Svátek má: Ludmila

Komentáře

Adam B. Bartoš

politik (NE Bruselu - Národní demokracie)

Premiér Izraele Petr Nečas

Už jsem z toho byl notně nervozní. Přesně půl roku uběhlo - a žádná návštěva izraelské delegace u nás ani české u nich. Co se to děje? Že by vztahy mezi ČR a Izraelem ochladly?

Pak ale kdosi zasáhl autobus v Tel Avivu tak, že se v něm vysypala skla a český premiér pohotově přispěchal s rozhořčeným prohlášením a odsouzením tohoto útoku. Oddychl jsem si. Vše je jako dřív...

Tak teď trochu pomaleji a vážně. Nevím, kdo zaznamenal, že se na Blízkém východě v uplynulých dnech něco dělo. Prý zase nějaká eskalace násilí. Jenže koho to už dnes vzruší? Násilí je v oblasti na denním pořádku od  chvíle, co sem ve třicátých letech přišly židovské teroristické oddíly Irgun Zwei Leumi a začaly ve velkém a s vervou, za kterou by se nemuseli stydět ani nacisté či al-kajdisté, masakrovat zdejší domorodé obyvatelstvo. Proto už přes sedmdesát let trvá onen nekonečný konflikt, uměle přiživovaný a pečlivě hýčkaný, ve kterém prý nebohá Eretz Izrael trpí krvežíznivou nenávistí všech okolních po zuby ozbrojených Arabů. Lidem mimo Blízký východ už je to ale skoro právem jedno a rozpálit to dokáže jen fajnšmekry typu paní Tydlitátové či sionismu sloužících křesťanů z ICEJ, kteří vždy při té příležitosti svolají v Praze demonstraci na podporu Izraele... A pak samozřejmě média, která stojí hrdě na stráži a výběrově nás informují o tom, kterak bylo zase Izraelcům ublíženo.

Jenže teď to bylo fakt vážné. Sice ne tak vážné a tak dlouhé, aby se tam stačil dopravit náš hrdinný mírotvorce Karel Schwarzenberg jako kdysi v operaci Lité olovo, ale i tak to prý bylo na pováženou. Hrozila válka a Izrael mobilizoval. Po pár dnech se člověk podívá na internet a po válce ani stopy - zjistí, že bylo uzavřeno jakési křehké příměří (jak jinak, na Blízkém východě je vše křehké, tedy trvající jen a pouze do chvíle, než zdejším šovinistům zase hrábne a popustí uzdu svému militarismu). A že vše už je tedy v pořádku.

Jenže po bitvě je každý generál, že. Kdo mohl vědět, že to bude nakonec taková brnkačka? A tak musíme ocenit silný hlas českého premiéra Petra Nečase, který hned zkraje začínajícího konfliktu zaburácel, že Izrael má právo na sebeobranu. Tohle je větička, kterou musí západní politici (a čeští zvláště) umět odříkat, i kdyby je o půlnoci vzbudili...

A dost možná, že to přesně takhle i skutečně bylo, protože jsme se z novin dozvěděli, že o víkendu si Petr Nečas a Benjamin Netanjahu telefonovali. Crrrr. Kdo to může být tak pozdě? zachmuří se premiér a svraští čelo. Když zjistí, že volá Bibi, nasadí široký úsměv, i když to Bibi na druhém konci drátu nemůže vidět. Ano, pane premiére... Jistě, pane premiére... Jděte do toho, my vás podpoříme. Nepotřebujete půjčit naši protichemickou jednotku či polní nemocnici?  

"O víkendu se se mnou telefonicky spojil izraelský premiér Benjamin Netanjahu a informoval mě o vývoji konfliktu, při kterém jsou vystřelovány z pásma Gazy rakety na Izrael. V tomto rozhovoru jsem vyjádřil přesvědčení, že Stát Izrael má právo na sebeobranu," sdělil poté veřejnosti Nečas prostřednictvím mluvčího vlády.

Věřte tomu nebo ne, ale takhle nějak to prý bylo. Je to sice zvláštní představa, že by se Netanjahu Nečasovi zpovídal ze svých válečných úmyslů, ono to asi bylo trochu jinak - asi se izraelský protějšek jen chtěl ubezpečit, že ČR bude jako vždy izraelské útoky poslušně obhajovat - a nezklamal se, čehož je Nečasovo okamžité tiskové prohlášení důkazem. Ale vláda zřejmě chce, abychom věřili tomu, že šlo o konzultaci a izraelského premiéra zajímal český názor, který se v tomto jednotlivém případě - čistě náhodou - nijak od izraelského stanoviska nelišil, takže vše vlastně dopadlo na výbornou.

Už toto je sice k ušklíbnutí, ale záleží na vkusu. Někomu se ten militaristický neokonzervatismus, to humanitární bombardování, líbí. Prosím, já to nikomu neberu. Ale když je do cizích konfliktů zatahována Česká republika, docela mi to vadí. Ať se na mne proto nikdo nezlobí, když kritizuji fakt, že si vůči Izraeli počínáme servilně a Petr Nečas se chová spíše jako člen izraelské vlády než premiér vlády české.

Aby toho totiž nebylo málo, tiskový odbor úřadu vlády vydal po několika dnech další závažné prohlášení Petra Nečase k aktuálnímu blízkovýchodnímu dějství.

