také nejlépe dotovaných (placených) „neziskových“ organizací na světě. Není divu, že s touto pseudohumánní a pseudolidskoprávní prozápadní úderkou nesouhlasí ani prezident Zeman. Co je však ze strany Člověka v tísni zásadní je, jaké postoje a názory má k otázkám migrace, které stále čeří názorovou hladinu v mnoha evropských státech, zvláště pak v Česku, Maďarsku, Rakousku a Polsku, tedy v zemích  sdružených ve V4.
    
Pozoruhodné je, že jakkoli se Miliony chvilek zabývají principy demokracií a tendencemi, jak narušit relativně klidný chod vlády a prosazovat nátlak na plnění jejich podmínek, v jejich výkřicích a provokativních názorech však není žádná zmínka o podpoře vlastenectví, národního povědomí apod. Vezmeme-li v úvahu, z čeho či odkud se rekrutují představitelé a hlavní podporovatelé  provokativně-rozbíječského Milionu chvilek, kteří absolvují sudetoněmecké kurzy a školení s cílem usměrňovat činnost tam, kam to sudeťáci potřebují. Poněkud jsem odbočil, proto zpět k podstatě  a smyslu tohoto článku.
     
Organizace „Člověk v tísni“ má široký záběr ve své činnosti, přičemž se do povědomí veřejnosti dostává především svým vývěsním štítem  o „páchání dobra“, neboť jejím gró je údajně lidskoprávní a humanitární činnost. Může být, ale kromě toho má také neméně  zajímavou vedlejší činnost, která je již navenek méně prezentovaná. Člověk v tísni mj. také spolupracuje s jinými dobrosrdečnými uskupeními, jako jsou Nesehnutí, Meta nebo Multikulturní centrum Praha, kteří v tzv. manifestu požadují opatření, která by měla vést k snadnějšímu přijímání a integraci imigrantů do EU, zvláště však do České republiky. Tím se dostáváme k již zmíněnému „ Migračnímu Manifestu“, jehož základní myšlenkou je, že:  „Svoboda pohybu by měla být normou“!
    


Pro bližší seznámení s obsahem „Migračního Manifestu“ hlavní či zásadní téze tohoto materiálu. V podstatě jde o vyslovení základních požadavků, ne-li ultimát, kterými si „nezisková“ organizace Člověk v tísni podmiňuje svou další bohorovnou lidskoprávní , multikulti činnost a to nejen u nás, ale i v zemích EU, kde stále není dostatečný respekt  lidskoprávním aspektům, ale ani před požadavky EU pro přijímání imigrantů. Podle dalších neziskovek podepsaných pod manifestem, je prý v Česku velmi neprůhledný, složitý a problematický imigrační systém. Ten by se měl více otevřít, zjednodušit a zprůhlednit tak, aby byl uprchlíkům srozumitelný a aby naplňoval předpoklady pro jejich „úspěšný“  pobyt v EU, tedy asi takto:

Již na první pohled je patrné, že v tomto Migračním Manifestu nejde o nějakou formu blahosklonné žádosti či požadavku. ale příkazu, neboť pokud se něco musí, není to otázka dobrovolnosti, ale vynucené povinnosti. Jak z uvedeného vyplývá, tak jsou to příkazy, o kterých se dá sotva nějak diskutovat nebo polemizovat, to by tam nesmělo být to kouzelné slovo „musí“. 



Ostatně, nepřipomíná to ultimativní požadavky Milionů chvilek? Tam také platí, že buď bude ultimátu vyhověno, nebo budou následovat další problémy! Co tedy z bohulibého „manifestu“ vyplývá pro nás, občany?
    
V první řadě bychom měli zapomenout, že jsme Češi, kteří žijí ve své vlasti, v zemi s mnoha set letitou tradicí, historií a národními dějinami. Zapomenout, že jako příslušníci českého národa máme právo nejen na vlast, ale také právo na život podle svých zvyklostí, mravů, pravidel a zákonů, které jsme si jako občané Československé, resp. České republiky ustanovili a schválili. Také si uvědomit,  že nás postihne řada nepříjemností, problémů, násilí, případně i teroru a z toho plynoucí značné nebezpečí na zdraví a na životě, které nás s jejich příchodem a nechtěným spolužitím budou denně obtěžovat, ohrožovat. Také si přát, aby vedle nás den co den stál Anděl strážný, protože v případě našeho ohrožení by nám nejspíše ani policie nebyla nic platná. Může za to, stále trvající uprchlická krize, statisticky zvyšující se počet muslimů, islámské náboženství a jeho zcestné a nelidské právo resp. zákon Šaría, v neposlední řadě  také teroristické útoky v zemích EU.
    
Suma sumárum, přijetím Migrantského Manifestu nás v nedaleké době muslimové a islamisté se svými necivilizovanými zvyklostmi donutí se  hrbit, plazit, případně skákat, jak oni budou pískat, nebo také práskat bičem! Pokud      by došlo k naplnění všech citovaných požadavků Migrantského Manifestu, znamenalo by to definitivní pokoření (nejen) českého národa, české státnosti, dehonestaci historických a dějinných událostí i kulturní a mravní ponížení. Není vyloučeno, že nám  mohou za čas budou vládnout negramotní imigranti, jazyka a naturelu českého člověka neznalí parchanti, kteří se jen umí modlit k svému degenerovanému Aláhovi a uctívají zákony Šárija. Tito lidé by pak měli u nás získat stejná práva, jako civilizovaný český občan, měl by mít i volební práva na místní úrovni, nebo dokonce se stát členem politické strany. Tím není vyloučeno, že by se takoví lidé dostali do zastupitelství obce, města a řídit tak nejen jejich chod, ale i životy nás, občanů. Takové jsou cíle Pánkova Člověka v tísní prostřednictvím Migračního Manifestu, proklamované cestou Milionů chvilek za finanční podpory různých „dobrodinců“, jako je Soros apod.
     
Je proto na nás, abychom se vlivu jak Člověka v tísni, tak Milionu chvilek bránili, stejně jako se brání Rusko, protože ví, že Člověk v tísni má daleko  k bohulibé lidskoprávní a humánní činnosti, jak se také touto činností navenek zaštiťuje. Je proto potřeba důrazně a hlavně účinně bránit podpoře pro schválení a realizaci Migračního Manifestu, protože jen tak lze zabránit civilizační, kulturní a morální, či spíše existencionální katastrofě, která by   byla spáchána na českém národě, resp. na dalších evropských národech, kde by byl tento Manifest implementován. Všichni, kdož jsme poctiví vlastenci, patrioti  nedopusťme, aby k něčemu takovému došlo! Zla na našich národech bylo už v minulosti spácháno víc než dost, nedopusťme, aby se podobná zla opakovaly tím, že nám budou vládnout  horda naturalizovaných, civilizaci, kultuře mravům nepřizpůsobilých migrantů.

Jiří  Baťa