Svátek má: Jolana

Komentáře

Jan Campbell

analytik, publicista

Střípky z Číny, Afriky a Brazílie

Dalian, také Ta-lien, dříve Dairen, zjednodušeně大连, tradičně 大連, je důležité přístavní město na jihu provincie Liao-ning v ČLR. Leží na poloostrově Liao-tung. Ten odděluje Pochajské moře od Žlutého moře.

Plují odsud trajekty na jih do Jen-tchaje na Šantungský poloostrov. Protože cesta trvá přes šest hodin, plánuje se stavba123 kilometrů dlouhého železničního podmořského tunelu. Ten zkrátí cestování na 40 minut. Nabízí se srovnání se 25 let mladým, 50 450 metrů (provozně) dlouhým a 5,5 miliard USD drahým Eurotunelem pod Lamanšským průlivem, dokončeným 6. 5. 1994 a otevřeným 14. 11.1994.

Dalian je druhé největší město provincie s mezinárodním letištěm Ta-lien Čou-šuej-c’. Žije v něm přes šest miliónů obyvatel, na ploše cca 13 237 kilometrů čtverečních. Je to město, ve kterém hrál cca rok ke konci své fotbalové kariéry Václav Němeček (1967), první česká fotbalová hvězda v ČLR. Jak se dá očekávat, mezi mnoha partnerskými městy Dalianu z různých států Evropy není žádné české, přestože si Číňané vzpomínají i po 20 letech na Václava Němečka. O tom jsem osobně přesvědčil v ČLR před půldruhým rokem.

Zmiňuji se o Dalianu, protože se tam uskutečnilo (1-3. července) již 13 letní Světové ekonomické fórum. Pomalu a jistě nahrazuje zimní švýcarské. Fóra s názvem Leadership 4.0: Succeeding in a New Era of Globalization, pracujícího v cca 100 sekcích se zúčastnilo více než 2 tisíce hostů (politiků, vědců, finančníků, investorů apod.) z více než 100 států. Na fóru vystoupila dopoledne dvojka čínského vedení, premiér Li Keqiang s referátem, a odpoledne s odpověďmi na otázky představitelů USA, Japonska a dalších zemí. Podle mé neprověřené informace, fóra se neúčastnil nikdo z ČR. Zdá se, že politická horečka a sinofobie v EU a české kotlině nedovolují daleko cestovat. Hlavní téma vystoupení premiéra Li se týkalo limitů v oblasti securities, futures a life insurance od roku 2020-21. Výbuchy potlesku přítomných se zájmem v investování a bankovnictví byly odměnou za obsah referátu a naději. Možná vedly premiéra Li i k nezvyklému rozhodnutí nabídnout odpoledne live odpovědi na otázky týkající se tarifů, uvolnění podmínek pro zahraniční investice, činnost zahraničních finančních společností, ochrany intelektuálního vlastnictví (IP) a možnosti zahraničních společností obdržet finanční podporu ČLR pro výzkum a rozvoj (R&D).

Pro pozorovatele dění v USA a ČLR a průběhu zástupní obchodní války mezi oběma mocnostmi dopolední referát a odpolední odpovědi na otázky nabízejí více než dost materiálu k zamyšlení nad 1) dalším vývojem snahy prezidenta Trumpa o návrat amerických společností z ČLR do USA, 2) re-startem obchodních jednání, na kterých se prezidenti USA a ČLR dohodli na summitu G 20 a 3) reakcí samotných Číňanů na projev, otázky a odpovědi.

Národně orientovaná byrokracie a veřejná správa měly být uklidněny zmínkou, že odchod některých zahraničních společností je kompenzován přítokem nových zahraničních investicí. Od zakládajícího roku fóra v roce 2007 dosáhl celkový import a export města hodnoty 663,9 miliard USD, realizovalo se 4075 zahraničních investic a v současné době se realizují projekty v hodnotě dalších 68,79 miliard USD. Do Dalian investovalo celkem 115 Fortune 500 společností. Během letošního fóra byly uzavřeny smlouvy na 16 projektů, z nichž 10 představují zahraniční. Celková hodnota zahraničních a domácích projektů představuje 23,6 miliard USD. Projekty se týkají amerického R & D centra v Dalian's Jinpu District, japonského robotového centra, IT, biomedicíny a UI. Pro evropské společnosti, včetně vlastněných českými občany je mimo jiné zajímavá například nabídka na podporu R&D. Tu a některá krátce před fórem vládou ČLR lehce modifikovaná omezení v sektoru zahraničních investic (ve specifických průmyslových sektorech) bleskově využila americká společnost. Nehledě na sankce a válku. Krátce: kdo má strach, nesmí do lesa.

