Jarní zasedání Mezinárodního měnového fondu (MMF) a Světové banky letos neprobíhají jako technokratická diskuse o číslech, ale jako krizový summit v době, kdy se globální ekonomika dostává do bodu, který lze jen obtížně přirovnat k minulosti. Generální ředitelka MMF Kristalina Georgieva to vystihla bez obalu, když varovala: „Ani v nejlepším případě nedojde k žádnému úhlednému a čistému návratu k předchozímu stavu.“ Tento výrok není pouhou rétorikou, ale přiznáním, že svět vstoupil do nové éry trvalé nestability.
Hlavním spouštěčem současné situace je válka s Íránem a uzavření Hormuzského průlivu, tedy klíčové tepny světového obchodu, kudy prochází zhruba pětina globálních dodávek ropy. Následky jsou okamžité a tvrdé. Ceny ropy rostou, ceny plynu v Evropě dramaticky stoupají a dodavatelské řetězce se opět rozpadají. Z globální ekonomiky se tak stává systém, který je čím dál více závislý na geopolitických šocích.
Podle analýzy publikované na Atlantic Council již MMF snížil odhad globálního růstu na 3,1 procenta a současně varuje, že delší konflikt může svět přivést k první globální recesi od pandemie. Tento vývoj ukazuje, že současná krize není epizodní, ale strukturální.
Dluhová past, kterou si svět vytvořil sám
Vedle války však existuje ještě zásadnější problém, který zůstává ve stínu titulních zpráv. Tím je dramatický nárůst veřejného zadlužení. Georgieva otevřeně přiznala: „Veřejný dluh je obecně mnohem vyšší než před dvaceti lety.“ Tento výrok je obžalobou hospodářské politiky posledních dvou dekád.
Zatímco ekonomiky těžily z období relativního klidu, nízkých úrokových sazeb a stabilního růstu, vlády místo konsolidace rozpočtů pokračovaly v masivních výdajích. Pomyslné varování tehdejší šéfky MMF Christine Lagarde, že „čas na opravu střechy je, když svítí slunce“, zůstalo ignorováno.
Výsledek je zřejmý. Poměr veřejného dluhu k HDP vzrostl z přibližně 30 procent na téměř 100 procent. Pandemie tento trend ještě dramaticky urychlila, když vlády po celém světě uvolnily přibližně 9 bilionů dolarů na podporu ekonomik. Tento bezprecedentní zásah sice zabránil kolapsu, ale zároveň vytvořil prostředí vysoké inflace a prudkého růstu úrokových sazeb.
Dnes tak svět čelí situaci, kdy dluhy zůstávají vysoké, zatímco náklady na jejich obsluhu rostou. To výrazně omezuje prostor pro další fiskální zásahy právě ve chvíli, kdy by byly nejvíce potřeba. Kritickým zjištěním je navíc fakt, že masivní výdaje posledních let nevedly k odpovídajícímu růstu produktivity. Jinými slovy, svět si půjčoval, aniž by si tím zajistil budoucí výkonnost.
Polykrize jako nový normál
Současná situace bývá označována jako polykrize, tedy souběh několika systémových šoků. Vedle války a dluhů jde o narušení dodavatelských řetězců, návrat inflace, obchodní napětí a rostoucí nerovnováhy v globálním obchodě. Tyto faktory se navzájem zesilují a vytvářejí prostředí, které je pro tradiční ekonomické nástroje obtížně zvládnutelné.
Zvláště znepokojivý je vývoj v rozvojových zemích. Ty čelí kombinaci rostoucích cen energií, silnějšího dolaru a vysokých úrokových nákladů. Podle údajů MMF již nyní přesahují úrokové výdaje u nízkopříjmových ekonomik 15 procent vládních příjmů. To znamená, že stále větší část rozpočtů je pohlcována obsluhou dluhu místo investic do rozvoje.
Prezident Světové banky Ajay Banga upozornil na další riziko, když varoval: „Buďte opatrní, abyste ten okamžik nevyužili k navýšení svých finančních problémů.“ Jinými slovy, snaha řešit krizi může paradoxně krizi ještě prohloubit, pokud vlády zvolí neudržitelná opatření.
Zásadní otázkou zůstává, zda jsou mezinárodní instituce schopny tuto situaci zvládnout. Kritici upozorňují, že MMF i Světová banka sice produkují detailní analýzy, ale jejich schopnost prosadit efektivní řešení je omezená politickými zájmy jednotlivých států. Navíc současná krize má silně geopolitický charakter, který ekonomické nástroje samy o sobě nedokážou vyřešit.
Svět bez návratu k normálu a na hraně stability
Jarní zasedání MMF a Světové banky tak nepřinášejí uklidnění, ale naopak potvrzení, že globální ekonomika vstoupila do období dlouhodobé nejistoty. Kombinace vysokého zadlužení, geopolitických konfliktů a strukturálních nerovnováh vytváří prostředí, které je výrazně křehčí než v minulosti.
Největším paradoxem celé situace je, že současná krize není pouze výsledkem vnějších šoků, ale také důsledkem dlouhodobých politických rozhodnutí. Svět měl možnost připravit se v době prosperity, ale tuto příležitost promarnil. Dnes tak čelí realitě, kdy prostor pro chyby je minimální a každé další rozhodnutí může mít zásadní dopad na stabilitu celého systému.
Otázkou proto není, zda se svět vrátí k původnímu stavu. Jak naznačila Georgieva, k žádnému návratu nedojde. Skutečnou otázkou je, jak hluboké budou dopady této transformace a kdo ponese její náklady.
(Beneš, prvnizpravy.cz, repro: drmnews)
Zdroj: https://www.atlanticcouncil.org/blogs/econographics/inside-the-imf-world-bank-spring-meetings-as-leaders-grapple-with-war-and-supply-shocks/