"Důrazně a jednoznačně odsuzuji dnešní útok na autobus ve městě Tel Aviv v Izraeli. Cílené útoky na civilisty jsou zcela neospravedlnitelné. V kontextu blízkovýchodního konfliktu barbarské násilné akty, jako je dnešní bombový útok na autobus, či dlouhodobé vypouštění stovek raket na izraelská města, přispívají k další eskalaci konfliktu a maří úsilí mezinárodního společenství o dosažení příměří. Státu Izrael nikdo nemůže upřít právo na sebeobranu před takovými útoky, o čemž jsem již o víkendu ujistil pana premiéra Benjamina Netanjahua," prohlásil Nečas ve středu.

Nečas se zřejmě chtěl blýsknout jako pořádný jestřáb. Jeho prohlášení není žádným diplomatickým prohlášením, které by ve složitém (jak jsem naznačil výše - historicky složitém) konfliktu umně balancovalo mezi zájmy obou stran sporu, ale ryze sionistickým stanoviskem, jako kdyby vypadlo z úst Avigdora Libermana či Ehuda Baraka. Když ještě pár dní předtím vydalo podobné proizraelské prohlášení české MZV, tak alespoň vybízelo k tomu, aby na palestinské straně nedocházelo k civilním obětem. Zde už ani taková směšná douška není. Go, Bibi, go, dá se celé Nečasovo stanovisko shrnout.  

Jenže pak jsem si přečetl, co se vlastně v Tel Avivu opravdu stalo, na co to vlastně Nečas reagoval. A nevycházel jsem z údivu. Prý palestinská střela zasáhla izraelský autobus MHD. Okna se vysypala, vevnitř to bylo očouzené. Cestující byli zranění, ale ani jeden mrtvý.

Tedy ještě jednou. Izrael bombarduje Gazu hlava nehlava, desítky mrtvých. Srovnává vládní budovy Hamasu se zemí. Nyní, po skončení konfliktu, sčítáme mrtvé - zemřelo přes 150 Palestinců a 3 Izraelci (ne, nepřepsal jsem se). Palestinci (ale klidně to mohli být agenti Mossadu, jeden nikdy neví) vypálí střelu na autobus v Izraeli, nikdo u toho nezemře (byť se nás média zprvu snaží přesvědčit o opaku - prý deset mrtvých, což ale musí být později dementováno), ale stovky mil vzdušnou čarou vzdálený Petr Nečas už se svým tiskovým mluvčím připravují pobouřenou reakci, kterou do pár hodin poté zveřejní.

Podobná tiskové prohlášení se přece vydávají jen ve chvílích velkých tragédií, kdy představitelé země z důvodů diplomatické etikety kondolují představitelům postižené země. Jenže tady nedošlo k žádnému úmrtí (většina zasažených má jen lehká zranění, řekl přímo mluvčí premiéra Netanjahua) a Nečas se přesto může přetrhnout, aby odsoudil útok, při kterém bylo pár Izraelců převezeno do nemocnice na ošetření. Není to trapné?

Vzpomínám si na jinou takovou trapnost. A opět to byl Nečas, kdo před pár měsíci kondoloval jak divý, když v bulharském Burgasu údajně íránští teroristé zaútočili (opět) na autobus s Izraelci a osm jich tam zemřelo (útoky na autobus jsou evidentně zábavnou a osvědčenou kratochvílí izraelských tajných služeb, protože způsob provedení atentátu i směšná snaha svalit vinu za něj na Írán nese neklamný rukopis Mossadu). Nečas, rozhorlen spravedlivým hněvem, útok odsoudil a vyjádřil premiéru Izraele hlubokou soustrast. Se svým srdceryvným prohlášením tehdy přispěchal už po třech hodinách od incidentu. Pro srovnání - když několik měsíců předtím havaroval v Chorvatsku autobus s českými turisty a zahynulo jedenáct Čechů, přišla premiérovo vyjádření soustrasti postiženým rodinám až po dlouhých 11 hodinách...

Co to má ksakru znamenat? Žijeme ještě v České republice, nebo už v nějaké izraelské kolonii?

Někteří tvrdí, že v tom druhém. Existují pro to vážné i méně vážné indicie. Vážné jsou pravidelná společná setkání a jednání politiků ČR a Izraele a podobné servilní tiskové prohlášení na adresu událostí, do kterých nám nic není, jako ty, o kterých jsem výše psal. Méně vážné jsou pak například "slavné" holínky českých olympioniků na "sionistických" olympijských hrách v Londýně (logo her tvořilo nápis Sion, tématika Sionu byla zřejmá z názvu ulic olympijského městečka). "Senzační" české národní holínky, které měly být údajně v našich národních barvách, měly národní barvy Izraele. Byly modrobílé.

Ale čemu se vlastně divit? Copak nám sionisté neukradli Smetanovu Vltavu, aby si z ní posléze udělali státní hymnu Izraele? Nejsou tyto klíčové melodie obou zemí vlastně symbolem toho, že ať se nám to líbí nebo ne, jsou Česká republika a Izrael propojeny tisícem viditelných i neviditelných pout a přediv utkaných za těch více než sto let od chvíle, co vyvolený T. G. Masaryk vyjádřil sionismu bezvýhradnou podporu? Můžeme se tedy divit, že Nečas odříkává fráze o spojenectví s Izraelem i při půlnočním probuzení a že komentuje kdejaké blízkovýchodní upšouknutí?

Ne, divit se nemůžeme. Vše je tak, jak má být. Příští rok v Jeruzalémě...

Adam B.Bartoš