Pro překonání strachu může posloužit seznámení se s jedním ze specifických sektorů: železniční doprava ČLR. Ta se zřejmě obchází bez zahraničních investic. Vývoj a realizace prototypu nového vlaku na principu levitace (maglev) se blíží ke startovní čáře. Na ní budou nenávratně chybět čeští průmyslníci, obchodníci a vývojáři. Nový maglev má dosahovat již v představitelné budoucnosti a po kvalitních zkouškách (výroba v 2020) cestovní rychlosti 600 km/hod. Současný Shanghai Maglev spojující letiště Pudong a Šanghaj City (vzdálenost 30 km) jezdí od roku 2003 rychlostí 431 km/hodinu. V roce 2017 začal provoz vlaku Fuxing (bullet trains) na 1318 km dlouhé trati mezi Pekingem a Šanghají s rychlostí cca 350 km/hod. Zkrátil podstatně dobu cestování, zvýšil cestovní komfort a snížil ekologickou zátěž prostředí, kterou způsobují letadla. Po zavedení nového maglevu do provozu, bude podle slov zástupce hlavního inženýra společnosti CRRC Qingdao Sifang, z dceřiné společnosti státní CRRC (China South Locomotive and Rolling Stock Corporation), Ding Sansan, trvat cesta z Pekingu do Šanghaje letadlem se vším všudy cca 4 a půl hodiny (1.088 km), 5 a půl hodiny současným vlakem (1.318 km) a 3 a půl hodiny novým maglevem. Tomu se říká konkurence!

Pro doplnění informace uvádím, že železniční síť ČLR je dlouhá více než 29 tisíc km. Ty představují cca 2/3 délky všech železničních tratí na světě. Kromě toho: 1) Japonský maglev dosáhl v roce 2015 zkušební rychlosti 603 km/hodinu. 2) Japonsko staví nové maglev spojení Tokyo a Nagoya. Má být otevřeno v 2027 a při max. rychlosti 500 km/h ujet vzdálenost 286 km za 40 minut, místo současných 1 hodina 32 minut. 3) Ve Švédsku si vymysleli slovo podporující zřeknout se létání, kde to jenom jde. 4) Krize německých spolkových drah na předtím nevídané úrovni porodila první vlak na světě poháněný vodíkem. 5) V ČR se to na kolejích hemží, ale v podstatě nic neděje. Proto se asi pod záminkou hospodářských nevýhod z přeletu Sibiře (snad prý) jedním letadlem ČSA, které zůstalo po 30 letech demokracie ČSA, rozhodli národně smýšlející úředníci MD k radikálnímu řešení: zrušení letů. Rychlá reakce Aeroflotu a nápověda ochladily hlavy českých úředníků. Ti stejně rychle jako zakázali, tak obnovili lety. Řešení, jako obyčejně, odkládají na později. Mezitím způsobená škoda i přes obnovení letů bude pro ČR značná. Provozovatelé hotelů, lázní a vzájemné obchodní vztahy budou o ní zpívat. Nevylučuji, že odpovědní za zákaz letů budou argumentovat ochranou národního zájmu, příspěvkem k ekologii a samozřejmě i inovační myšlenkou: spojenci USA a NATO by se měli vzdát plánů jezdit po českých dálnicích a vlakem a raději létat. Rozvoj silniční a železniční sítě ČR totiž není koordinován s rozvojem vojenských technologií a potřeb při přemisťování techniky před střelbou a během ní. Proto navrhuji MD zřídit utajenou koordinační kancelář pro tento sektor a financovat ji s pomocí EU, dokud to jde.



Do třetice všeho dobrého i zlého se nabízí věčné, aktuální a politicky v české kotlině, vyřešené téma: opad a jeho zpracování. I zde, podobně jako s vlaky, letišti, loděmi a podobně se nabízí ČLR jako náš vzor. Ano ANO - ČLR jako vzor. Již ne mnohým známé USA, méně známý SSSR nebo velké většině neznámá RF.

Nový nepřítel, o kterém většina občanů neví ani tolik, jako o početí nebo životu po smrti na této zemi, staví na východě od Šen-čen největší objekt na zpracování odpadů na světě. Anglicky: the world’s largest waste-to-energy plant. Podle architektů projektu (SHL Architects) se jedná o jednoduché, čisté a ikonické řešení. To dovolí s pomocí střechy s 40 tisíci m2 solárních panelů zpracovat denně 5 tisíc tun odpadů (z celkových 15 tisíc tun denně vznikajících odpadů v cca 20 milionovém městě).
 
Zde je na místě připomenout, že 81% z celkové globální potřeby energie se vyrábí z fosilních zdrojů, přibližně to samé, jako před 30 roky. V labyrintu směrnic, zákonů, včetně The World Economic Forum’s Energy Transition Index a přísah politiků všech kalibrů ohledně ochrany životního prostředí, nemohu nikde najít realizované parametry 3 E (ekologii, efektivitu a ekonomii) současného hospodářského systému. Technicky dostupná, prověřená a duálního řešení schopná zařízení existují dokonce i v ČR. Pravděpodobně mohou usmrtit korupci a růst transparentnosti, proto skomrají. Jeví se mi také, že dostupné české technologie na zpracování odpadů nejsou atraktivní pro publicitu a získání financí pro moderní trojici připravující nám budoucnost, ve které morálka a pokrytecké moralizování budou mít prioritu před zákonem. Kapitánka Carol (Racket), žačka na dovolené a cestě kolem světa Gréta a lokální matadoři spolku Milionu chvilek pod vedením předsedy v politicko - vzdělávacím sabbaticus, Mikuláše Mináře očividně neví, že všechno, co stojí nad zákonem (morálka) vede dříve nebo později k chaosu. Jako by ho již nebylo ve světě dost.

Doporučuji proto bojovníkům za ochranu přírody, demokracii a lidská práva se na místě seznámit se situací s odpadem v zemích EU, RF, ČLR a také Afriky, a zveřejnit cestovní zprávu jako pomůcku pro přetížené české politiky. Zcela určitě kreativní trojice Carol - Gréta a Mikuláš najdou patřičný EU program a obdrží finanční podporu. Za sebe, rád posloužím zadarmo dokumentárními důkazy o tom, že i mocný Kreml projevuje symptomy bezmoci, co se týče realizace prezidentského projektu a reformy zpracování odpadů v RF. ČLR, jako největší znečišťovatel ovzduší a producent obrovského množství odpadů jedná odpovědněji a bez zbytečných kompromisů. Proto má dnes největší kapacity na zpracování odpadu na světě a je daleko před RF: více než 300 velkých závodů na zpracování odpadů a výrobu energie. Roční přírůstek kapacit během posledních pěti let byl v ČLR 26% ročně, zatímco západní učitelé – členové OECD to dotáhli na pouhých 4% ročně, v průměru. Přitom hodnota globálního trhu (kalkulovaná World Energy Council) v roce 2030 je 40 miliard USD. O dalších hodnotách a roku 2050, kdy má žít na Planetě 9.8 miliard obyvatel, nebudu psát.

Nebudu psát ani o protestech západních a východních zelených a podobných ochránců přírody, kteří vědí, kde a jak protestovat proti závodům na zpracování odpadu, kteří ale zatím neorganizovali ani jednu sbírku na postavení vzorového závodu na zpracování odpadů v ČR podle svých představ a platných zákonů.

Zdá se mi, že dokonce Afrika se probouzí. A to s pomocí mladých, na Západě vzdělaných odborníků. Nechť slouží jako příklad Ethiopie. Samuel Alemayehu, vystudovaný inženýr ve Stanfordu a WEF Young Global Leader vede 120 milionový USD projekt na zpracování odpadů. Závod bude zpracovávat cca 1.400 tun odpadu denně. Vyrobená energie bude pokrývat spotřebu energie ve výši 30%. Alemayehu založil JV s čínským partnerem CNEEC, domluvil se s vládou a je na cestě spolu s dalšími partnery transformovat nejenom hlavní město Addis Ababa, ale i města v Ugandě, Kenyi, Cameroonu, Senegalu a Djibouti.

Kdo se bojí ČLR nebo Afriky, a je mu blíže jižní Amerika, na příklad Brazílie a Rio de Janeiro, doporučuji se objednat u vedoucího manažera oddělení ochrany životního prostředí na radnici, Jose Miguel Carneiro Pacheco, nebo Jose Henrique Monteiro Penido, šéfa COMLURB (Rio's waste management company). Možná, že se podaří organizovat návštěvu, Seropedica (cca 60 km severozápadně od Rio) a tam se seznámit s závodem zpracovávajícím 10 tisíc tun odpadů a produkujícím 20 tisíc kbm čistého bioplynu za hodinu. To znamená snížení emisí v Rio o 30 a více procent. Samozřejmě to není vše, o čem by se mohlo psát. Povel ke startu byl dán, mnozí běží. V EU a české kotlině se přemýšlí. Z národa vědoucích, se stal národ myslících, pravděpodobně neschopných si uvědomit rozdíl mezi, myslet a vědět. Souhlasu netřeba.

Jan Campbell